Pro fanoušky F1 tento Brazilec není moc známý, přesto jím mohl být, kdyby využil dvě poměrně velké šance. Jenže na kdyby se nehraje a v F1 to platí dvojnásob.

Ta první šance přišla v roce 1982, kdy zraněného Nigela Mansella vystřídal u Lotusu. Bylo to při GP Holandska. I když Lotus už nepatřil ke špičce, kvalifikace nebyla pro tyto černozlaté vozy nikdy problémem. Zatímco jednička stáje Elio de Angelis zajel patnáctý kvalifikační čas, Roberto se kvalifikovat nedokázal! Tím přišel o možnost se ukázat v závodě i jiným bossům než Chapmanovi. Ten už mu sezoně šanci nedal, stejně jako nikdo jiný, a Moreno tak odešel do evropského šampionátu F2, kde získal titul vicemistra. V roce 1984 odešel do zámoří, hledat štěstí v Indy Car.

O tři roky později se však po ne zrovna nejlepších výsledcích vrátil do Evropy. V nově vzniklé F3000 kraloval a to mu otevřelo cestu do týmu F1 AGS. Jednalo se o poslední dva závody sezony 1987. Roberto v Suzuce nedojel pro poruchu, ale v Adelaide dojel šestý. Pravda, do cíle dojelo jen sedm vozů a Ayrton Senna byl diskvalifikován z druhého místa, ale i tak tento výkon zaujal stáj Ferrari, která mu nabídla místo testovacího pilota na rok 1988. Moreno tuto nabídku přijal a závodil dále v seriálu F3000, kde čtyřikrát zvítězil.

V roce 1989 dostal příležitost odjet celou sezonu v týmu Coloni.  Tyto vozy však byly těžké, neohrabané a navíc i velmi pomalé. Moreno se dokázal kvalifikovat pouze čtyřikrát a ani jednou závod nedokončil.

V příští sezoně dostal možnost s týmem Eurobrun, ale ani tady to nebylo mnoho lepší, do závodu se kvalifikoval pouze dvakrát, a dojel jen jednou na třinácté pozici v GP USA. Už to vypadalo, že v konkurenceschopném týmu nedostane nikdy příležitost. Jenže dva závody před koncem se při havárii vrtulníku těžce zranil Alessandro Nannini, který předváděl výborné výsledky v týmu Benetton. Slovo dalo slovo a Roberto najednou seděl v Benettonu vedle Nelsona Piqueta. A hned ve svém prvním závodě za tento tým stanul na pódiu, když nestačil právě na Piqueta. I když i tady je nutné podotknout, že největší konkurenti odpadli.  Důkazem je třetí místo Aguri Suzukiho na tragické Lole. V posledním závodě sezony už to tak slavné nebylo, Piquet vyhrál, kdežto Moreno skončil s kolem ztráty na sedmém místě. I tak však dostal smlouvu u Benettonu i na příští rok.

I tuto velkou šanci však promarnil. Zatímco Piquet měl po polovině sezony 18 bodů a v Kanadě dokonce zvítězil, Moreno měl na kontě bodů pouze pět, když jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo z Monaka. A když se po závodě ve Spa rozhodl Tom Walkinshaw pro Michaela Schumachera, bylo jasné, kdo půjde z kola ven. Moreno odešel k Jordanu, odkud přišel právě německý závodník. U této britské stáje odjel pouze dva závody, jednou odpadl a podruhé dojel desátý. Na poslední závod sezony si odskočil do stáje Minardi, kde však dojel pouze šestnáctý. V roce 1992 dostal ještě šanci v GP Monaka u stáje Andrea Moda. Jako jediný pilot, který kdy usedl do kokpitu tohoto týmu, se dokázal kvalifikovat, avšak po jedenácti kolech mu vypověděl vůz službu.

Roberto se však v F1 objevil ještě v roce 1995, to už však bylo jasné, že z něj už žádná hvězda nebude. S týmem Forti se protrápil celou sezonou. Jediným pozitivem bylo snad to, že se ve všech podnicích dokázal kvalifikovat. Po tomto posledním pokusu z F1 odešel nadobro a v roce 1996 se vrátil do zámoří, kde závodil v sérii Indy Car. Jeho nejlepším rokem byl rok 2000, kdy skončil celkově třetí. I přesto, že dnes slaví 50. narozeniny, závodí stále dál....

Dnes slaví také narozeniny John Surtees, jediný mistr světa v motocyklech i F1. Dnes mu je 75 let. Článek o tomto skvělém závodníkovi však bude někdy příště….

Roberto Moreno v číslech:
Narozen 11. února 1959 v Rio de Janeiro (Brazílie)
Absolvoval 42 Grand Prix (nestartoval v 34 GP)
Absolvoval 7 sezon
Získal jedno nejrychlejší kolo a jedno pódium (2. místo v GP Japonska)
Celkem nasbíral 15 bodů