2. července 1978, Francie, okruh Le Castellet (Paul Ricard), 54 kol

V kvalifikaci se zrodilo velké překvapení, když i přes zákaz „větráku“ zvítězil John Watson, pro kterého to bylo druhé pole-position v kariéře. Na jeho čas 1:44:41, byl krátký Mario Andretti (1:44:46), i Niki Lauda (1:44:71).

Závod samotný však žádné překvapení nepřinesl a na tehdejší dobu byl velmi nudný. Po startu se do vedení dostal Andretti, sledován Watsonem a Laudou. Rakušan v 8. kole předjel svého kolegu, ale o dvě kola později musel odstoupit pro poruchu motoru. To se už na druhou příčku dostal Peterson, který po nepovedené kvalifikaci startoval až pátý. V 15. kole mohli diváci vidět poslední předjížděcí manévr na bodovaných příčkách, když se Hunt dokázal dostat před Watsona na třetí pozici. Mezi jezdci byly velké časové rozestupy, a tak se až do konce závodu nic nezměnilo, i když sedmý Laffite nepříjemně brnkal na nervy šestému Scheckterovi až do cíle.

Nadšený Colin Chapman opět přivítal své jezdce radostným máváním na cílové čáře. Jakoby tušil, že Lotus už takovou sezonu nikdy nezopakuje, a užíval si tak dosyta radosti z vítězství. Krize Ferrari pokračovala dále, když Villeneuve dojel dvanáctý s jedním kolem ztráty a Reutemann dokonce poslední, když na vítěze ztratil pět kol! I tak alespoň zajel nejrychlejší kolo závodu.

Pořadí v závodě:  1. Mario Andretti, 2. Ronnie Peterson, 3. James Hunt, 4. John Watson, 5. Alan Jones, 6. Jody Scheckter
Nejrychlejší kolo: Carlos Reutemann 1:48:56

16. července 1978, Velká Británie, okruh Brands Hatch, 76 kol

Zde už jezdci Lotusu nenechali nic náhodě a suverénně obsadili prvá dvě místa. Na pole-position  stál Ronnie Peterson (1:16:80) a vedle něj Mario Andretti (1:17:06). Jody Scheckter na Wolfu zajel třetí čas 1:17:37.

Start se obešel bez dramatických událostí a jezdci na prvních místech si své pozice udrželi. Peterson i Andretti okamžitě začali ostatním ujíždět, ale už v 6. kole odstoupil Peterson kvůli vadnému přívodu paliva. Do vedení se dostal Andretti, ale ani on nevedl dlouho. Ve 24. kole jeho monopost zpomalil a po dalších pěti kolech odstoupil kvůli motoru. To už vedl Scheckter, tomu však začala stávkovat převodovka a ve 33. kole zamířil z prvního místa do boxů. Na trať se sice vrátil, ale po třech kolech odstoupil. Do vedení se tak dostal Lauda s Reutemannem v zádech. Třetí kroužil Watson. Na tomto okruhu se předjíždělo velmi obtížně, a tak už se zdálo, že Lauda první místo udrží.  V 60. kole však oba jezdci dohnali o kolo Bruna Giacomelliho. Lauda se jej snažil předjet vlevo, avšak v té chvíli před něj Ital najel, v domnění, že je bude předjíždět zprava. Lauda musel zpomalit a toho využil Reutemann, který se velmi lacino dostal do vedení, které už nepustil. Druhý dojel zklamaný Lauda a třetí Watson.

