jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Boje o titul a nelidská ruka

Závod ve Phoenixu máme za sebou – první noční start sezóny byl oproti loňským rokům prodloužen o 100km, i tak ale šlo o finiš velmi dramatický. Jednomílový ovál ve státě Arizona, se navzdory svému věku řadí mezi relativní nováčky v kalendáři nejvyšší soutěže NASCAR. I přes svoji nepočetnou účast mezi velikány Stock Car, Phoenix International Raceway již stačil zaznamenat několik zapamatování hodných momentů.

Důvod předchozího tvrzení se nabízí už jen proto, že závod ve Phoenixu byl na programu téměř vždy před posledním startem sezóny. Výsledek i třeba ne právě atraktivního závodu byl tak pokládán za více než důležitý.

Jezdci NASCAR se do Arizony vrátili až v roce 1988, předtím bylo v písečném státě odmávnuto pouze pět závodů, poslední v sezóně 1960. Phoenix Int´l Raceway byl vystavět již v roce 1964, avšak svoji cestu do světa Stock Car si našel až na konci osmé dekády dvacátého století.

První závodník, který na sebe upozornil byl Alan Kulwicki. Jeden z posledních tzv. nezávislých jezdců, který nejen že vyhrával závody, ale následně v roce 1992 získal titul Winston Cup (dnes Sprint Cup). Alan měl ten den i velké štěstí. Většinu závodu totiž vedl Ricky Rudd, ten se ale po mechanických problémech poroučel do garáží a otevřel tak cestu Alanovi, který si dojel zároveň i pro své první vítězství kariéry. Kulwicki „vynalezl“ i tzv. Polish Lap, pojmenované právě díky původu samotného Alana Kulwickiho. Po vítězství se Alan nerozpakoval a ovál objel v protisměru. Navzdory následné penalizaci se tento zvyk rozšířil a někteří jezdci tímto způsobem dávají holt velkému jezdci dodnes.

V roce 1989 se závod ve Phoenixu ukázal jako velký hráč zvláště v bojích o titul. Bill Elliott sice zvítězil, ale na titul pomýšlet nemohl. Avšak s velkým bodovým náskokem se do závodu vydal Rusty Wallace. Jeho šance na zisk titulu byly velmi velké, na druhého Dala Earnhardta si Rusty vyjel náskok 109 bodů. Phoenix mu však nepřál. Po kontaktu s pomalejším Stanem Barrettem se do cíle dopotácel až na 16. místě. Jeho největší soupeři Earnhardt na 6. a Mark Martin dokonce na třetím. Wallace do Atlanty mířil s 73 (Martin) a 79 (Earnhardt) bodovým náskokem. Jak historie ukázala, muž s číslem 27 své vedení nakonec uhájil.

Závod na konci sezóny 1989 byl zajímavý i tím, že jistý Bobby Hamilton ve voze Ricka Hendricka měl nainstalované poněkud větší kamery než bylo zvykem. Během závodu se natáčely záběry, které byly posléze použity v (ne)slavném snímku Days of Thunder, neboli Bouřlivé dny – film s Tome Cruisem.

Další sezóna nabídla stejnou zápletku a i stejné aktéry. O titul se v roce 1990 pral Dale Earnhardt a Mark Martin. Druhý jmenovaný do závodu nastoupil s uspokojivým bodovým náskokem, i když sestupná tendence dobrých výsledků byla v předchozích několika závodech cítit. Velkou šanci naopak vycítil Dale Earnhardt, který se nezadržitelně blížil útoku na svůj čtvrtý titul kariéry. Rozhodujícím okamžikem závodu – zároveň jedním, který rozhodnul i o držiteli titulu – byl možná nevysvětlitelný verdikt týmu Marka Martina. Ten dostal do sluchátek pokyn, aby zajel do boxů v samotném závěru závodu. Zbývalo 16 kol a během poslední žluté fáze Martin ztratil nejen vítězství ve Phoenixu, ale také vedení v průběžném bodování. Po dojezdu frustrovaný Martin najel do vozu Erniho Irvana, penalizace se nekonala – i tak Mark Martin propásnul jednu z největších šancí na zisk titulu.

