Autor článku: Jan Vítovec

Gustav Havel
* 27. 8. 1930     † 31. 12. 1967

Tato zpráva přinesla mnoho smutku. Bylo paradoxem, že Gusta havaroval v běžném silničním provozu, když mu do cesty vkročila starší žena. V rychlosti cca 40 km/h. Jezdec , který ve své kariéře přežil několik velice dramatických havárii ve vysokých rychlostech. Jednou z nejhorších byla havárie v rychlosti cca 180 km/h v holandském Zandwoortu v roce 1954. Naštěstí byl jen pěkně potlučený po dvousetmetrovém letu stylem panna – orel.

Začátky

Po 2. světové válce se Gustav Havel vyučil leteckým mechanikem. A měl velice ošklivý úraz. Se svým bratrem Jiřím stále něco kutili, a tak také šmejdili po pražském poválečném vrakovišti. Gustu při jedné demontáži ošklivě přimáčklo sesuvší se letadlo. Dával se dohromady dost dlouho. V roce 1947 začíná jezdit na Jawě Robot, v roce 1949 začíná závodit. Nejdříve na třistapadesátce sestavené doma, potom kupují Jawu 250. V roce 1950 opět staví vlastní stroj s motorem Walter, v roce 1951 jezdí velmi dobře a pro rok 1952 je angažován jako tovární jezdec Jawy. Přicházejí první starty  v cizině. Pochopitelně v lidové cizině: Polsko, Maďarsko, NDR.   

Mistrovství  republiky

V roce 1954 je vypsáno poprvé MR. Opět perlička: mistrovské tituly mohou získat jen jezdci 1. výkonnostní třídy. Byli čtyři – Havel, Štajner, Bartoš a Koštíř. Gusta získal titul v půllitrech. V MR startoval až do roku 1967. Získal 27 vítězství a 6 titulů! Ale všeho mohlo být minimálně dvakrát tolik. Proč?  Odpověď je jednoduchá. V mnoha ročnících kolidovaly termíny našich mistráků se světovými. V roce 1962 přišel o titul ještě zajímavějším způsobem. Sčítala se umístění. Gusta vyhrál tři závody z pěti, počítaly se čtyři výsledky. Dvou závodů se nemohl zúčastnit, takže za jednu započtenou neúčast inkasoval 30 bodů a se ziskem 33 bodů skončil osmý. V roce 1967 to bylo jinak, neměl na čem jezdit, až od poloviny sezóny jel na ČZ. Určitě na něj vzpomínají pamětníci mistrovských klání, tak jako ve Kdyni. V jednom roce po tréninku, když se celá parta jezdců jela vykoupat na Babylon, řekl chlapům v depu: „… jestli si chcete sjet, tak je tam málo benzínu…“ Všichni jej brali, doma měl prakticky více fandů než František Šťastný.

V mistrovství republiky získal celkem 6 titulů a 27 vítězství v závodech sólo. V roce 1959 ale získal společně s Ladislavem Štajnerem také titul v sajdkárech, Gusta byl v sajdce. Vyhráli tři mistrovské závody.

Hořice

Pojem „300 zatáček Gustava Havla“ zná dnes asi každý fanda. A název je oprávněný, nejen proto, že když se jezdilo 12 kol, tak jezdci absolvovali 312 zatáček! Ale hlavně proto, že hořická trať byla Gustova nejoblíbenější. A také zde předváděl špičkové umění, nikdo zde na něj neměl, ani fenomén Frankie s půllitrem v roce 1966. Od roku 1962 do roku 1966 zde čtyřikrát zvítězil ve třistapedsátkách, v roce 1964 dojel pátý. Spíše doběhl, když se mu Jawka v posledním kole na 1. místě zadřela. V tomto roce byl také prvním, kdo v Hořicích pokořil jako první průměr nad 100 km/h. V závodě třistapadesátek zajel čas 2 min 53,4 s. Tedy průměrem 107 km/h. Tento rekord padl až za dlouhých devět let, v roce 1973.