Pořadí v závodě: 1. Carlos Reutemann, 2. Niki Lauda, 3. John Watson, 4. Patrick Depailler, 5. Hans Joachim Stuck, 6. Patrick Tambay
Nejrychlejší kolo: Niki Lauda 1:18:60

30. července 1978, Německo, okruh Hockenheimring, 45 kol

Stejně jako v Brands Hatch, i tady kvalifikaci opanovaly vozy Lotus. Mario Andretti byl tentokráte tím, kdo si vybojoval první místo na startovním roštu, když zajel čas 1:51:90, jen těsně druhý skončil Ronnie Peterson s časem 1:51:99. Třetí místo si vyjel Niki Lauda. Propadákem skončila kvalifikace pro rudé vozy z Maranella. Villeneuve byl tím lepším, ale dvanáctá pozice nebyla o mnoho lepší než patnáctá Reutemannova. Za Ensign debutoval v F1 Nelson Piquet, kterému patřila 21. pozice na startu. Závod však nedokončil pro poruchu motoru.

Po startu se na čtyři kola do vedení dostal Peterson, ale poté poslušně pustil před sebe jedničku stáje. Lauda si třetí místo udržel, ale už po dvou kolech byl předjet Jonesem a v 11. kole odpadl kvůli motoru. „Černá dvojčata“, jak se začalo přezdívat Andrettimu a Petersonovi, spolu nerušeně kroužila až do 36. kola, kdy Petersonovi přestala fungovat převodovka. To už v závodě nepokračoval skvěle jedoucí Jones, který odpadl ve 29. kole kvůli vstřikování paliva. Na druhou příčku tak poskočil Scheckter, který se po startu propadl až na poslední místo, ale skvělou jízdou se probil až na místo druhé. Třetí místo patřilo Laffitovi, a po delší době bylo vidět i vůz Copersucar s Emersonem Fittipaldim, který jel na čtvrtém místě. Tito závodníci také projeli v tomto pořadí cílem, Andretti se už tímto vítězstvím přiblížil zisku titulu. Za zmínku stojí i šesté místo mexického pilota Hectora Rebaqua. Ten jel se soukromým vozem Lotus 78 stáje Team Rebaque, kde se úspěchem hodnotilo i to, že se vůbec kvalifikoval. Zisk bodů a předjetí dvou soupeřů v samém závěru závodu (Watson, Villeneuve) bylo něco neuvěřitelného.

Pořadí v závodě: 1. Mario Andretti, 2. Jody Scheckter, 3. Jacques Laffite, 4. Emerson Fittipaldi, 5. Didier Pironi, 6. Hector Rebaque
Nejrychlejší kolo:  Ronnie Peterson 1:55:62

13. srpna 1978, Rakousko, okruh Österreichring, 54 kol

Kralování Lotusu kvalifikacím nemělo konce ani v Rakousku. Jezdci si opět prohodili pozice, a tak z prvního místa startoval Ronnie Peterson, když zajel čas 1:37:71, druhý Mario Andretti 1:37:76 a třetí překvapivě Jean-Pierre Jaboullie na Renaultu.

Před startem závodu vydatně pršelo, ale přes velmi mokrou trať nasadili všichni slicky. To se vymstilo Andrettimu, který jako první nezvládl vůz a krátce po startu havaroval. Opatrnou jízdou vedl celé jezdecké pole Peterson, za kterým jeli Depailler a Scheckter. Jihoafričan však ve třetím kole havaroval, neboť se na trať znovu snesl déšť. V šestém kole havarovali Patrese a Ertl o kolo později Jones a v době, kdy byl závod zastaven, i Hunt.

Poté co pršet přestalo, byl závod znovu odstartován. Jezdci se seřadili na startovní rošt podle pozic před přerušením. Tentokrát nikdo nic neriskoval a všichni obuli pneumatiky do mokra. Po osmnácti odjetých kolech po přerušení závodu zajel jako první pro suché pneumatiky Peterson a brzy na to jej následovali i ostatní jezdci, neboť vysvitlo sluníčko a dráha začala rychle osychat. Na dobrý výsledek měl zaděláno Renault, ale v 30. kole začal mít Jaboullie problémy s převodovkou zrovna v okamžiku, kdy se snažil útočit na šesté místo Fittipaldiho. O kolo později převodovka vypověděla službu úplně a Francouz odstoupil ze závodu.

