Jak už jsem informovali v rozhovoru s Michalem Dokoupilem, letos Indyho čekalo splnění velkého snu - první návštěva Isle of Man TT.

Se svolením autorky Veroniky Hankocyové přebíráme článek zveřejněný na stránkách www.indiracing.com , kde jsou reportážní formou popsány zážitky při seznamování s ostrovem Man. Další informace najdete na stránkách www.iomtt.cz .   

27.5.2009 Isle of Man, středa

Od předešlého dne od večera neustával déšť ani ráno a foukal silný nárazový vítr. I to byl důvod, proč jsme se ani nenamáhali ihned po zazvonění budíku vyskakovat z postele. Jenže mi to nedalo, a tak jsem postupným rejpáním stejně donutila Indiána podívat se, jestli je v pořádku stan, protože jsem zaslechla nějaké rány. Jen co Indián vstane a otevře dveře, jako kdyby pánbůh zatáhl kohoutek a okamžitě přestalo z prudkého lijáku pršet. Celá jedna stěna stanu se větrem odlepila a sesunula na zem, ale naštěstí všechny věci a motorky zůstaly v pořádku na svém místě. Bylo jasné, že se Michal hned tak nikam nevydá, a tak jsme zkoukli pár videí na inetrnetu z Hořic a následně se Milan pustil do zapojování ukazatele zařazeného kvaltu.

Necháváme Milana v klidu pracovat a vyrážíme do Douglasu podívat se po krámcích.

Objevujeme obchod doporučený od Rona a kupujeme tři trička jako dárky. O kousek dál v dalším krámku pohlednici a kšiltovku za tři libry a nakonec si vymrčím i dámské triko, u kterého se ještě dohádáme o velikosti… jak se u motorkářů říká, objem (hrudníku) ničím nenahradíš…

O poznání s (mým) veselejším výrazem nasedáme na skútříka a jedeme zpátky do depa.

Milan už si přestává vědět rady s nastavením ukazatele, a tak voláme pro radu pana Ešnera, který motocykl ladil. Uvidíme. Teď si Milan trošku odpočine, protože Indián se mezitím dal do vaření a chystá brambory s „kipper fillets“ tedy s rybami, které přinesl den předtím „Big Ron“. Talíře vymetáme, jako bychom nejedli půl roku, a i když už neprší, počasí se stále mění a je zataženo.

I tak ale vyrážíme k „vílímu mostu“, který je plný vzkazů a předmětů, které tu lidé zanechávají jako prosbu, či úplatek za ochranu.

Paní v obchodě s tričkama nám pověděla, jak je máme „manxky pozdravit“ a alespoň foneticky nám napsala pozdrav ve znění „Lee Vy Verry Veg“ (Lý Váj Very Vég) / „Good day, Little fairies“ / „Dobrý den, malé víly“, který všichni u mostu poslušně přeříkáme.

Indián píše vzkaz a Milan zatím zavěšuje další s dárků od dětí pro víly.

Když vidím okolo sebe tolik vzkazů a věcí, přemýšlím, co tu zanechám já. Indián vytahuje peněženku a prohrabuje se věcmi. Mě napadá, že bych tu nechala svoji starou závodní licenci, ale to už na mě Michal kouká a dává mi do ruky vizitku Honzy Bartoňka. (pozn.red.Motorelax: o něm je zmínka v našem článku o Kyjovském okruhu a také jsme mu věnovali samostatný článek - bohužel to byl nekrolog.) Napsala jsem mu prosbu a vizitku zastrčila mezi dva kameny mostu, kam jakoby patřila už odjakživa. Všude okolo vidím zastrkané vzkazy, mince, náramky, vzpomínky… dokonce tu visí i brzdové desky, rozeta, zrcátko, rukavice, fotky, celé sáčky se spoustou věcí, je to zajímavé a hlavně působivé.

Otáčíme se a jedeme zpět. Po cestě ještě fotím znak Manu, který se mi zalíbil.

Milan se zase s novými informacemi vrhá na ladění ukazatele zařazeného kvaltu a Michal přemýšlí, jestli i za takového počasí jaké tu teď panuje má vyrazit na trať. No, práce máme ještě hodně, je pořád co dělat, taky mám dojem, že i hlad je tu nějaký větší, takže nás pořád honí mlsná. Depo se dnes zaplnilo o poznání více a dokonce jsme byli při mytí nádobí pozváni na narozeninovou párty Francouzů. Sice si už z francouzštiny pamatuju tak leda ahoj a nashle, ale Michal mě popsal přinejmenším jako tlumočnici, takže pevně doufám, že se párty vyhnem. Beztak neumíme pít…

Zdroj: www.indiracing.cz