Motoristické závody na Isle of Man mají počátek v roce 1904, kdy se konaly první automobilové testy vozů Gordon Bennett.

V Anglii v roce 1903 vláda zakázala uzavírat veřejné cesty kvůli jakýmkoli závodům, také byla zákonem stanovaná maximální rychlost pro automobily 20 mph (32 km/h), proto byla požádána vláda ostrova Man o svolení k pořádání závodů. Místní vláda schválila nové zákony umožňující uzavřít silnice po dobu konání závodů a tím byl vytvořen základ k tomu, aby se Isle of Man stal na mnoho let jedním z nejdůležitějších míst, kde se silniční závody mohly konat.

Potřebný zákon byl schválen v roce 1904 a umožňoval uzavření cest pro závody automobilů Gordon Bennett. Podle tohoto zákona se mohl na trati Highlands Course dlouhé 52,15 míle (88,44 km) konat Gordon Bennett Car Trial.

Pro rok 1905 bylo rozhodnuto, že den po závodě Gordon Bennett Car se pojede motocyklový závod, tým měl reprezentovat Velkou Británii v mezinárodním závodě International Motor-Cycle Cup Races. Po nehodě se však nemohl zúčastnit jezdec, který byl považován za favorita. Kromě toho se motocyklovým závodníkům nedařilo vyjet příkré stoupání v horské části trati, takže se musel použít kratší okruh v délce 25 mil (40 km). Zvítězil J S Campbell na motocyklu Ariel časem 4 hodiny 9 minut a 36 sekund.

V roce 1906 se mezinárodní motocyklový pohár konal v Rakousku. Kolem tohoto závodu vznikla řada obvinění z podvádění a nevhodných praktik. Cestou vlakem z Rakouska se dostal do hovoru tajemník britského Auto-Cycle Club Freddie Straight s bratry Collierovými (Charlie a Harry Colier) z firmy Matchless Motor-Cycles a s markýzem de Mouzilly St. Mars. Z tohoto rozhovoru vyplynul návrh uspořádat v následujícím roce závod pro silniční motocykly na ostrově Man na uzavřených veřejných cestách. Konkrétní návrh potom padl v lednu 1907. Podle návrhu měly jet dvě třídy – jednoválce s průměrnou spotřebou maximálně 90 mil na galon a dvouválce s průměrnou spotřebou 75 mil na galon. Aby se zdůraznil charakter těchto motocyklů jako běžných turistických strojů, byla stanovena pravidla pro vybavení, týkající se sedel, pedálů, blatníků a tlumičů výfuku.

Prvním motocyklovým závodem TT, který se na ostrově konal 28. května 1907, byly kvalifikační jízdy před mezinárodním závodem, který se měl jet v Rakousku. Podnik byl nazván Auto-Cycle Tourist Trophy. Organizátorem prvních motocyklových závodů byl Auto Cycle Club. Motocykly byly běžné silniční motocykly vybavené tlumiči výfuku, sedlem, pedály a blatníky.

V roce 1907 se konaly dva závody. V prvním závodě ve třídě dvouválců zvítězil H. Rem Fowler  a ve třídě jednoválců zvítězil Charlie Collier. Ten se stal celkovým vítězem první TT a získal první trofej, kterou daroval Marquis de Mouzilly St. Mars. Byla to stříbrná soška v podobě olympského boha Herma na okřídlených kolech. Jejím autorem byl Giovanni Da Bologna. Byla podobná trofeji, kterou dostal na ostrově Man vítěz prvního automobilového závodu v roce 1905. Tuto trofej každoročně obdrží vítěz motocyklového závodu Senior TT.

(O vítězích prvního závodu a o tom, jak se tehdy závodilo, už jsme psali v samostatném článku.)