Mezitím se řítil ke svému poslednímu vítězství Ronnie Peterson, následován Depaillerem a Villeneuvem. Skvělé čtvrté místo mohl získat Derek Daly na Ensignu, jenže ulil start, a tak byl diskvalifikován, za stejný prohřešek byl diskvalifikován i Reutemann.

V posledních kolech se na bodovaných pozicích už mnoho nedělo, jen Laffite dokázal předjet Brambillu v souboji o páté a šesté místo.

V závodě tedy zvítězil Ronnie Peterson, druhý dojel Patrick Depailler a poprvé v kariéře se mohl z pódia radovat Gilles Villeneuve. O tom, jak těžké měli jezdci podmínky v době, kdy pršelo a byla mokrá trať, po restartu, svědčí i to, že jedenáct pilotů havarovalo, mezi nimi i taková jména, jako Andretti, Lauda, Scheckter, Jones a Hunt.

Pořadí v závodě: 1. Ronnie Peterson, 2. Patrick Depailler, 3. Gilles Villeneuve, 4. Emerson Fittipaldi, 5. Jacques Laffite, 6. Vittorio Brambilla
Nejrychlejší kolo: Ronnie Peterson 1:43:12

27. srpna 1978, Holandsko, okruh Zandvoort, 75 kol

Vypadalo to, jako by si první dvě místa v kvalifikaci stáj Lotus „zamluvila“. I tady totiž stály dva černé vozy na prvních místech. První byl Mario Andretti s časem 1:16:36, druhý Ronnie Peterson s časem 1:16:97. Třetí místo vybojoval Niki Lauda, když zajel čas 1:17:33.

Závod byl podobně jako ve Francii velmi nudný, snad jen vzájemná havárie Pironiho a Patreseho v prvním kole zvedla diváky ze sedadel. Po startu se sice dostal na třetí místo Laffite, který startoval šestý, ale velmi brzy se propadl mimo body. Piloti Lotusu si jeli svůj vlastní závod a ostatní jen přihlíželi. Jediným, kdo bojoval o pozice, byl Reutemann, ale v polovině závodu se opět přihlásily pneumatiky, a tak ze čtvrtého místa klesl postupem času až na sedmé, za Villeneuva. Ten nestačil ani Fititpaldimu, což nebyl pro Ferrari zrovna nejpříjemnější pocit.

V nudné podívané jasně vyhrála „černá dvojčata“ a Colin Chapman naposledy „odmával“ své piloty na cílové rovince. Tým Lotus už měl v kapse titul v Poháru konstruktérů, ale oslavy byly naplánovány až po závěrečném závodě v Kanadě. Nikdo netušil, že oslavy se konat nebudou…

Pořadí v závodě:  1. Mario Andretti, 2. Ronnie Peterson, 3. Niki Lauda, 4. John Watson, 5. Emerson Fittipaldi, 6. Gilles Villeneuve
Nejrychlejší kolo:  Niki Lauda 1:19:57

10. září 1978, Itálie, okruh Monza, 52 kol (kvůli havárii po startu zkráceno na 40 kol)

Kvalifikaci na tuto GP jasně vyhrál Mario Andretti, ale jeho stájový kolega měl vážně vypadající havárii, ze které vyvázl sice bez zranění, ale bylo jasné, že bude muset na závod použít nevyladěný vůz, typ 78. Krátce po své kvalifikační nehodě s úsměvem řekl: „Tam nahoře mě musí mít někdo rád“.  Netušil, že kvalifikační havárií odstartoval sled událostí, které ho budou stát život.

Času Maria Andrettiho (1:37:520) byl nejblíže druhý Giiles Villeneuve (1:37:866), třetí místo z Rakouska zopakoval Jean-Pierre Jaboullie (1:37:930). Rychlá Monza, stejně jako Österreichring, zřejmě Renaultu seděla. Ronnie Peterson už se starým vozem nestihl zajet lepší než pátý čas….

