jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Michal "Indi" Dokoupil - rozhovor
Michal

Jak jsi přišel na to, že by se z tebe mohl stát závodník?

To je trochu delší povídání…

Začalo to už v pubertě. Jezdil jsem závodně BMX, motokáry, ale pořád to nebylo ono. Nebylo to, jak bych si to představoval. Chyběl tomu ten správný adrenalin. Pak jsem v 23 letech sednul kámošovi za záda na Jawku a on to se mnou pálil v zácpě jako blázen, no a mně se to zalíbilo a už to bylo. Za týden jsem si nakráčel pro svůj první bike. Byla to Suzuki GS 500. A pak už to šlo samo a rychle. Následoval další a další stroj, až jsem za rok sednul na R1 a jel jsem na volné jízdy v rámci Dne Yamahy na okruhu v Mostě. Pak následovala návštěva Hořických zatáček a bylo rozhodnuto: „Chci závodit a ukázat jim, co ve mně je!“ Další rok už jsem jel svoje první Hořice jako závodník a dojel jsem v šestkách sedmý, což mě jen povzbudilo do dalšího závodění.

Všechno stojí velké peníze. V tvých začatcích ti někdo finančně pomáhal?

No, to je druhá, ale dost podstatná věc, to je fakt... Já jsem v té době pracoval jako asistent režiséra, a tak jsem dostával slušné peníze, ale to by nestačilo... To jsem taky zjistil hned na začátku, když jsem rozvěsil motorku při tréninku v Mostě s německou agenturou. Hned mi bylo jasné, že gumy něco stojí a není to žádná legrace. Ale nenapadalo mě, kam jít škemrat o peníze. Tak jsem se jednou otočil na židli na svého šéfa a zeptal se ho, jestli by mi nepomohl v začátcích, že mám velké závodnické plány a podobně jsem ho přesvědčoval, aby přispěl.  A on na to: „No, hele, když tenhle rok odjedeš v té své třídě (CZ Open 1000) do první desítky na té své R1 a nerozsekáš to ani jednou, uvidím, že v tobě něco je a pomůžu ti. Jak to ale nedokážeš,tak toho necháš a budeš se věnovat více práci, kterou ti zadám. To jsem nemohl odmítnout. Šance, že se mi jako nováčkovi povede uspět, byla sice hodně malá, ale žádná jiná nabídka nebyla, tak jsme si plácli a bylo to. Na konci roku jsem byl myslím osmý a ani jedna bouračka za celý rok. A první důležitý sponzor byl na světě. Následující roky to byl on, kdo platil většinu výloh na moje závody.

Velmi dobrý začátek, o kterém se může mnoha klukům jen zdát. Jezdíš už pár let. Jak tě napadl zrovna Man?

No, k tomu byla dlouhá cesta... Man jsem znal ještě dříve, než jsem začal závodit. S mým kamarádem jsme si přehrávali DVD z Manu a byli jsme z toho úplně mimo. Náš sen byl jednou se jezdecky vypracovat na úroveň kluků, kteří to jezdí. No a když jsem potom loni vyhrál Hořice, tak jsem se okamžitě rozhodl, že pojedu hlavně přírodní okruhy. Potom, co jsem odjel Těrlicko, Radvanice, Frohburg a Kyjov, jsem zatoužil po TT, ale moc nadějí na start na TT 2009 jsem si nedělal. Nebyl jsem si jistý, jestli mě nepošlou na Manx GP a pak na TT. To jsem ale netušil, že Hořice mají takovou váhu ve světě Road racingu. Po osobním setkání na ostrovech s Paulem Philipsem jsme byli schváleni ke startu na TT 2009. Bylo to, jako když jsem dostal ten nejkrásnější dárek v životě. Bylo to splnění snu. Ta šance, jet TT. Je to nádherný pocit!

Hořice jsou malým Manem. Tvé rozhodnutí vidím jako velmi vzácné. Vím, že ses zakoukal taky do našeho Františka Šťastného, kterého na Manu zná půl ostrova.

Tak to každopádně. Frankie mi přirostl k srdci a je tam. Myslím na něj teď dost často v souvislosti s Manem a na to, jak on to tam prožíval. Je to takový můj vzor, ale není tam sám. Mám jich tam víc. Ale on je tam nejvíc, protože jel tolikrát na Manu a uměl o tom krásně povídat. Velice mě překvapilo, jak John McGuinness reagoval, když si prohlížel knihu Františka Feigla o Manu a zahlídl fotografii Františka: „Woow, this is your rider from the Czech Republic, Frantisek Stastný on Džawa!“ Byl to příjemný pocit. To vám řeknu, že jsem byl v tu chvíli hrdý a vznášel jsem se v oblacích.

Čechoslováků jezdilo na Manu víc. Snad poslední žijící legenda je Václav Parus. Na kterém motocyklu pojedeš na Manu ty?

