Guy Ligier slaví 80!

Pro všechny fanoušky F1 určitě velmi známé jméno, vždyť docela nedávno se ještě jeho vozy proháněly po tratích Grand Prix. Málokdo však ví, že tenhle Francouz se proháněl i v monopostech Formule 1.

Guy Camille Ligier se narodil 12. července 1930 ve Vichy. Neměl šťastné dětství, velmi brzy osiřel a začal pracovat v uzenářství. Za vydělané peníze si koupil vyřazený bagr a začal pracovat ve stavebnictví. Bylo to skvělé rozhodnutí, protože právě v 50.-6.0 letech budovala Francie nové dálnice. Brzy založil vlastní firmu, která se zaměřila na stavbu silnic, hlavně však dálnic. Ale ještě zpět k jeho mládí. Už zamlada hodně sportoval a dotáhl to až do týmu francouzské reprezentace v rugby. Ligier však byl i milovníkem motosportu, a když ukončil kariéru ragbyového hráče, vrhl se na dráhu závodníka. Zpočátku to zkoušel ve formuli Junior, ale zde se mu příliš nedařilo, jak výsledkově, tak upoutat pozornost nějakého chlebodárce. Jeho stavební firma však začala vzkvétat, díky státním zakázkám, a Guy si mohl dopřát lepší vůz. Psal se rok 1964.

Začal soutěžit v F2 a také ve sportovních vozech. Jenže jak se mu dařilo v podnikání, nedařilo se mu v jeho zálibě. Sice dojel pátý v Perguse a dvakrát šestý v Albi a v Pau, ale to je za rok 1964 všechno. O rok později neboduje vůbec, a proto to riskne a zakoupí si monopost F1 Cooper-Maserati. Bohužel Coopery už nejsou to, co bývaly, motory Maserati byly výkonné a těžké. Přesto to Guy zkusil…

… a dopadlo to špatně. Poprvé startoval v GP Monte Carla 22. dubna 1966, kvalifikoval se na patnáctém (předposledním) místě. V závodě samém nakonec nebyl klasifikován, neboť odkroužil jen 75 kol ze sta vypsaných. Stejně dopadl v GP Belgie a GP Francie. Až v Brands Hatch je poprvé klasifikován, a to na desátém místě. V jeho posledním závodě této sezony, GP Holandska, končí na deváté pozici. Pro rok 1967 si ponechal Cooper, avšak po dvou dalších nevydařených závodech, jej prodal a koupil si špičkovou techniku Brabham s motorem Repco, který tehdy patřil ke špičce. Bohužel však brzy poznal, že technika se nedá srovnávat s tou, se kterou bojoval Brabham a Hulme. I tak však při GP Německa na Nürburgringu dojel osmý. Jelikož však před ním dva jezdci jeli na monopostech F2, ale ti nemohli sbírat body, získal jeden bodík. Bohužel to byl pro Guye i bodík poslední, neboť v dalších GP odpadl a v posledním závodě své kariéry dojel jedenáctý. Na konci roku prodal svůj monopost a vrátil se do F2.

Nejlepší výsledek, jaký se mu podaří zajet, je však pouze páté místo v Pau. A když při GP Francie zahynul jeho přítel Jo Schlesser, na konci sezony ukončil kariéru závodního pilota.

Ale motorismus neopustil docela. Založil tým Ligier a do roku 1975 stavěl sportovní vozy do vytrvalostních závodů, hlavně do Le Mans. Všechny jeho vozy, ať sportovní nebo F1, také nesly iniciály JS, jako vzpomínku na tragicky zemřelého Jo Schlessera. Prvního většího úspěchu dosáhl tým roku 1974, v závodě na čtyři hodiny na legendárním okruhu v Le Mans, který vyhrál. V dalším závodě na Paul Ricard patřila týmu šestá příčka. O rok později pak posádka Chasseuil Guy a Jean-Louis Lafosse dojela ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans jako druhá!  Na přání hlavního sponzora GITANES a také vlády (Ligier měl díky své firmě hodně vlivných přátel, dokonce i prezidenta Mitteranda) se pustil do projektu F1. Vše mělo být francouzské a až na dodavatele pneumatik se to také podařilo. Matra dodala motor, o zbytek se postaral Guy Ligier a zkušený konstruktér Gérard Ducarouge, který vytvořil monopost JS5 s charakteristickým nasávacím otvorem nad hlavou jezdce. Vůz se v padocku brzy dočkal přezdívky „čajová konvice“.