Pro rok 1908 byla spotřeba zvýšena na 100 mil na galon pro jednoválce a 80 mil na galon pro dvouválce a bylo zakázáno používání pedálů. Závod vyhrál Jack Marshall na motocyklu Triumf průměrnou rychlostí 40,49 mph (asi 64,78 km/h). Pro rok 1909 byla zrušena omezení pro spotřebu a tlumiče výfuku. Jednoválce měly kapacitu motoru maximálně 500cc a dvouválce maximálně 750cc. Kvůli obavám z přílišného zvyšování rychlosti byl obsah motoru pro dvouválce v roce 1910 snížen na 670cc.  

V prvních čtyřech letech se používala krátká verze trati, tzv. St. John’s Course. Měřila 15,8 míle (25,28 km). V roce 1910 zvítězil v poslední TT na krátké trati Charlie Collier na motocyklu Matchless při průměrné rychlosti 50,63 mph (81 km/h). Nejrychlejší kolo toho roku zajel H Bowen na motocyklu BAT rychlostí 53,15 mph (85,04 kma/h). V roce 1911 se závody přesunuly na Mountain Course (Horský okruh), který se používá dodnes.

Horský okruh měří  37,73 mil (asi 60,37 km). Okruh, který se používal v roce 1911, byl ale  trochu jiný než ten dnešní. Toho roku se konaly dva závody. Juniorský závod jednoválců 300cc a dvouválců 340cc vyhrál P J Evans na motocyklu Humber časem 3 hodiny 37 minut a 7 sekund při průměrné rychlosti 41,45 mph (66,32 km/h). Do závodu startovalo 35 jezdců. Seniorský závod určený pro jednoválce 500cc a dvouválce 585cc vyhrál Oliver Godfrey na motocyklu Indian časem 3 hodiny 56 minut a deset sekund s průměrnou rychlostí 47,63 mph (76,21 km/h). Závod se jel na pět kol. Nový okruh byl náročný a výrobci museli provést určité změny na motocyklech. Americký výrobce motocyklů Indian použil dvourychlostní převodovku a řetězový pohon. Ukázalo se to jako správná volba, protože jejich závodník zvítězil. Motocykl Matchless použil pohon s šestirychlostním převodem řemenem. Charlie Collier skončil na tomto motocyklu v Senior TT na druhém místě, ale nakonec byl diskvalifikován kvůli nepovolenému doplnění paliva. Nejrychlejší kolo při juniorském závodě zajel  Evans – průměrná rychlost 42,00 mph (67,2 km/h). Frank Phillips na motocyklu Scott zajel nejrychlejší kolo v Senior TT- rychlost 50,11 mph (80,18 km/h). Při tréninku před závodem roku 1911 zemřel po nehodě Victor Surridge na motocyklu Rudge.

Pro rok 1912 třídy jednoválců a dvouválců měly maximální kapacitu 350cc pro závod Junior TT a 500cc pro Senior TT.

V roce 1913 se Horský okruh v klasické podobě použil poprvé. Toho roku tam také došlo při závodě TT k první smrtelné nehodě. Juniorský závod vyhrál Hugh Mason na motocyklu NUT (rychlost 43,75 mph, 70 km/h) a Seniorský závod H O Wood (rychlost 48,27 mph, 77,23 km/h). Toho roku začalo být povinné používání přilby.

Ve svých třídách také zajeli nejrychlejší kola roku – Mason rychlostí 45,42 mph (72,67 km/h) a Wood 52,12 mph (83,39 km/h). V roce 1914 se jel závod Junior TT za silného deště a v mlze. Zvítězil Eric Williams na motocyklu AJS časem 4 hodiny, 6 minut a 50 sekund. Jel průměrnou rychlostí 45,58 mph (72,93). Při závodě zahynul Frank Walker na motocyklu Royal Enfield. V závodě vedl, ale ve třetím kole měl defekt pneumatiky. Potom se snažil pronásledovat vedoucí závodníky, dvakrát spadl a v posledním kole narazil do dřevěné bariéry. Posmrtně mu přiznali umístění na třetí pozici.

Po roce 1914 byly závody na Horském okruhu přerušeny kvůli první světové válce, ale znovu se tam vrátily počátkem 20. let.

Zdroj: Motorelax
Foto: archiv