Chris: Přejdeme na motorky. Nechci až tak moc vzpomínat na rodinnou historii, ale přesto jsme se našli na "pomlčce"…

RIK: No jasně, Chrisi, poznali jsme se přes motorky. Všiml sis mého jména na pomlčce a spojil sis ho s motorkami. Sám jsi jezdil, ale to už je nějaký pátek ... Jaký byl tvůj nejlepší závod?

Chris: "Začínal jsem doma jezdit MR, pak Pohár míru a přátelství. Legendy pro mne byly velkou doménou. Továrna byla sen. Zadlužil jsem barák. Byla to droga. Člověk prostě nepoužíval mozek. Ale když se na to dívám zpět, byl bych asi zase ten, kdo by dal tomu všechno."

"Pak jsem emigroval  a začal jsem skutečně závodit v USA. Jezdil jsem asi 22 let, Dlouhá doba. Vlastně jsem poznal opravdové závody až tady, doma jsem si myslel, že jsem dobrý, tady jsem si uvědomil, že jsem totální nula. Musel jsem se učit a to moc. Naučil jsem se tady jezdit na Sears Point, závodily tam legendy, jako Steve McQueen nebo Paul Newman. Říkal jsem tomu „malý ostrov Man". Nikdy jsem nepsal o sobě na webu, ale klidně to rozvedeme."

"Vyjel jsem si licenci AMA, to je v Americe nejvyšší třída. Pak jsem získal licenci na MS a jel jsem několik závodů MS... Nejlepší závod? Hm, mám dojem, že jsem dojel na Daytoně osmý z osmdesáti světových jezdů, tady jsem tam ale spadl v té rychlé klopené zatáčce. Ale člověk někdy i padá…"

RIK:  ... Pak jsi začal psát o MotoGP i Superbikes ... a zatraceně dobře. Kde se vzala ta touha psát?

Chris: "Za to, že jsem začal psát, vděčím Richardovi Kábovi. Psali jsme články, super články. Jedna má věta asi vstoupí do historie: Když jsem byl poprvé na Manu, uvědomil jsem si, že nechci zemřít tak mladý."

RIK: Je něco jiného, když píše články amatér, který sedel maximálně na nočníku, nebo když je komentuje nýmand, který se otáčí na zážitku z počítačové gamesy, než když píše někdo, kdo na té mašině zná sedět. Kdo je tvým vzorem na dvou kolech, z historie i současnosti?

Chris: "Máš super otázky ... Nech mě přemýšlet....hm...pamatuji si mladého Rossiho, když se pletl v depu pod nohy, starý Graziano byl špička, myslím si, že byl moc dobrý a mladý Valentino ho poslouchá. Dělal jsem kdysi rozhovor na pomlčce. Pokud vynechám legendy, tak asi by to byl Marco Lucchinelli, ale kdysi jsem o něm psal na webu."

RIK: Rossi je ikona MotoGP. Je to neuvěřitelný dare devil. Co myslíš, že chybí Lorenzovi, kromě té věci mezi ušima, aby se mu dokázal vyrovnat nejen v jednom závodě, ale i v celé sezóně?

Chris: "Lorenzo nemá učitele a je to „rapl", ale bude dobrý. Na Rossiho samozřejmě nikdo nemá. Má otce, který byl tovární jezdec a vyzná se. Pokud by byl Lorenzův otec Marco Lucchinelli, tak Rossi nemá šanci."

RIK: Pak tam máme toho Kameňáka (Stonera) a tu mýty opěvovanou motorku Ducati. V čem je jeho kouzlo? A proč všichni týmoví kolegové na stejné mašině jedou o vteřinu pomaleji? Je Stoner tak skvělý? Porazil by Rossiho na stejné mašině? A co Hayden, proč teď jezdí tak bídně?