To je jasné, nechtěl jsem nikoho vynechat. Václav Parus je opravdu borec. Je to neskutečné. Toho opravdu uznávám. Ten jel hlavně na původním okruhu Clypse Course, což je neuvěřitelné. Když si člověk uvědomí, že tu je žijící legenda našeho motosportu, která jela původní okruh na Manu, to je prostě paráda. Já na Man jedu se svojí civilní GSXR, jen na trénink do provozu, na načtení tratě.

Když jsem nedávno koukal na dokument o Manu, tak tam mluvil Ago. Říkal, jak trénoval na Manu týden v provozu a pak v závodě vyhrál svého prvního Merkura. No a já jen doufám, že mi snad bude stačit týden na poznání trati a pak hurá s Yamahou R6 na oficiální trénink. Motorka bude vybavena jen štokovou úpravou motoru v rámci finančních prostředků, které jsou v tuto chvíli ...tak akorát, ale ještě nám chyí rezerva pro náhlé případy. Ale budeme mít s sebou náhradní motorku, taky R6.

Pokud vím, dnešní účast není zrovna nejlevnější finanční záležitostí. Co vlastně na Manu kromě motocyklu stojí nejvíc?

Tak to máš pravdu. Díky tomu, že tam náš tým (tři lidé) stráví bezmála měsíc, je potřeba za největší položku považovat jídlo a pití. Potom to bude benzín a až někde potom gumy. Spotřební materiál, jako jsou brzdové destičky, oleje, fitry, apod., máme od sponzorů. Získali jsme podporu od Red Bullu v podobě drinků zadarmo. Dostáváme na Man sušené maso, ale asi nejvíc utratíme za jídlo. Cesta taky něco bude stát. Spíme v dodávce, takže žádné výlohy na hotel.

Tak jako kdysi továrna Jawa. :-)  Jedna z velkých show na Manu je „bridge“. A pak mě a čtenáře zajímá, jak se připravuješ na ostrov. Vím, že používáš simulaci závodu na počítači. Hodně světových jezdců to dnes používá.

To jo, to je jasná věc. Jsem rád, že se alespoň někdy objeví nějaká smysluplná hra na Playstation. Ten simulátor je bezvadný a hraju ho každý den alespoň jedno kolo, ale pod 18 jsem se ještě nedostal. Hraju to v tom nejtěžším modu, a tak si pořád rozbíjím hubu. Alespoň jednou za kolo spadnu vždycky. Až se to naučím bez pádu, tak budu spokojený. Ale krom hraní na Playstationu se samozřejmě připravuju fyzicky na motorce. Jezdím občas na kole, posiluju doma (mám pár činek, hrazdu, lavici) a hlavně makám, abych se uživil v této době zmatků a finančních krizí. Ale zatím se mi daří se na závod koncentrovat a veškeré moje úsilí směřuje jen do TT 2009. Hořice mi tentokrát poslouží jako taková malá generálka. O víkendu jezdíme trénovat na okruh do Mostu, ale je to velmi finančně náročné. Poslední víkend nás stál asi 10 000.- (čtyřikrát půlhodina 700 Kč, sada gum, benzín do dodávky a do motorky, jídlo a pití). Je to prostě náročné, ale nechci tady brečet, že je to drahé. Jen budu v srdci doufat, že budu tak dobrý jezdec, že mi moje závodění zaplatí sponzoři. :-)))

Zajímavá otázka: Vzhledem k tomu, že tam pojedeš poprvé… Jaký je tvůj cíl nebo plán? Je mně jasné, že prioritou bude účast, ale podle toho, co o tobě vím, tak se nespokojíš jen se startem.

To je otázka hodně na tělo, ale odpovím na ni: Můj tajný sen je umístit se hodně vysoko mezi těmi, kdo budou stejně jako já „newcomers“. Netroufám si ani pomyslet na to, že bych mohl vyhrát cenu nejlepšího nováčka, ale je to takové moje tajné přání. Hrozně moc bych si přál to dokázat, ale vím, že tam jede hodně drsná partička nováčků, a tak to ani neříkám nahlas. Ale až pojedu na trati, tak se budu snažit o co nejrychlejší kola a budu do každé zatáčky najíždět, jak jen nejlépe dovedu. Uvidíme, co ve mě je. Je to pro mě takový doktorát v road racingu. A taky nechci, aby to byla moje první a taky poslední TT. Chci se tam vracet každý rok a zkoušet se zlepšovat. A věřím, že jednou se mi to podaří a vyhraju TT, tak jako v Hořicích, postupně až na šutr...

Je jasné, že ti doma fandí všichni. Kolik bývá na Manu nováčků? Je mně jasné, že je ten závod nabitý, ale vím, že nejsi amatér a znáš klasické okruhy. To všechno ti pomůže.
 
