jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Nejrychlejší (mini)ovál světa

Bristol Motor Speedway je další z tratí, která se řadí mezi „seniorské“ účastníky v závodním kalendáři série NASCAR – první start vozů Grand National zde byl odmávnut již v červenci roku 1961.
 
Od těch dob se tvář tratě mnohokrát změnila. Nám známé klopení bylo dobudováno až během sezóny 1969, čímž se znatelně zvýšily i maximální rychlosti.  Měnily se vítězové i poražení, povrch, klopení i denní doba, ve které se závod jel. Jediné co se ale nezměnilo a měnit nebude, je náročnost závodů v Bristolu. Četné kolize a nedostatek místa dá možnost vyniknout jen těm nejtvrdším jako je trať samotná.

Mnoho jezdců považuje bristolský ovál za jeden z nejnáročnějších vůbec, avšak ti stejní jezdci přiznávají zkušenost z momentu kdy Bristolu tzv „přijdete na kloub“.  Mezi ně se řadí Fred Lorenzen, který zde dokázal zvítězit hned třikrát za sebou v letech 1963 – 1964. Cale Yarborough je dalším, který dokázal rozlousknout zákonitosti nejrychlejšího půlmílového oválu světa. Yarborough si pro první místo dojel hned v devíti případech – čtyři vítězní po sobě jdoucí závody zaznamenal v sezónách 1976 a 1978. Od výhry na jaře 1974 byl Cale neomylný v sedmi z deseti pokusů až do roku 1978.

Na výsluní statistik se však na kolemjedoucí směje Darrell Waltrip. Tento trojnásobný šampión se do Bristolu přistěhoval a dlouhá léta se místa na Victory Lane nechtěl vzdát. Celkem 12 vavřínů z toho 7(!) v řadě je úspěch, který nejspíše už nebude nikdy překonán. DW většinu těchto „zářezů“ získal během služby v týmu Juniora Johnsona, se kterým získal i tři své tituly. Pokud by jste hledali vládce Bristolu, Darrell by byl jasná volba – své (skoro) poslední vítězství kariéry zaznamenal opět zde.

Mezi další velmi úspěšné jezdce z Bristolské doliny se řadí Dale Earnhardt, který zde získal vůbec první vítězství kariéry. Dále pak Rusty Wallace, Jeff Gordon či Kurt Busch. Stejně jako výše zmíněná jména patří mezi ty nejuznávanější, i cesta za vítězstvím na Bristol Motor Speedway se řadí mezi ty nejcennější.

Poté co se mezi oběma závody v sezóně 1969 přestavělo klopení v zatáčkách a tím se zvýšila průměrná rychlost na jedno kolo, se z úst mnoha jezdců na světlo světa dostala spíše kritika než nadšení. Na jaře 1969 se v kvalifikaci jezdilo okolo 88mph, kdežto o pár měsíců později pak 103mph – ve dnech dávno prachem zapadlých se jednalo o rychlosti více než závratné, zvláště pokud se jednalo o ovál bristolské velikosti.

Navzdory nebývalému vzrůstu maximálních rychlostí se na trati bojovalo stejně houževnatě jako před úpravou klopení. Richard Petty se i tak nechal slyšet, že byl svědkem zničení perfektní závodní tratě. Sám Petty se z prvního klopeného závodu poroučel po 60 kolech díky problémům s motorem. Posléze naskočil do vozu Davida Pearsona (který trpěl chřipkou) a s velkým úspěchem závod vyhrál. Závod byl několikrát přerušen díky hromadným nehodám – pouze 10 z 32 vozů vidělo šachovnicovou vlajku.

Čas od času se závod v Bristolu označoval jako „slugfest“ neboli přestřelku plnou mačkání plechů. Přestřelky se diváci dočkali během roku 1989 kdy žlutá vlajka byla vyvěšena v neuvěřitelném počtu dvacet – celkem 98 z 500 kol bylo odkrouženo za zaváděcím vozem. V Bristolu bohužel neplatí pravidlo chceš-li se vyhnout problémům – zůstaň ve předu. V Tennessee je místa málo a jezdce není v bezpečí téměř vůbec nikdě.

