V minulých částech našeho volného seriálu jsme připomněli počátky slavné TT na ostrově Man a došli jsme k období první světové války, která přinesla mnoho nepříjemných změn, mimo jiné znamenala i přerušení závodů na ostrově Man.

Jak už jsme řekli, během prvních let se cesty neuzavíraly kvůli tréninkům a počátkem 20. let tam došlo k smrtelnému úrazu. Tim Birkin zahynul časně ráno při tréninku po kolizi s koňským povozem. Zatáčka byla na jeho památku pojmenována Birkin’s Bend.

Během prvních let byla Horská dráha jen o málo lepší než úvozová cesta a byly na ní umístěny brány. Povinností prvního jezdce, který tam ráno projížděl, bylo, aby tyto brány otevřel. Ten, kdo jel poslední, je zavíral. V průběhu 20. let se stav cesty začal zlepšovat a tím se zlepšovaly i časy. V roce 1920 byl rekord na kolo 55,62 mph (89,5 kim/h) a na počátku druhé světové války rychlost přesáhla 90 mph (asi 145 km/h).

Ve 20. a 30. letech závodili na Horské trati například Jimmy Simpson, Wal Handley, Jimmy Guthrie, Charlie Dodson, Freddie Frith, Harold Daniell, George Meier a legendární Stanley Woods z Irska.

V roce 1920 byla do závodu Junior TT poprvé zařazena nová třída Lightweight pro motocykly třídy 250cc. Tuto třídu vyhrál Ronald Clarke na motocyklu Levis. Měl naději na celkové vítězství v závodě, ale měl nehodu v posledním kole a celkově skončil třetí. V roce 1921 zvítězil v závodě Senior TT Howard Davies na motocyklu JuniorTT AJS  kubatury 350cc s náskokem 2 min 3 s před Freddie Dixonem a Hubertem Le Vack. 

V roce 1922 byl zařazen samostatný závod pro motocykly kubatury 250cc Lightweight TT. Prvním vítězem byl Geoff Davison na motocyklu Levis, jel rychlostí 49,89 mph. Nejrychlejší kolo v této třídě zajel Wal Handley rychlostí 51,00 mph (80,29 km/h) na motocyklu OK Supreme. V roce 1922 byl také stanoven nový absolutní rekord na kolo. Zajel ho Alec Bennett na motocyklu Sunbeam ve třídě Senior, jel rychlostí 59,99 mph (96,54 km/h). Byla to poslední TT, v níž zvítězil motocykl s bočními ventily. Ve třídě Junior zvítězil místní závodník z ostrova Man Tom Sheard na motocyklu AJS, jel průměrnou rychlostí 24,75 mph (39,83 km/h). Stanley Woods na motocyklu Cotton dokázal v tomto závodě skončit na pátém místě, i když během závodu dvakrát spadl, praskl mu výfuk, potom když dojel do depa, jeho motocykl začal hořet. V závodě Senior TT zvítězil Alex Bennett na motocyklu Sunbeam před Walterem Brandishem na motocyklu Trimph. Bennett vedll celých šest kol od startu až do cíle.

V roce 1923 získal první ze svých deseti vítězství na Horském okruhu legendární Stanley Woods. Bylo to ve třídě 350cc na motocyklu Cotton, jel rychlostí 55,73 mph (89,69 km/h). Poprvé se také konal závod Sidecar TT. Závod se jel na tři kola a měřil 113 mil (asi 181,86 km). Zvítězili v něm Freddie Dixon s Walterem Derrym na motocyklu Walter Denny, ke kterému byl připojený speciální sidecar značky Douglas, jel rychlostí 53,15 mph (85,54 km/h). Nejrychlejší kolo při závodě sidecar zajel Harry Langman na motocyklu Scott, jeho rychlost byla 54,69 mph (88,02 km/h). V roce 1923 byl zařazen další závod „Manx Amateur Motorcycle Road Races“, původně určený pro amatéry. V roce 1930 byl tento závod přejmenován na „Manx Grand Prix“. Závod Senior TT se jel za velmi nepříznivého počasí a díky dobré znalosti domácího okruhu zvítězil místní závodník Tom Sheard na motocyklu Douglas. Své první vítězství  získal v závodě Junior TT Stanley Woods na motocyklu Cotton.

V roce 1924 byla zařazen závod Ultra Lightweight pro motocykly o kapacitě motoru maximálně 175cc. Prvním vítězem byl Jock Porter na motocyklu New Gerrard, jel průměrnou rychlostí 21,20 mph (34,12 km/h). Závod Lightweight TT a Senior TT se jely společně a zvítězil Eddie Twemlow na motocyklu New Imperial, jeho průměrná rychlost byla 55,44 mph (89,22 km/h).