Fanoušci jsou skvělí a bez nich by to asi ani neproběhlo, protože někteří fanoušci jsou někdy více než jen diváci a přeroste to v pomoc, kterou zrovna potřebujete. Ono taky dostat to do povědomí lidí, na to jsou právě potřeba ti fanoušci a lidé, co mi pomáhají, jsou pro mě ti nejvzácnější. Až na Manu poletím, tak si na ně určitě na všechny vzpomenu. Letos budou na Manu nováčci zabírat velkou část paddocku, bude jich tam asi kolem patnácti. Mezi nimi je i jedna britská šampionka, několik dalších nadějných střelců z celého světa, mezi nimi je mi nejznámější Rico Penzkofer. Ten bude i v Hořicích. Jediná výhoda Rica v tuto chvíli proti mně jsou zase ty finance a také Ricovy zkušenosti z Macaa a pod. Já sice znám českou silnici, ale on je velmi rychlý jezdec.To nevadí. Chci ho porazit. Vím, že to není nemožné. Už několikrát se mi to podařilo. Byl jsem prostě v ten den lepší. Chci, aby to na Manu bylo taky tak. Doufám, že budu nejlepší!

Teď mně řekni, proč miluješ klasické okruhy víc než motodromy nebo. Vzpomenu na slova Martina Loichta: „Motodromy jsou pro mne nudné.“

Na motodromu si chci vyzkoušet, čeho všeho je motorka schopná. Opravdu se snažím na okruhu motorku drtit, co to jde, a někdy riskuju víc, než je potřeba. Ale pro mě jsou motodromy jako cvičiště, kde si to zkouším a snažím se zlepšovat si styl a techniku jízdy. A když to přetáhnu, tak se nerozbiju o lampu nebo o barák... Na přírodním okruhu se už snažím jet víc s jistotou a motorku nedráždím až do nesmyslu, snažím se jet rychle, ale chci minimalizovat pády a následná zranění. Já vím, že to tak nevypadá, ale je to tak. V Hořicích si prostě nesmíš chybu dovolit a my lidé občas chybujeme. Proto trénuju na motodromech svoje reakce na takto vypjaté situace, snažím se ustát nějaké ty highsidery a podobné zhovadilosti, co nabízí krizovka na motorce. A to vše mi pomáhá udržet se v sedle motorky po celý závod na přírodním okruhu, alespoň se o to vždy snažím. A to je samozřejmě ještě potřeba vyhrávat a jet co nej... Motodromy jsou nudné a závody na nich jsou velmi nákladné. Pro obyčejné kluky, jako jsem já, je nemožné konkurovat tak finančně zajištěným soupeřům. A hlavně teď už po tom ani moc netoužím. Spíš toužím po tom, konkurovat střelcům z přírodních tratí. Teď jsou pro mě bohové jiní závodníci, než Pedrosa a spol.

Michale, teď ještě něco o tobě a tvé kariéře. Kolik let závodíš a kolik ti je, pak kde ses narodil a kde teď žiješ.

Závodím od roku 2004. Je mi přesně třicet let. Narodil jsem se v Praze 8, žiju v Praze 5, na Smíchově.

Proč si říkáš „Indi“?

Protože jsem kdysi nosil dlouhé vlasy (černé havraní) až po zadek, a tak se mi v partě začalo říkat nejdříve „Indočína“ ,pak „Indoš“ a nakonec už byli líní a zkrátili mi to na „Indi. A protože stejně jmenujících se umělců je tu víc začal jsem si říkat Indi a ne Indy“. V mojí hospodě, když jednou za čás jdu na jedno, tak mi hned u vstupu řeknou: „Jé, Indi, přijď až jindy...“

Za rozhovor děkuje Christian Salvesen, redaktor Motorelax.

Foto: Libor K.

Zdroj: Motorelax
Foto: archiv Michala Dokoupila

 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
30.3.2009 1:19 - Mefisto
Mefisto
Asi má dobré sponzory 9-I
Rea ve Francii získal titul, Bautista nedojelJonathan Rea v neděli zvítězil v odpoledním závodě na francouzském okruhu Magny-Cours. Álvaro Bautista, jeho hlavní soupeř v boji o titul, závod nedokončil. Toprak Razgatlioglu spadl a Bautistu vzal s sebou. Rea zvítězil a Bautista byl bez bodů, takže o titulu bylo rozhodnuto.
21:47, 13.11.
20:59, 06.11.
22:22, 26.10.
21:21, 26.10.
20:06, 26.10.
20:01, 26.10.
21:48, 25.10.
20:43, 25.10.
19:33, 25.10.
18:50, 25.10.
14:50, 25.10.
14:39, 25.10.
20:57, 23.10.
22:02, 22.10.
12:59, 14.10.
20:28, 13.10.
19:11, 13.10.
23:13, 12.10.
22:33, 12.10.
18:50, 12.10.
18:46, 12.10.
22:39, 11.10.
21:05, 11.10.
20:53, 11.10.
21:17, 08.10.
20:57, 08.10.
22:14, 29.09.
16:31, 29.09.
13:34, 29.09.
15:46, 28.09.
2.závod Philip Island 1. závod KatarTesty Katar
Testy Phillip Island WSB/WSS