Chris: "Stoner je velmi talentovaný závodník, ale jezdí někdy ve stresu. Chce dokázat světu, že je nejlepší, ale nikdo nerozumí Ducati jako on, v tom je síla, Hayden má titul, ano, ale to je všechno, pokud by Rossi tenkrát neudělal volovinu, Hayden by titul neměl."

RIK: A co Pedrosa? Z celého MotoGP světa je to kluk, který spolu s Hondou jezdí už pár let Rossimu nejblíž. Člověku je ho skoro líto. V čem je jeho nebo technická slabina proti Valentinovi?

Chris: "Pedrosa má výhodu v tělesné váze, váží snad 40 kilo, ale je ambiciózní jezdec, myslím si, že má dobré zázemí, asi tak, jako kdysi Enge. I Dani dělá často chyby, je pod tlakem ze strany Hondy a mám dojem, že se bojí o práci. Honda se nemazlí."

RIK: Pak jsou tu kluci, kteří „přistoupili" teprve nedávno. Dovizioso, Spies, Bautista, Kallio a vlastně i Lorenzo. Kdo z nich má podle tebe největší šanci se prosadit v budoucnosti?

Chris: "Spies je další talentovaný Amík. Bylo jich už moc. Výhodou je zkušenost v AMA. Tady se jezdí celý rok a proto jsou „vyježdění". Když budeš jezdit motokáry každý den, nemá na tebe nikdo. Nováčci v GP jsou obyčejně mistři světa z nižších kubatur, ale ti veteráni jim dělají peklo. Ta špička jede až moc dobře."

Chris: Jezdíš motokáry léta a pokud vím, Pepík Král ti ukázal ideální čas a stopu. Myslíme si, že jedeme ideální čas a stopu, nakonec přijde expert a divíme se.

RIK: "Chrisi, my jsme amatérský šampionát. Já sám se nepovažuji za víc, než za průměrně talentovaného amatéra. Spousta kluků u nás je rychlých a výjimečných, ale v profi sérii je to pořád málo. Ano, Pepík byl tak hodnej, že nám pomohl s přípravou na jedné trati, a za čtyři jízdy s ním jsem se dokázal zlepšit o vteřinu. Nejde jen o stopu, jde o spoustu věcí. A když jsem se ptal Pepíka, jak na to a to přišel, řekl mi: „To je jednoduché. Prostě když budeš jezdit prakticky denně od devíti let, tak to jsou ty zkušenosti, které se prostě jinak získat nedají." Naše motokáry, to je zábava pro amatéry. Jsme rychlejší než veřejnost a zazávodíme si spolu za poměrně přijatelný peníz. A o tom to je."

Chris: "Já jsem díky tobě jel jeden závod. Dostal jsem tři kola. Jak říkáš. Je to o tom, jak v určité kategorii člověk sedí a dovede se orientovat, pokud si vzpomínám, pozval jsem tě na motorky, ale v rodině je „tabu"."

RIK: "Poté co, se otcův bratranec Oldřich Kába na motorce zabil, se u nás motorky nepropagovaly. Byla viditelná snaha rodičů, abych k tomu netíhl, a já jsem skutečně netíhl. Ani dnes mi motorky nic neříkají. Ale jakmile jsem začal řídit auto, tak mě pohltila 4 kola a volant. Ale když sedneš do motokáry poprvé v pětadvaceti, je to samozřejmě s křížkem po funuse."

Chris: "Já jsem miloval motocykly, ale je to věc názoru, jak jsme se zmínili....jméno Richard Kába na pomlčce mě inspirovalo a začal jsem psát. Řekl bych, že jsem moc rád, že jsem se dostal zpět do motosportu, aspoň teoreticky.  Je to náročné, najednou skončit. Je to stres, adrenalin, soupeři, je to jako droga. Člověk začíná blbnout. Chybí okolí, diváci, všechno, co je kolem. Člověk nepoužívá mozek. Když jedeš, vypneš se, v hlavě máš jen to jedno. Nemyslíš na jiné věci."