Opět se tedy můžeme vrátit do závodu v roce 1989. Svého času vedoucího Ernieho Irvana zradila pneumatika, jejíž disfunkce poslala vůz s číslem 2 do lemující zdi. Do Irvana následně najeli Brett Bodine a Hut Stricklin – pro všechny tři zúčastněné to byl konec závodního dne. Později v závodě se z prvního místa tentokrát poroučel Greg Sacks, opět díky prasklé pneumatice. Ani konečný vítěz Rusty Wallace neměl cestu jednoduchou. Několikrát do něj zezadu vrazil mistr Bristolu Darrell Waltrip, kterému se ovšem Rustyho nepodařilo vyšťouchnout z cesty. Rusty se cílem prohnal na místě prvním 0.26 vteřiny před druhým Darrellem a přidal tak své jméno do listiny vítězů nejtěžšího půlmílového oválu USA.

Průměrná rychlost závodu byla díky častým nehodám nižší než průměrná rychlost sprintu na jaře 1963 – tedy na trati před úpravou klopení v zatáčkách.

V samotném závodě roku 1963 se ovšem také odehrála bitva s velkým B. Situace byla okořeněná i tím, že oba protagonisté byli týmový kolegové. Fireball Roberts startoval vůbec poprvé v barvách Holmon-Moody, tým který jej přetáhnul od Pontiacu k Fordu – fakt, který byl velice důležitý v zhledem k rivalitě jednotlivých výrobců motorů. Tím druhým jezdcem nebyl nikdo menší než Fred Lorenzen. Oba závodníci už mezi sebou psali historii dávno před tím, než se stali zaměstnanci jednoho týmu. Oťukávaní, oplácení i úmyslné vyřazení ze hry nebylo výjimkou. Dalo by se říci, že právě tito dva pánové dali základ tvrzení, že závody NASCAR jsou kontaktním sportem.

Zlá krev byla ten den v Bristolu přítomna, pánové se v lásce neměli a navzdory tomu, že se z nich později stali velcí přátelé, zmiňované odpoledne nezačalo vůbec dobře. Rivalitě napomohlo tvrzení týmu v před závodních rozhovorech, kde bylo zmiňováno hlavně jméno Fireballa Robertse. Roberts byl ve své době velká mediální hvězda a ve spojitosti s vítězstvím s motorem Ford by šlo o velkou reklamu hlavně pro firmu s modrým oválem.

Vývoj závodu se odehrával přesně podle očekávání, Lorenzen a Roberts si několikrát vyměnili barvu na svých vozech, závodili kolo na kolo – i přes velký počet kontaktů, dalo se říci, že šlo o fair play hru. Avšak nesportovní ruka zasáhla do závodu až během posledních boxových zastávek. Lorenzův tým se na pokyn vedení „rozhodlo“ načepovat méně paliva. U Robertse pak více. K žádnému souboji následně už nedošlo. Lorenzen byl nucen opět zajet ke svým mechanikům pro palivo a rázem se tak ocitnul o kolo zpět.

Bristol vždy přinášel velké drama a svým tvarem, délkou a povrchem patří mezi skvosty Stock Car závodění. Věřme, že i letos jezdci zařídí finiš, na který nezapomeneme, či snad budeme opět svědky velkých úspěchů jednoho ze závodníků – Kyle Busch vyhrál oba poslední závody.

 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
17.3.2010 13:42 - georgecowley
georgecowley
Já se připojuji k pochvale, David je prostě odborník (ok)
Přestup Tony Stewarta bude dnes potvrzenNa dnešní den je v přímém přenosu na stanici SPEEDtv naplánovaná tisková konference Tony Stewarta a vedení týmu Joe Gibbs. Joe Gibbs se oficiálně chystá požehnat Stewartův konec v týmu Joe Gibbs Racing.
10:53, 07.04.
16:43, 20.04.
12:36, 15.04.
16:09, 26.03.
19:26, 22.03.
12:52, 15.03.
16:06, 23.02.
12:09, 14.08.
11:56, 14.08.
11:39, 13.08.
15:23, 12.08.
15:08, 12.08.
12:57, 04.08.
08:14, 02.08.
18:09, 31.07.
17:53, 31.07.
09:03, 30.07.
21:51, 13.07.
11:03, 11.07.
10:32, 10.07.
09:44, 10.07.
14:01, 06.07.
12:21, 03.07.
12:06, 02.07.
12:53, 01.07.
15:58, 30.06.
13:35, 30.06.
08:57, 28.06.
09:39, 26.06.
10:37, 24.06.
Pace-Car pro závod v Daytoně Nextel Cup - Ford 400