Závody sidecar pokračovaly ještě v dalších dvou letech. V roce 1925 zvítězili Len Parker s Kenem Horstmanem na motocyklu Douglas průměrnou rychlostí 55,22 mph (88,87 km/h). V roce 1926 byly závody sidecar vyřazeny a na ostrově se znovu objevily až v roce 1954.

Po řadě nedokončených závodů v roce 1924 zvítězil Wal Handley v roce 1925 v závodě Junior TT na motocyklu Rx-Acme. Závod se jel na šest kol a jeho průměrná rychlost byla 65,02 mph (104,64 km/h). Během tohoto závodního týdne zvítězil na motocyklu stejné značky v závodě Ultra Lightweight TT a stal se prvním jezdcem, který během jednoho týdne vyhrál dva závody. V závodě Senior TT získal senzační vítězství Howard Davis, který porazil soupeře na továrních motocyklech s motocyklem vlastní výroby HRD Motorcyclestat, jel průměrnou rychlostí 66,13 mph (104,64 km/h).

V roce 1926 byly vyřazeny závody sidecar a Ultralightweight TT, protože nebyl dostatek účastníků. Toho roku byla zavedena další novinka – bylo zakázáno palivo na bázi lihu a závodníci museli používat benzin. I přes tyto změny se závodů zúčastnili italští výrobci Bianchi, Garelli a Moto Guzzi. V závodě Lightweight TT byl diskvalifikován italský závodník Pietro Ghersi, který skončil na druhém místě na motocykulu Moto Guzzi, protože měl jinou svíčku.

V roce 1926 byla poprvé překročena rychlost na kolo při TT 70 mph (asi 112,5 km/h). Jimmy Simpson v kategorii Senior jel rychlostí 70,43 mph /113,35 km/h) na motocyklu AJS. Jeho čas na kolo byl 32 minut a 9 sekund. V roce 1931 se měl stát první jezdcem, který zajel kolo rychlostí přes 80 mph. Na svém motocyklu Norton 500 jel průměrnou rychlostí 80,82 mph (130,07 km/h).

V roce 1927 přišly další změny. Při tréninku měl smrtelnou nehodu Archie Birkin, bratr Tima Birkina ze slavné firmy Bentley Boys. Od roku 1928 se tréninky konaly na uzavřených silnicích.

V roce 1929 došlo k hromadné nehodě. Wal Handley se zachytil o živý pot a spadl. Havaroval také Jimmy Simpson, Jack Amott a George Lamb, který potom na následky zranění v nemocnici zemřel.

Třicátá léta byla obdobím, kdy se TT na Isle of Man stala nejvýznamnějším závodem motocyklů. Byla to klasická éra závodění na tomto okruhu. Trať se postupně zlepšovala a do hry také začaly víc vstupovat obchodní zájmy. Na okruhu se dokonce i filmovalo a výrobci okruh používali jako místo, kde mohli předvést své výrobky při účasti v závodech TT. Stále větší zájem měli zahraniční výrobci a závodníci se profesionalizovali.

V roce 1930 zvítězil v kategorii Senior Wal Handley na motocyklu Rudge a stal prvním závodníkem, který zvítězil ve všech třech hlavních závodech TT. Během sedmi let závodů na Tourist Trophy.

V roce 1937 zvítězil na TT v 250cc Ital Omobono Tenni na motocyklu Moto-Guzzi. Bylo to první vítězství jezdce odjinud, než z britských ostrovů.
Do roku 1937 se rekord na kolo dále zvýšil, přesáhl 90 mph (asi 145 km/h). Freddie Frith v kategorii Senior zajel kolo průměrnou rychlostí 90,27 mph (145,28 km/h). V roce 1938 ho ještě předstihl Harold Daniell, který zajel kolo průměrnou rychlostí 91,00 mph (146,45 km/h)na motocyklu Norton. Tento rekord byl překonán až po 12 letech. V roce 1939 zvítězil naposledy Stanley Woods – zvítězil v kategorii Junior na motocyklu Velocette, jel průměrnou rychlostí 83,19 mph (133,88 km/h).

Ted Mellor zvítězil na motocyklu Benneli ve třídě Lightweight, jel průměrnou rychlostí 74,25 mph (119,45 km/h). Georg Meier zvítězil ve třídě Senior na BMW s přeplňovaným motorem, jel rychlostí 89,38 mph (143,84 km/h).

Druhá světová válka opět nepřála takovým podnikům, jako jsou závody. Na ostrově Man byl opět internační tábor pro zajatce a závodit se začalo znovu až po polovině 40. let. Ale o tom zase příště.

Zdroj: Motorelax
Foto: archiv