RIK: Motorka je drahá sranda a taky si člověk snáz poláme kosti. Jaké byly tvoje největší nehody a jaká sis odnesl zranění?

Chris: "No, asi největší zranění se stane na klasickém okruhu, tak jsme začínali, všude stromy a patníky, tam se ukázalo, kdo se nebojí, nebál jsem se a taky jsem se přerazil, trefil jsem velký patník a byl jsem „našrot". Tehdy se motorky „zadíraly", měl jsem zlomenou páteř, nohu na rameni a ruku zlomenou na 25 kousků, díval jsem se na sebe a nevěřil jsem, že to jsem já."

RIK: Kde vezme člověk tu vůli (šílenství) zase na tu mašinu lézt?

Chris: "Za čtyři měsíce jsem sedl na motorku a dojel jsem v MR na bednu, ale sundali mě z motorky, sám jsem nedokázal po závodě slézt."

RIK: To by mohli normální lidi považovat za masochismus. Kde se bere ta vášeň?

Chris: "Polámaných bylo tehdy moc. Prostě jsem věděl, že nechci být pozadu…
Ale vrátíme se do současnosti. Dnes je jiná doba."

RIK: Pak jsi ale naši krásnou socialistickou vlast opustil?

Chris: "Áááááá, ano, myslel jsem si, že tady prorazím, netušil jsem, že všechno je o financích:"

RIK: Kam jsi tedy vyrazil? A v kterém roce? Kromě krátkého období za Dubčeka se zase až tak snadno hranice na západ nezdolávaly.

Chris: "Někdo se ptá: Kolik jsi vyhrál v USA závodů? Odpovím, že ani jeden, ale taky říkám, že jsem byl top 10."

Chris: "Odešel jsem v roce 80. To bylo náročné. Komouši byli jedničkou, ale dalo se zdrhnout, buď blázinec nebo svoboda."

RIK: Dostal ses do Východní Říše ... jak jsi tam byl dlouho?

Chris: "Někde mám v šuplíku licenci na MS, jel jsem několik závodů, nebyl jsem propadák, ale do Evropy jsem se nedostal, to stálo moc peněz."

RIK: A pak za oceán?

Chris: "Byl jsem dva roky v Rakousku, chtěl jsem závodit doma, seznámil jsem se třeba a Augustem Auingerem, to byla tehdy špička. Pak další Rakušáci. Hans Hummel. Bylo jich víc. Zajel jsem si na Salzburgringu, ale prostě jsem se nechytal, to bylo moc peněz. Když jsem přišel do USA, hned jsem sehnal sponzora, každé dva roky jsem měl novou Yamahu. Vybral jsem si moc náročnou třídu, ale myslím si, že jsem nezklamal sám sebe. Mám na to nejhezčí vzpomínky. Než jsem skončil, jezdil jsem poslední dva roky i Superbiky, ale byla to víc jako kondiční záležitost. Amatér nepadá. Já jsem někdy i padnul, ale obyčejně to byla technická závada nebo blbost člověka. Když se začínáš bát, je čas přestat."

RIK: Proti technické závadě nic nezmůžeš. A opravdu ses začal bát? Co motivace? Podle mě závodění jenom o motivaci, i když motorka má asi i jiný rozměr.

Chris: "Nikdy jsem se nebál. To je pak situace, že se závodník jen veze. To je volovina. Ale přijde čas, kdy si člověk uvědomí, že nechce být v nemocnici. Tam začíná obava z bílého lůžka a velká nemohoucnost. Nejde o bolest. Zlomenina bolí jen týden, ale pokud nad tím závodník začíná přemýšlet, takže před zatáčkou maličko ubere plyn, tak je čas toho nechat."

RIK: Nikdy nechceš být v nemocnici anebo to nebereš dost vážně. Přemýšlet o tom, není už to strach? Kolik ti bylo, když jsi toho nechal?