Kdo zavinil osudnou havárii, se zřejmě nikdy nedovíme. Jisté jen to, že Ronnie Peterson s neodladěným vozem neměl ideální start a propadl se doprostřed mezi vozy, které po startu začaly kolidovat. Celou havárii zřejmě způsobil James Hunt s Riccardem Patresem. Z kolize sedmi vozů dopadl nejhůř právě ten Petersonův, který začal hořet. Naštěstí se jej brzy podařilo vyprostit velmi brzy a kromě zlomených nohou a popálenin nebyl vážněji zraněn. Po leteckém převozu do nemocnice v Milánu hlásili místní lékaři, že je jeho stav stabilizovaný….

Závod byl přerušen a zkrácen na 40 kol. Villeneuve se po opakovaném startu dostal do vedení, Andretti je však pronásledoval a v posledních kolech udolal. V prvních kolech třetí Jaboullie odpadl už v 6. kole a uvolnil tak cestu za třetím místem Laudovi. Jenže po závodě byl vyhlášen vítězem Lauda, neboť Villeneuve neudržel na startu nervy na uzdě a vyjel jasně před zeleným světlem. Andretti se nechal strhnout Villneuvem a i on ulil start. Pro Andrettiho bylo štěstím, že po GP Francie byla zrušena diskvalifikace za předčasný start a místo ní se začala udělovat penalizace jedné minuty, která jej posunula na šesté místo. Díky tomuto místu se stal po Philu Hillovi druhým Američanem, který získal titul mistra světa v F1.

Pořadí v závodě po penalizaci Maria Andrettiho a Gillese Villenueva:  1. Niki Lauda, 2. John Watson, 3. Carlos Reutemann, 4. Jacques Laffite, 5. Patrick Tambay, 6. Mario Andretti
Nejrychlejší kolo: Mario Andretti 1:38:23

11. září obletěla svět šokující zpráva o smrti Ronnie Petersona, kterou vydala milánská nemocnice. Příčina smrti? Údajně tuková embolie. I přes stabilizovaný stav se švédský závodník podrobil komplikované operaci, která trvala mnoho hodin. Lékaři údajně málo okysličovali krev, navíc se před operačním sálem údajně motalo několik televizních štábů (!) a ostatních lidí, co tam neměli co dělat. Údajně byli lékaři pod tlakem. Proč pod tlakem a pod čím, se nikdy nedozvíme. A jestli tohle byla nebo je pravda, také ne. Proto píšu slovo údajně.  Niki Lauda okamžitě po této smutné zprávě označil italské lékaře za diletanty, ale to, stejně jako vyšetřování startéra a Riccarda Patreseho italským soudem (byli obviněni z neúmyslného zabití) život Ronnie Petersonovi nevrátilo…..

1. října 1978, USA Východ, okruh Watkins Glen, 59 kol

Pozici dvojky u Lotusu dělal ve dvou zbývajících závodech Jean-Pierre Jarier.  Kvalifikoval se jako osmý, což nebyl špatný výkon, uvážíme-li, kolik času měl na adaptaci na nový tým a vůz, který se od ostatních velmi lišil. Mario Andretti už po sedmnácté získal pole-position časem 1:38:114, druhý byl Carlos Reutemann s časem o víc jak vteřinu horším, když zajel jen 1:39:179. Třetí místo vybojoval Alan Jones na Williamsu s časem 1:39:742.