Pohádkou jiného rázu byl závod roku 1991. Dale Earnhardt – ano stále tentýž muž – do závodu vstoupil s bodovým náskokem, který mu velel konzervativní styl jízdy pokud možno až do cíle. Ten den vyhrál Davey Allison. Muž v černém, jak se Earnhardtovi také říkalo, so zajistil devátou příčku a zajistil si tak pátý titul. Do Atlanty se Dale vydal jen se jediným úmyslem – odstartovat. To jediné stačilo, aby vítěznou trofej zařadil mezi bezpočet dalších ocenění.

Další rok, další sezóna a další boje o titul. A právě o sezóně 1992 se dodnes hovoří jako o té nejlepší v celé historii NASCAR. Navzdory tomu, že v těchto dobách formát Chase for the Cup nikdo neznal, stalo se to co by rád aby bylo snad každý rok. Po závodě ve Phoenixu se do Atlanty vydalo hned šest jezdců, kteří (alespoň) matematicky pomýšleli na zisk titulu. Hlavní protagonisté byli Alan Kulwicki , Davey Allison a Bill Elliott. To, že šlo o souboj, který vyčnívá svojí dramatičností nad všechny ostatní, dosvědčuje jediné. O titulu rozhodnulo pět bonusových bodů za nejvíce strávených kol ve vedení – to jsme se už dostali do Atlanty, kde se celé Grand Finale odehrálo.

Bohužel, události zaznamenané o několik měsíců později ukončily předčasně životy Alana i Daveyho … ztráta velkých soupeřů byla i možná příčina nadcházejícího úspěchu Dale Earnhardta, který v letech 1993 a 1994 získal zbytek ze svých sedmi titulů.

Letos se ve Phoenixu mluvilo i o tom zdali zvládne tento prodloužený závod Denny Hamlin. Ten před pár dny podstoupil operaci levého kolene, jako záskok se po celý závod těšil v boxech Joe Gibbse Casey Mears. Podobný příběh diváci ve Phoenixu zažili v roce 1996. Nově korunovaný král Jeff Gordon si dělal zálusk na druhý titul v řadě. V cestě mu však stál jeho týmový kolega Terry Labonte. Ten si však během tréninku výrazně pohmoždil ruku. Velký otazník tedy stál nad tím, zdali Terry vůbec do závodu nastoupí. Dva starty před koncem sezóny to byla situace více než ošemetná, zvláště když šlo o jezdce, který útočil na celkové vítězství.

Ruka, která podle některých novinářů byla nateklá tak, že ani nevypadala jako lidská nakonec i s Terrym absolvovala celý závod. Labonteho heorický výkon mu vysloužil potřebné body, které se velmi hodili při závěrečném boji v Atlantě. Terry Labonte se stal mistrem po druhé ve své kariéře, a stal se také rekordmanem v časovém rozmezí mezi oběma prvenstvími (1984 – 1996). Závod vyhrál Bobby Hamilton ve službách Petty Enterprises – pro Hamiltona to bylo první vítězství a pro tým Richarda Pettyho pak první návštěva Victory Lane od roku 1983. Hamilton byl jistě rád, že ten den ve svém voze neměl žádné kamery a mohl se tak věnovat své prací na sto procent.

 
 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný komentář.
Přestup Tony Stewarta bude dnes potvrzenNa dnešní den je v přímém přenosu na stanici SPEEDtv naplánovaná tisková konference Tony Stewarta a vedení týmu Joe Gibbs. Joe Gibbs se oficiálně chystá požehnat Stewartův konec v týmu Joe Gibbs Racing.
10:53, 07.04.
16:43, 20.04.
12:36, 15.04.
16:09, 26.03.
19:26, 22.03.
12:52, 15.03.
16:06, 23.02.
12:09, 14.08.
11:56, 14.08.
11:39, 13.08.
15:23, 12.08.
15:08, 12.08.
12:57, 04.08.
08:14, 02.08.
18:09, 31.07.
17:53, 31.07.
09:03, 30.07.
21:51, 13.07.
11:03, 11.07.
10:32, 10.07.
09:44, 10.07.
14:01, 06.07.
12:21, 03.07.
12:06, 02.07.
12:53, 01.07.
15:58, 30.06.
13:35, 30.06.
08:57, 28.06.
09:39, 26.06.
10:37, 24.06.
Pace-Car pro závod v Daytoně Nextel Cup - Ford 400