Velká cena Československa

Zde startuje poprvé v roce 1952. A hned v závodě, který je historicky ceněn velmi vysoko.  Startoval ve třídě do 500 ccm společně s profesorem čisté stopy Antonínem Vitvarem. Pokyny vedení zněly jasně: Rozdejte si to až v posledním kole. A tak to také bylo. Gusta se celý závod držel Vitvara jako klíště. A bylo zde poslední kolo, poslední zatáčka. Vitvar zkusil fintu při brždění, ale ta mu nevyšla  a byl dlouhý. Gusta chybu od mistra nečekal a byl dlouhý také. V cíli byl Vitvar první a Gusta druhý o pouhopouhých 0,6  vteřiny. Další ročníky přinesly sice pódia, ale nebylo to ono. Až rok 1963. František Šťastný ošklivě havaroval v Jičíně a vše bylo na Gustovi. Zvládl to fantastickým způsobem. Jasně vítězí ve 350 ccm a rozhoduje se startovat také v půllitrech. Po třistapadesátkách se jely dvěstěpadesátky! Zde se očekával souboj se strakonickým Standou Malinou s rychlou ČZ OHC. Malina zvítězil, ale Gusta mu to ulehčil pádem hned v prvním kole. S uraženou spojkovou páčkou a ohnutým pedálem brzdy dojel druhý. A byly zde půllitry. A protože v této třídě neměl odtrénováno, stál až na posledním místě startovního roštu. Během prvního kola se propracoval do vedení. Před Farinovou zatáčkou měl druhou signalizaci, zde byl jeho bratr Jiří. A s přehledem zvítězil i v této třídě. Co k tomuto výkonu dodat? Jen smeknout. Během jednoho dne tři věnce, ale hlavně v plném tempu ujel na starém Masecu  24 kol. A to tehdy při délce 17,8 km znamenalo úctyhodných 427 km. Při GP, tedy při MS v Brně se mu nedařilo. Nejlépe v roce 1967, kdy s ČZ OHC 350 dojel čtvrtý. Jeho poslední  tři světové body.

V roce 1958 jely v Brně poprvé sidecar. Přijela i velká hvězda Florian Camathias, ale bez spolujezdce. Když se po někom sháněl, tak mu nějaký dobrák doporučil Gustu. Když za ním přišel se slovy: „Gusta, pojeď, tady to vyhrajem..." tak Gusta vzal nohy na ramena, a utekl, že s takovým bláznem nepojede. No, daleko od pravdy nebyl, o Florianovi se říkalo, že je tak rychlej, protože je slepej. Měl skla jak dna od sodovky. Camathias potom ukecal Kassnera a pohodlně vyhráli tehdejší Závod družby národů.

Mezinárodní závody a Mistrovství světa

Hned ve druhém roce působení u Jawy zaznamenal  jeden  ze svých největších úspěchů. Zvítězil v půllitrech na Velké ceně NDR 1953, a to dokonce v novém traťovém rekordu. Úspěchy i smůlu měl  při našich mezinárodních  závodech – v Jičíně, Piešťanech… ale i v cizině. V MS poprvé startuje v roce 1956 v Assenu.  Ale obrovského úspěchu dosahuje v roce 1961. Tehdy nám dvojici Šťastný – Havel záviděl celý svět. Franta skončil druhý a Gusta třetí! Dá se říci, dodnes nedoceněné výsledky. V dalších letech to bylo díky strojovému parku stále těžší. Ale držel se v první pětce a desítce. Vše ve třídě 350 ccm.  1962 – sedmý, 1963 – pátý, 1964 – pátý, 1965 – sedmý, 1966 – pátý, 1967 – třináctý.  K těmto výsledkům mu největší body přineslo 9  pódiových výsledků! Třikrát byl druhý a šestkrát třetí. Neměli to tehdy vůbec lehké, vždyť nastupovali proti Agostinimu, Hailwoodovi, Redmanovi… Ale na jednom světovém okruhu se mu nedařilo. Byla to TT. Pětkrát pokoušel štěstí ve své kubatuře 350 ccm. Nejlepší  umístění  měl v roce 1961, hned při svém prvním startu. S vysokým startovním číslem 76 zaplatil nováčkovskou daň, dojel dvacátý sedmý. V dalších letech odpadl s poruchami. Nejvíc mrzel ten propálený píst v roce 1966, protože to bylo ze 3. místa.

Co dodat? Gustav Havel, brilantní technik, vynikající jezdec s čistým klasickým stylem, sympaťák. Odešel v době, kdy na dveře klepalo Pražské jaro a v Jawě měli všichni nervy na pochodu s vývojem dvoutaktního čtyřválce, na jehož vývoji se podílel, a také byl předpoklad, že se na něm vydá za dalšími světovými body. Bohužel, osud 31. 12. 1967 ráno rozhodl jinak. O jeho popularitě tehdy svědčí i toto. Hokejista Jan Havel, člen tehdy úspěšné reprezentace, má přezdívku Gusta.
     
 
    

Zdroj: Jan Vítovec
Foto: archiv