První díl našich „legend“ věnujeme Františku Šťastnému. V dnešní době těžko může najít mezi našimi závodníky přemožitele, někoho, kdo by dokázal získat v celkovém pořadí mistrovství světa druhé nebo třetí místo. Díky svému talentu, úsilí, chuti závodit bez ohledu na překážky, které se momentálně vyskytly, a díky továrně Jawa, která tehdy byla na srovnatelné úrovni jako jiné evropské značky, dosáhl během své dlouhé závodní kariéry neskutečných výsledků.
 
Legendární závodník se stal i „literárním hrdinou“ - na úvod připomínáme známý úryvek z povídky Bohumila Hrabala „Smrt pana Baltisbergra“ ze sbírky „Perlička na dně“:

...A František vjel do Farinových zatáček ještě přesněji, odvážněji, už nejel pro lidi, ale pro sebe, jel skoro ve stopách té představy, jak se vůbec má jezdit, jen pro tu rozkoš, hvízdat si to po hranici života. A Osud mu taky dneska přál. Cítil to ve všech pohybech. Také diváci se vzpamatovávali a už se tak nebáli, když viděli tu jistotu. Poslední kolo jel František Šťastný takovým tunelem, údolím vystlaným z jásotu hrdel, rukou, kapesníků a všeho ostatního, čím jen se dá vyjádřit nadšení. A tak místa k sezení, jakmile se přiblížil, měnila se v místa k stání.

Franta Šťastný

Legendární československý motocyklový závodník, jehož jméno zná u nás snad každý, kdo aspoň trochu přičichl k motocyklovému sportu. Byl naším nejúspěšnějším motocyklovým závodníkem, který reprezentoval svou zemi a svůj mateřský podnik JAWA i v zahraničí. Bylo toho o něm napsáno tolik jako o žádném jiném sportovci z tohoto oboru. Kromě toho, že byl skvělým závodníkem, k jeho slávě přispělo i to, že rád s osobitým humorem vyprávěl o svých závodnických zkušenostech, což z něho vlastně ve své době vytvořilo živoucí legendu. Na základě jeho vyprávění vznikly dvě vzpomínkové knížky – jedna od Dalibora Janka s příznačným názvem „Šťastný František“ a druhá, která má spíš charakter monografie, vyšla pod názvem „František Šťastný - Na plný plyn“ a jejím autorem je Pavel Novotný.

Psát o Františku Šťastném je tak trochu opakování toho, co už všichni napsali, ale možná přesto neškodí trochu připomenout, co všechno dokázal a jak to tenkrát chodilo.

František Šťastný se narodil 12. listopadu 1927 v Kochánkách nad Jizerou. Prožil dětství obyčejného venkovského kluka a jistě se mu nesnilo o tom, kam všude se během svého života dostane a co všechno ho čeká.

Svou závodnickou kariéru nezačal v pěti nebo ve třech letech, jak je to obvyklé dnes, ale „teprve“ v patnácti, jako cyklistický závodník, ale také hrál hokej, závodil v rychlobruslení a na skibobech.

Jako cyklista se dokonce zúčastnil prvního ročníku Závodu míru v roce 1948 a jeho týmovým kolegou v tomto závodě byla další legenda – tentokrát cyklistická – Jan Veselý, pozdější vítěz tohoto závodu (1949), o němž napsal báječnou povídku Ota Pavel („Když ti to nejede“, ze sbírky povídek „Plná bedna šampaňského“). Účast v Závodu míru, což byla tehdy velmi ostře sledovaná akce, byla pro Františka překvapením, protože nejezdil dálkové závody. Nejdelší závod, který do té doby absolvoval, měřil asi 50 km, zatímco tam ho čekala trasa Varšava-Praha o sedmi etapách v celkové délce 1104 km. O svém startu v Závodu míru se dověděl na poslední chvíli. S Janem Veselým se dokonce vsadil o závodní kolo, které měl získat v případě, že závod dokončí. O tom Veselý silně pochyboval. Šťastný skutečně do Prahy dojel. Jednu z etap sice dojel na dámském kole, ale závod dokončil a Veselý mu dal svoje závodní kolo.

Svůj první motocyklový závod absolvoval v devatenácti letech, v roce 1947. Poněkud kuriózní je, že tehdy ještě neměl řidičský průkaz a startoval pod jménem svého nevlastního bratra. Jel na starém německém motocyklu DKW, který kdysi patřil Wehrmachtu.
 
Později jezdil na stařičkém motocyklu Norton „Blesk speciál“, rok výroby 1926! Kuriozitou byla i délka motocyklu – měřil dva a půl metru!!! Stálo to hodně námahy a peněz, ale na motocyklu potom opravdu bylo možné závodit. V roce 1952 na něm jel svou první Velkou cenu Československa na brněnském okruhu a skončil jako sedmý. 

Protože motocykly byly jeho velkou láskou, v roce 1953 se vydal do továrny Jawa, kde se ptal na zaměstnání ve vývojové dílně. Byl přijat. V továrně Jawa měl na starosti zajíždění motocyklů a hlavně závodil. Jawě nakonec zůstal věrný po celý život, i když měl lukrativní nabídky od jiných továren, včetně továrny MV Agusta a Yamaha.