A tak se 25. ledna objevuje na startu GP Brazílie monopost Ligier JS5, s Jacquesem Laffitem za volantem. Druhý monopost se nepodařilo postavit, neboť slíbených peněz od francouzské vlády se Guy nedočkal, a tak musel Laffite bojovat za tým sám. V kvalifikaci si Laffite vyjel skvělé jedenácté místo, v závodě však odjel jen 14 kol, než odpadl pro poruchu. Ani v dalším závodě cíl nevidí, ovšem v GP USA Východ překvapivě obsazuje čtvrté místo. Před GP Španělska Ducarouge odstranil obrovský nasávač, na výsledku se však tato změna nijak neprojeví. Až v GP Belgie ukazuje Ligier a Laffite svou sílu, když jim v cíli patří třetí místo. Ve Švédsku Laffitovi patří čtvrtá příčka, ale pak se týmu přestane dařit. Tři závody bez bodu a do toho ještě diskvalifikace z GP Velké Británie, když si Laffite nedovoleně vyměnil vůz po startovní kolizi. Smůlu tým protrhl v GP Rakouska, kde Laffite využil deště k zisku druhého místa. V Holandsku je však proti technika. Na Monze se však celý tým raduje, neboť Laffite naprosto nečekaně ovládl kvalifikaci. V závodě tvrdě bojuje o vítězství s Petersonem  a Regazzonim,  nakonec však boj prohrává a končí na třetím místě. Ve zbývajících třech závodech už týmu nepřeje štěstí a neboduje. I tak však Ligier může být spokojen. Tým skončil šestý s dvaceti body, a porazil takové týmy jako Brabham nebo March. A to jel jen s jedním vozem!

Sezona 1977 se týmu vůbec nepovedla. Typ JS7 na špičku nestačil, až na světlé okamžiky. Už začátek sezony naznačil, že to bude pro Ligiera zkouška trpělivosti. Prvních sedm závodů bez bodu, a to nejen kvůli pomalé rychlosti, ale také z důvodu nespolehlivosti či chyb pilota. Až ve Švédsku se zadařilo. A pořádně, neboť Jacques Laffite byl na správném místě ve správnou chvíli. Kroužil za Andrettim na druhém místě, když Američan začal mít problémy s přívodem paliva. Laffite pomalý Lotus předjel a jel pro první vítězství jak svoje, tak i týmu. Ve Francii na něj chtěl navázat, bohužel z toho bylo jen osmé místo, na Silverstonu už to bylo lepší a Laffite dojel šestý. Pak se však opět vrátily problémy s technikou. Vzepětí přišlo ještě v GP Holandska, kde se Laffite kvalifikoval jako druhý, a stejná příčka mu patřila i v cíli, ale v dalších závodech už tým opět trápila spolehlivost. V posledním závodě ve Fuji nasadil tým poprvé dva monoposty, avšak Jariera zradil motor a Laffitovi došel benzín. Bylo to však štěstí v neštěstí, protože se to stalo v posledním kole, a  Laffitovi patřila pátá příčka. Se štěstím tak tým vyválčil dva body. Celkově tým získal osmnáct bodů a osmou příčku, což bylo po loňsku zklamání.