Jako obvykle začal po startu Andretti všem ujíždět, ale už po dvou kolech byl předjet dvojicí jezdců Ferrari. Jeho vůz ztrácel výkon a silou vůle se držel před dotírajícím Jonesem. Po odjetých dvaceti kolech, se však začal propadat níž a níž a o sedm kol později v boxech zastavil definitivně. O pět kol dříve než Andretti odpadl kvůli motoru i druhý Villeneuve, a tak Reutemann jel, nikým neohrožován, za svým letošním čtvrtým vítězstvím. Na druhém místě jel také v poklidu Jones, následován Jabouillem na Renaultu. Ten měl plné ruce práce s Jody Scheckterem a Jean-Pierre Jarierem na Lotusu. Jarier a Scheckter se před Renault dostali šest kol před cílem a Jarier v tom samém kole i před Schecktera. Francouzi však nebylo souzeno spatřit cíl. O tři kola později se jeho Lotus zastavil, protože mu došlo palivo.

V závodě tak zvítězil Carlos Reutemann, podruhé na pódiu se objevil tým Williams, zásluhou Alana Jonese. Trojici na pódiu doplnil Jody Scheckter. Vůbec první body získal tým Renault za čtvrté místo, zásluhou Jean-Pierre Jabouilla.

Pořadí v závodě: 1. Carlos Reutemann, 2. Alan Jones, 3. Jody Scheckter, 4. Jean-Pierre Jabouille, 5. Emerson Fittipaldi, 6. Patrick Tambay
Nejrychlejší kolo: Jean-Pierre Jarier 1:39:557

8. října 1978, Kanada, okruh Montreal (dnes okruh Gillese Villeneuvea), 70 kol

Kvalifikace se nepovedla novému mistru světa, který překvapivě startoval až devátý. Čest Lotusu v kvalifikaci zachránil Jean-Pierre Jarier, který zajel čas 1:38:015. Druhý čas zajel Jody Scheckter, který jen těsně zaostal za Jarierem. Jeho čas měl hodnotu 1:38:026. Před domácím publikem se na nové trati ukázal Gilles Villeneuve, který zajel čas 1:38:230, a tento čas mu zajišťoval třetí pozici.
Po startu, si vedení udržel Jarier, na druhé místo se z páté pozice prosmýkl Jones, který tak překonal Schecktera a Villeneuvea. Toto pořadí vydrželo do 17. kola, kdy Jonesův Williams začal ztrácet na výkonu a jezdec se začal propadat.

Obrovským zklamáním pak byl výkon Andrettiho. Po startu se sice chvíli držel na šesté pozici, po pěti kolech však musel do boxů. Kdo čekal velkou stíhačku, byl zklamán. Andretti dojel po slabém výkonu jako desátý, s kolem ztráty. Ale vraťme se zpět do bojů o vítěztsví.

Poté co z bojů odpadl Jones, se na druhé místo vrátil Scheckter s Villeneuvem v zádech. Oba věděli, že na Jariera nemají, a tak bojovali mezi sebou. Ve 25. kole se za velkého jásotu domácích diváků podařilo Villeneuvovi předjet Schecktera. A v 50. kole Villeneuve už vedl, když musel Jarier odstoupit kvůli úniku oleje z motoru. Ve zbývajících dvaceti kolech si vedení už nenechal vzít, a tak poprvé ve své kariéře slavně zvítězil před domácími fanoušky, k tomu ještě na zcela na novém okruhu. Druhý dojel Jody Scheckter a třetí Carlos Reutemann.

Pořadí v závodě:  1. Gilles Villeneuve, 2. Jody Scheckter, 3. Carlos Reutemann, 4. Riccardo Patrese, 5. Patrick Depailler, 6. Derek Daly
Nejrychlejší kolo:  Alan Jones 1:38:072

Konečné pořadí šampionátu jezdců: 1. Mario Andretti 64 bodů, 2. Ronnie Peterson 51 bodů, Carlos Reutemann  48 bodů, 4. Niki Lauda 44 bodů, 5. Patrick Depailler 34 bodů, 6. John Watson 25 bodů, 7. Jody Scheckter 24 bodů, 8. Jacques Laffite 19 bodů, 9. Emerson Fittipaldi a Gilles Villeneuve 17 bodů, 11. Alan Jones a Riccardo Patrese 11. bodů, 13. James Hunt a Patrick Tambay 8. bodů, 15. Didier Pironi 7 bodů, 16. Clay Regazzoni 4 body, 17. Jean-Pierre Jabouille 3 body, 18. Hans Joachim Stuck 2 body, 19. Vittorio Brambilla, Hector Rebaque a Derek Daly 1 bod