V medailónku na stránkách www.sportovci.cz citují úryvek z knihy "Hvězdy českého sportu", kde se popisuje příchod Šťastného do Jawy:

...Psal se rok 1953, když šestadvacetiletý František překročil podruhé brány továrny Jawa, aby se pozeptal na své případné místo ve vývojové dílně. Mistr Konigsmark ho uvítal slovy: „Šéfkonstruktér na tebe čeká!" Františkovi trochu podklesla kolena, protože o panu Jozífovi do té doby mezi chlapy sice jenom slyšel, ale věděl o jeho úspěších při vývoji motocyklů Jawa. Když mu pan Jozíf podal v kanceláři ruku, nestačil František pomalu ani vykoktat, jak se jmenuje. A co pak, když mu po chvíli zkoumání šéfkonstruktér oznámil: „Budeš u nás jezdit půllitra!" Za pár dnů si odstěhoval svých pár „švestek" z Plzně do Prahy a v červnu třiapadesátého se mu otevřela životní cesta, o které se bál snít - stal se továrním jezdcem Jawy.

Jak to tehdy bylo obvyklé, během své kariéry závodil v různých kubaturách – 250cc, 350cc a 500cc. Pokud zrovna nebyl k dispozici vhodný motocykl Jawa, startoval na motocyklu ČZ, výrobku strakonické továrny Česká zbrojovka, někdy také na německé MZ (Motorrad-und Zweiradwerk Zschopau, NDR). 

V roce 1954 se konalo první mistrovství  Československa, kterého se Šťastný zúčastnil. Bylo to 20. června a na první celorepublikovou akci přišlo celkem 15 tisíc diváků, závod se jel v Mělníku. Závodil ve všech třech kubaturách – 250cc, 350cc i 500cc. Závod pětistovek dokonce vyhrál, ale za vítěze byl prohlášen jeho tovární kolega Gustav Havel. Podle tehdejších pravidel se totiž do výsledků pro mistrovství republiky započítávaly jen výsledky těch jezdců, kteří byli v tzv. první výkonnostní třídě, tedy ti, kteří ve své třídě dosáhli v přeborech nejvyššího počtu bodů. To splňovali jenom čtyři jezdci – Gustav Havel a Ladislav Štajner z Jawy a ze strakonické CZ Jiří Koštíř a František Bartoš. Toho roku byly do mistrovství republiky zařazeny čtyři závody – kromě Mělníka to byla Ostrava, Brno (Velká cena) a Praha. Je zajímavé, jak rozmanitá byla délka okruhů. Zatímco mělnická trať měřila pouhé čtyři kilometry, brněnský okruh měřil 17,8 km. Nejúspěšnější byl Šťastný v tomto ročníku ve třídě 250cc, kde získal dvě první místa a jedno druhé, ale mistrem republiky se stal Jiří Koštíř, který se zúčastnil jen tří závodů. Ten první sice vyhrál, ale v dalších dvou dojel až jako třetí a čtvrtý. Ve třídě 350cc se prvním mistrem republiky stal Ladislav Štajner a ve třídě 500cc již zmíněný Gustav Havel, který se sice jednoho ze čtyř závodů nezúčastnil, ale ve zbylých dvou zvítězil.

Velká cena Československa v Brně, která byla zařazena do mistrovství republiky, znamenala první Františkovo vítězství v tomto závodě. Na tomto okruhu potom zvítězil ještě mnohokrát, ve Velké ceně Československa zvítězil celkem osmkrát: 1954 - 250cc, 1956 - 350cc, 1958 - 350cc, 1959 - 350cc, 1960 - 250cc a 350cc, 1961 - 350cc a 1962 - 500cc.  O jeho nezlomné vůli vítězit a nevšímat si toho, že se zrovna necítí nejlépe, svědčí to, že ke startu při své první vítězné Velké ceně došel o berlích, protože se dva týdny předtím vážně zranil v Německu, na Sachsenringu. 

Mistrem republiky se potom stal celkem pětkrát: 1956 - 500cc, 1958 – 350cc, 1959 – 350cc, 1960 - 250cc a 1965 – 350cc. Domácích titulů by pravděpodobně bylo víc, ale problémem bylo, že se špičkoví závodníci často účastnili závodů v zahraničí. A termíny domácího mistrovství s těmito závody často kolidovaly. Závody mistrovství republiky způsobem organizace a úrovní závodníků zpočátku často připomínaly spíš nějaký místní pohár, takže možnost poměřit své síly se skutečnou konkurencí mohli ti nejlepší dostat opravdu jen v zahraničních závodech. V některých letech Šťastný v mistrovství republiky vůbec nejezdil.

Nejvýznamnější úspěchy v průběhu karíéry tohoto slavného Čechoslováka jsou samozřejmě spojené právě se zahraničními závody – se závody mistrovství světa, mimo jiné s tehdejší součástí kalendáře mistrovství světa – Isle of Man TT. Ale o tom zase příště…

Zdroj: Motorelax
Foto: archiv