I v sezoně 1978 nasazoval Ligier jen jeden vůz. Stále to byl typ JS7, který prošel velkými úpravami, a na trati to bylo znát. Zlepšila se jak spolehlivost, tak rychlost vozu. V první polovině sezony se týmu daří celkem pravidelně bodovat. V Kyalami, Long Beach a Zolderu dojíždí Laffite na pátém místě, v Jaramě dokonce třetí. Pak však nastal v týmu útlum, který skončil až na Nürburgringu, kde Laffite opět dojel jako třetí. V GP Rakouska mu patří pátá příčka a na Monze končí závod jako čtvrtý. Tým získal sice jen o bod více než loni, ale i tak mu patřila šestá příčka v Poháru konstruktérů. Na sezonu 1979 přichystal Ligier několik změn.

Tou nejdůležitější byla změna motoru. Od Matry přešel k osvědčenému motoru Ford Cosworth, který tehdy používaly až na Renault a Ferrari všechny týmy. Další novinkou byl druhý vůz, který pilotoval Patrick Depailler. Vůz JS11 byl největším překvapením první poloviny sezony. Hned v první GP Argentiny zaskočil Ligier konkurenci. Kvalifikaci totiž ovládly jeho vozy, a i když v závodě double nevyšel, z vítězství se přesto mohl radovat. Vyhrál Laffite, Depailler dojel čtvrtý. Co se nepovedlo v Argentině, povedlo se v Brazílii. Oba jezdci modrého týmu ovládli nejen kvalifikaci, ale i závod a tým se radoval z prvního doublu! Navíc byl tým poprvé ve vedení Poháru konstruktérů. Svou formu chtěl tým potvrdit i Kyalami, bohužel zde však oba jezdci havarovali a skončili bez bodu. v Long Beach dojel jen Depailler, a to na pátém místě. Forma se Ligieru vrátila v Jaramě, kdy oba jezdci opět vládli kvalifikaci. Šance na další double se však vypařila v kouři stoupajícího z Laffitova monopostu. Depailler však čest Ligieru zachránil vítězstvím. V Zolderu stáli opět oba dva Ligiery na startu vedle sebe. A opět se double nekonal, tentokráte jezdeckou chybou Depaillera. Laffite bojoval o vítězství jako lev, ale nakonec podlehl Schekcterovi na Ferrari. V Monaku se jezdcům modrého týmu moc nedařilo, Laffite odpadl kvůli převodovce a Depailler s téměř nefunkčním motorem dojel na pátém místě. Pohromou pak bylo jeho vážné zranění, které utrpěl při létání na rogalu. Nahradil jej sice zkušený Jacky Ickx, ale přece jen se nemohl měřit se svými zkušenějšími kolegy. Navíc Ligier si nemohl dovolit dávat tolik peněz do vývoje co jeho největší konkurenti a brzy to šlo poznat. Už z GP Francie odjížděl domácí tým bez jediného bodu. V GP Velké Británie vydřel Ickx bodík. Tým se ještě vzepjal a v dalších třech závodech Laffitovi patřila vždy třetí příčka. Bohužel v posledních třech GP už tým trápila nespolehlivost. I přes nepovedený závěr sezony se však Ligier mohl radovat ze třetího místa v Poháru konstruktérů se ziskem 61 bodů.