Chris: "Skončil jsem asi v nejlepším čase, kdy jsem neměl na první desítku, mluvím o špičce. Je to rozsah 5. – 10. místo. Řekl jsem si, že pokud nebudu na špičce, tak tam budu do počtu. Tehdy mně bylo asi 36. Ale ta opravdová špička měla tovární podporu. S tím se nedá nic dělat."

Chris: "Strach není to správné slovo. Člověk po startu nepoužívá mozek. Je to adrenalin. Pád, to je jiná věc. Je to buď chyba jezdce nebo jezdců, naučíš se kopat kolem sebe a do první zatáčky jdou jen ti „boxeři"."

RIK: Děsíš mě. Mně je o dva míň a nechci si ještě připadat jako ve starém železe. Jak se díváš na Barrichella, který odjel nejvíc závodů ze všech a má svůj věk?

Chris: "Rubens má svůj věk, ale řeknu to jinak: Dejte mně super auto a budu vyhrávat. Je to asi i v motorkách. Dejte mně super motorku a nebudu poslední. Ovšem Rubens je aktivní pilot a je na trati. Já jsem skončil. Barrichello má, jak říkáme, potenciál, dejme mu kredit, ale oba víme, že na titul nemá."

Chris: Jsi zakladatelem Motorelax, máš velké zkušenosti, i přes různé překážky ti čtenáři moc fandí.

RIK: "Já myslím, že mě démonizuješ. I to slovo zakladatel je příliš silné. Prostě když jsme odcházeli nespokojeni z F1Sports, bylo to rozhodnutí všichni za jednoho. Když jsme zakládali Motorelax, věděli jsme, ze nebudou prachy, že to je hobby projekt, ale že chceme mít svoji svobodu. I tak to pak zajiskřilo a nakonec to vlastníš ty a pořád to běží. žádné zářné zítřky, ale je ten projekt živej, schází se tam sice málo, ale za to naprosto skvělejch lidiček a já bych neměnil naše diskuze za idnes nebo F1sports. Myslím, že takhle to má být."

Chris: Hezky formulované....

RIK: "Je to tak. My tu máme těch Turkových 150 lidí, kteří jeho nezajímali. A je to fine. Raději budu psát, jak mi klávesnice narostla, pro 150 lidí, než mít páteř ve vrtuli kvůli 10000cům diváků TV Hovna."

Chris: Probrali jsme toho dost. F1 a motocykly, každý jsme na jiné startovní čáře nebo roštu, jsme soupeři a tak to má být, věřím, že v cíli si podáme ruce.

RIK: "Já si nemyslím, že jsme soupeři. Jsme dvě výrazné individuality a těžko já budu skákat, jak ty pískáš, a stejně tak ty se nepřizpůsobíš mně. Je to o vzájemném respektu. Já to beru jako sváteční aktivitu a jsem z toho happy. Dokud jsem si tím trhal žíly na úkor všech svých blízkých a šlo to proti mému přesvědčení, stálo to za vyliž. Ty to děláš pořád naplno jako vždycky."

Chris: "To vím, jsem rebel."

RIK: "No, je křehká hranice mezi rebelem, sebevrahem a blbcem."

Chris: "Ještě k motorkám...Znám se a vím, že po koleně pojedu každou zatáčku, to umí všichni, záleží na tom, kdo to zaplatí. Jak píšu, tak jsem i jezdil, ale zatím jsou články jen takové jednoduché, prostě překlad, mám málo svých, je to tím, že se nechci projevit."

RIK: "Mimochodem, až budeš v ČR, začni komentovat motorky. KaždáTV tě ráda zaměstná, vyřídilku máš a je to slušně placené."

Chris: "Komentování nechám jiným, já už nechodím ani na závody, na Lagunu to nemám tak daleko, kdysi jsem tam závodil, ale řekl jsem si, že pokud nejedu závody, nemám tam co dělat."

^{Rozhovor byl pořízen během tří dnů poměrně bezprostředně po ICQ. Úpravy v textu minimální.}

Zdroj: Motorelax
Foto: Motorelax