Konečné pořadí týmů v Poháru konstruktérů: 1. Lotus 86 bodů, 2. Ferrari 58 bodů, 3. Brabham 53 bodů, 4. Tyrrell 38 bodů, 5. Wolf 24 bodů, 6. Ligier 19 bodů, 7. Copersucar  17 bodů, 8. McLaren 15 bodů, 9. Arrows a Williams 11 bodů, 11. Shadow 6 bodů, 12. Renault 3 body, 13. Ensign a Surtees 1 bod

Tak tedy skončila sezona 1978. Velké zklamání panovalo ve stáji Ferrari, ale v příští sezona jim přinesla oba tituly, když Jody Scheckter a Gilles Villeneuve kralovali celému startovnímu poli. Zklamání vládlo i u Wolfa, přece jenom Scheckter bojoval minulou sezonu s Laudou téměř do samého závěru o titul, o kterém Lauda rozhodl dva závody před koncem. Propadákem skončila sezona u McLarenu, pravda, s loňskými vozy se nedaly čekat zázraky, ale celkem 15 bodů a konečné 8. místo, navíc za stájí Copersucar, pro kterou to byla vůbec nejlepší sezona, se jinak než propadákem opravdu nedá jinak nazvat. McLaren také potvrdil spekulace, které začaly prosakovat po polovině sezony, že Ronnie Peterson měl přestoupit právě do britské stáje.

U Lotusu panovaly smíšené pocity. Tým sice získal oba tituly, ale také ztratil jednoho z nejlepších závodníků 70. let, Ronnie Petersona. Navíc byl Colin Chapman opět nařčen z křehkosti Lotusů, za což byl kritizován v 60. letech. Zatímco v 60. letech mohlo být tohle tvrzení pravdivé, na konci let sedmdesátých už ne. Petersonovu nádrž, kterou zřejmě prorazil Brambilla, měly téměř všechny vozy umístěnou na stejném místě jako Lotus 78. Navíc havárii Peterson přežil „jen“ se zlomeninami nohou a neutrpěl žádná těžká zranění, jež by ho stála život. O ten přišel až v milánské nemocnici, jak a proč, to se nikdy nedovíme. Švédsko se sotva rozloučilo se svou legendou a přišla další rána, talentovaný Gunnar Nilsson podlehl 20. října rakovině ve 29 letech…

Lotus a Colin Chapman zažili poslední skvělé okamžiky právě v této sezoně. V další sezoně Chapman totiž zkonstruoval Lotus 80, který neměl přední křídlo, a Reutemann tomuto vozu nevěřil. Andretti si jej pochvaloval, ale Argentinec přesvědčil Chapmana, aby pokračoval ve vývoji typu 79. To se ukázalo být chybou a Lotus v sezoně propadl, ani jednou nezvítězil a celkově skončil na čtvrté příčce. Na vítězství čekal Colin Chapman až do roku 1982, kdy zvítězil Elio de Angelis v GP Rakouska. Chapman jako za starých časů vyhodil svou čepici do vzduchu, jakmile de Angelis proťal cílovou pásku. Dalšího vítězství se Chapman už nedočkal, zemřel 16. prosince 1982, den po zasedání FISA, kterého se účastnil. Tým Lotus pak ještě vyhrál sedmkrát, naposled v GP USA 1987, kdy vyhrál Ayrton Senna. Poté už přišly jen problémy a konec stáje v roce 1994. Už patnáct let uplynulo od doby, kdy stál naposled na startovním roštu vůz Lotus……