Sezona 1980 bude tou nejúspěšnější v historii týmu. Vůz JS11/15 byl rychlý, leč také nespolehlivý. To však nezabránilo Laffitovi a jeho kolegovi Pironimu bojovat o vítězství. Prvně jmenovaný dokonce dlouho sahal po titulu mistra světa.  Sezona nezačala slavně, kvalifikace sice dopadla slibně, když oba vozy obsadily druhou řadu, v závodě však oba jezdci odpadli pro poruchu motoru. V Brazílii potkaly problémy Laffita, a tak bodoval jen Pironi čtvrtým místem. V Kyalami dojíždí konečně oba vozy, Laffite druhý a Pironi třetí. V Long Beach se týmu nedařilo, Pironi byl jediným, kdo bodoval, a to jen šestým místem. V Zolderu však Pironi vítězí, bohužel Laffite vychází bodově naprázdno. V Monaku vybojovali jezdci pro Ligier první řadu, avšak krátce po startu se dopustil školácké chyby Pironi a Laffitovi nevyšla zastávka v depu. Druhé místo Laffita v cíli je jen slabou útěchou. Ve Francii je opět na pole-posiiton vůz Ligier, tentokrát jej vybojoval Laffite, ale v závodě samém končí na třetí pozici. Pironi vybojoval druhé místo. V GP Velké Británie Ligiery opět ovládly kvalifikaci, ovšem závod pro tým dopadl katastrofálně. Laffite havaroval, a Pironimu zničila závod prasklá pneumatika. Laffite si spravil chuť v Německu, kde vyhrál, v Rakousku mu patří čtvrtá příčka a po třetím místě v Zandvoortu stále může myslet na titul. Šance však klesly na nulu po GP Itálie, kde dojíždí až devátý, Pironi konečně boduje, když dojíždí šestý. Pro tým Guye Ligiera jsou snad poslední závody sezon zakleté.  V GP Kanady odpadá Laffite kvůli nedostatku paliva, a i když Pironi projíždí jako první cílem, je penalizován trestnou minutou za předčasný start a klesá tak na třetí příčku. Ta mu paří i v posledním závodě sezony, Laffite dojíždí jako pátý. Tým i přes nepříliš dobrý výkon v závěru sezony získává druhou příčku v Poháru konstruktérů s 66 body. Ligier chce však víc, bohužel se mu to nesplní. Tým od příští sezony začíná pomalu vyklízet pozice.

V týmu se jako podílník objevila automobilka Talbot, která prosazovala návrat motorů Matra. Ligier neměl mnoho na výběr, a tak nátlaku ustoupil. Bohužel bylo vidět, že motory Matra jsou slabinou vozu JS17. Týmu začátek sezony vůbec nevyšel, tým měl posílit Jabouille, ale ten nebyl po zranění ještě fit, a tak za něj zaskakovali Depailler a Tambay. Nakonec Jabouille odjel jen tři závody, a natrvalo jej nahradil Tambay. Smůlu ze začátku sezony protrhl až Laffite druhým místem z Zolderu. Pokračoval třetím místem v Monaku a znovu druhým v Jaramě. V GP Velké Británie a GP Německa dojel třetí a v GP Rakouska triumfoval. Jenže pak přišla opět smůla. Dva závody bez bodu nejen pro Laffita, ale i pro celý tým. V Kanadě sice vyhrál a oživil naděje na titul, ovšem v posledním závodě sezony, kdy musel vyhrát, dojel jen šestý. Tým získal jen 44 bodů a čtvrtou příčku v Poháru konstruktérů.

Guy Ligier nasadil jen upravený typ z loňska a na výkonech to bylo znát. Stálici týmu, Jacquesu Laffitovi, se navíc vůbec nedařilo a zastínil jej Eddie Cheever,který se podíval třikrát na stupně vítězů. Laffitovi se to povedlo jen jednou. Cheever byl třetí v Zolderu a Las Vegas, druhou příčku vybojoval v Detroitu, šesté místo vydřel na Monze. Laffite dojel třetí v Rakousku a bod přivezl z Detroitu. A to je vlastně všechno, čeho jezdci Ligieru v tomto roce dosáhli. Tým získal jen dvacet bodů a osmé místo celkově. Tým opustil Talbot i dlouholetá opora týmu Jacques Laffite. Tým už teď čekal jenom pád na samé dno, a proto další sezony vezmu jen stručně.

Hned další sezona 1983 dopadla pro tým nejhůř, jak mohla, když nezískal ani bod.  V roce 1984 se tým zmohl jen na tři body a porazil jen Osellu. V roce 1985 se vrátil Laffite a došlo k zlepšení i za přispění motorů Renault. Laffite dojel dvakrát třetí a jednou druhý, jedním třetím místem jej doplnil Streiff. Ligier má na konci sezony 23 bodů a sedmé místo celkově. O rok později Laffite s Arnouxem předvádějí skvělé výkony, avšak Laffite se v Brands Hatch zapletl do hromadné kolize po startu a vážná zranění mu prakticky ukončily kariéru. Tým jakoby tato událost zastavila na vzestupu. I tak na konci sezony patří Ligierovi pátá příčka s 29 body. V dalším roce však už začíná strmý pád. Motory Megatron nebyly ani spolehlivé ani výkonné, navíc tým zkoušel i motory od Alfy Romeo, vůz JS29 nestál za nic, nic nepomohla ani verze B.  Arnoux vybojoval pouze jeden bod v GP Belgie a týmu patřila až jedenáctá příčka. O rok později tým ani nebodoval, v roce 1989 se dočkal pouze tří bodů, avšak v dalších dvou sezonách skončil opět bez bodu. Až v roce 1992 se opět objevil tým Ligier mezi bodovanými týmy. Tentokrát získal bodů šest a sedmou příčku. Tým však už jen paběrkoval. Navíc se šířily spekulace o tom, že o tým má zájem Alain Prost. Guy Ligier si však chtěl užít alespoň ještě jednu sezonu jako majitel týmu, a tak ke koupi týmu Prostem nedošlo. V roce 1993 Ligier angažoval jezdce Martina Brundla a Marka Blundella. Bylo to poprvé v historii týmu, kdy nebyl ani na jednom postu francouzský pilot. A piloti nezklamali. Blundell vybojoval jedno třetí místo a Brundle dojel třetí dvakrát. Dohromady nasbírali 23 bodů a tým Ligier se vyhoupl na páté místo. V roce 1994 už se Ligieru dařilo méně, ale přesto Panis s Bernardem dokázali urvat 13 bodů a tým skončil šestý. Panis dojel druhý v Německu, Bernard třetí. To už však tým vlastnil Flavio Briatore, který se rozhodl Ligier využít jako podpůrný tým Benettonu. Technickým ředitelem se stal Tom Walkinshaw a v sezoně 1995 byl znát jeho vliv. Tým boduje celkem pravidelně, bohužel většinou sbírá jen drobky, výjimkou je třetí místo Brundla v deštivém Spa. I tak Panis s Brundlem nastřádali pěkných 24 bodů a tým skončil hned za silnou čtyřkou (Benetton, Williams, Ferrari, McLaren). Briatore i přes tento úspěch tým prodává. Zájem má Walkinshaw, ale Francouzi nechtějí nic slyšet o stěhování do Velké Británie. Walkinshaw tedy kupuje Arrows a následně přetahá z Ligieru většinu techniků. „Prázdný“ tým tak zachraňuje v hodině dvanácté Alain Prost. V roce 1996 však tým zachraňují hlavně peníze od platícího jezdce Pedra Dinize, a také šťastné vítězství Oliviera Panise ve zmateném závodě v Monaku. Tým má na kontě jen patnáct bodů a šesté místo celkově. To byla také poslední sezona týmu Ligier. Od roku 1997 už tým nesl název Prost až do trpkého konce v roce 2001…….

Guy Ligier v číslech:
Narozen 12. července 1930, Vichy (Francie)
Absolvoval 12 Grand Prix (1x nestartoval)
První závod: 22. dubna 1966, Monako, (neklasifikován)
Nejlepší výsledek: 8. místo v GP Německa 1967
Získané body: 1
Týmy: Soukromé vozy Cooper a Brabham

Tým Ligier v číslech:
Absolvoval GP: 326
Získané body: 388
Vítězství: 9
Pole-position: 9
Nejrychlejší kola: 9
Pódium: 50
Double: 1
Největší úspěchy: 2. místo v sezoně 1980 (66 bodů)