jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Jody Scheckter slaví šedesátiny!
 
Historie - Martin Lučný - 24.1.2010

 
Jody Scheckter slaví šedesátiny!

Jody Scheckter slaví šedesátiny!

Afrika dala světu Formule 1 překvapivě dost pilotů, ale opravdu kvalitních byla jen hrstka. A jen jeden dokázal vybojovat titul mistra světa. Byl jím Jody Scheckter, který 29. ledna oslaví své šedesáté narozeniny.

Jody Scheckter se narodil v roce 1950 v East Londonu v Jihoafrické republice. Byl druhorozeným synem automechanika a odmalička tak byl nablízku automobilů. Již v 18 letech začal závodit s Renaultem R8 Gordini. I přesto, že byl nejednou diskvalifikován za příliš nebezpečnou jízdu, vyhrál napodruhé pokus šampionát těchto vozů. Tento úspěch nastartoval jeho kariéru a možná ani sám Jody netušil, jak raketový to bude vzestup. Už v příštím roce nastupuje ve Formuli Ford a Formuli 3 a vede si tak zdatně, že si jej povšimne Teddy Meyer z McLarenu. Ten mladému jezdci nabídne místo v kokpitu F2! I přesto, že je auto špatné, mladý pilot všechny udivuje svými vítězstvími. Okamžitě se o něj začne zajímat Colin Chapman, který mu nabízí angažmá ve svém týmu pro rok 1973. Jody však s podpisem váhá. Meyer nechce přijít o velký talent, a tak nabízí start v F1 ještě v letošní sezoně. Jedná se o poslední závod sezony ve Watkins Glen. Jody je okamžitým startem v F1 natolik nadšen, že souhlasí. Stejně rychle jako se do F1 dostal, dostal i svou přezdívku. Mohl za ni vděčit svému kolegovi Dennisi Hulmemu, kterému většina pilotů neřekla nijak jinak než Medvěd. Jezdci začali Jodymu brzy říkat Medvídek Pú.

8. října 1972 se tak odehrál debut, tohoto mladého jezdce. A byl to debut jako hrom! V kvalifikaci se nezalekl velkých jmen, a vybojoval si velmi slušné osmé místo. Ani v závodě neprojevoval respekt k tehdejším esům. Po startu okamžitě vyrazil kupředu a po dvou kolech už byl na třetím místě za svým zkušeným kolegou Hulmem. Sice jej brzy předjel Cevert, ale jeho výkon přiváděl mnohé k úžasu. Jezdec, který nikdy neseděl v kokpitu Formule 1, držel krok s těmi nejlepšími. Jody však svou snahu nakonec bohužel přehnal. Ve 39. kole vylétl z tratě, a i když mohl dál pokračovat, dojel se ztrátou jednoho kola „až“ osmý. I přes tuto chybu bylo jasné, že je na světě další velký talent. Na rok 1973 Jody dostal šanci ukázat se v F1 pouze pětkrát, neboť jeho hlavní aktivitou byl šampionát americké Formule 5000.

Tento šampionát, který se skládal z devíti podniků, jasně ovládl, když vyhrál čtyři závody. V F1 se opět ukázal, většinou však v negativním světle. Zprvu však opět šokoval svou rychlostí. Jeho první Grand Prix roku 1973 byl třetí závod sezony v Kyalami. Jednalo se o jeho domácí Velkou cenu, a tak se chtěl Jody domácímu publiku náležitě ukázat. A povedlo se. V kvalifikaci skončil třetí, po startu se prodral na druhé místo přes Fittipaldiho a dýchal na záda Hulmeho. Toho k velké radosti domácích fandů v pátém kole předjel a ujal se vedení. Pak však přišla známá situace, kdy při žlutých vlajkách předjel Stewart deset soupeřů, včetně Schecktera a ujal se vedení on. Schecktera to však nerozhodilo a snažil se svého nového soupeře udržet. Bohužel však na tom jeho motor nebyl nejlépe, a brzy se před něj dostal Revson a Fittipaldi. I se slábnoucím motorem držel skvělé čtvrté místo, avšak čtyři kola před cílem jeho motor vydechl naposled. Dalším podnikem, kterého se Jody účastnil, byla GP Francie. Ani zde nezklamal, na startovním roštu stál hned vedle Jackie Stewarta na druhé pozici. Po startu se okamžitě ujal vedení, Stewart ani Cevert jeho tempu nestačili. Po dvaceti kolech se však na druhé místo dostal Fittipaldi, který Jodyho náskok velmi rychle smazal. Brazilec jel daleko rychleji a bylo jen otázkou času, kdy se přes Jihoafričana přežene. Jenže mladý jezdec nechtěl dát svou kůži lacino. V 41. kole se před něj už Fittipaldi dostával, jenže Jody jej nečekaně zavřel. Došlo ke kontaktu a oba vozy skončily mimo trať. Rozzuřený Fittipaldi dokonce zašel do boxu McLarenu, kde vyčinil Meyerovi, co to zaměstnává za blázna. A mělo být hůř. O čtrnáct dní později způsobil Jody hned v prvním kole hromadnou havárii, ve které skončilo devět vozů a pilot Andrea de Adamich skončil se zlomenýma nohama v nemocnici. Jody byl uznán jako viník této nehody. V následujících čtyřech závodech absentoval, avšak v Kanadě opět „úřadoval“. Třetí místo v kvalifikaci nebylo špatné, ovšem vše si pokazil v závodě, když poslal Ceverta do svodidel a sám musel také odstoupit. Jezdec Tyrrellu neudržel nervy na uzdě a prohlásil: „Ten chlap je nebezpečný, už třikrát způsobil vážnou havárii. Mělo by se mu zakázat závodit!“ To ještě netušil, že Ken Tyrrell po tomto závodě uzavře s Jodym tříletou smlouvu, aby dělal Francouzi dvojku. Nakonec k tomu však nedošlo, neboť se Cevert v následujícím závodě zabil. Ale zpět k Jodymu. Ten v tragickém Watkins Glenu opět drží krok s nejlepšími, nakonec však odpadá z pátého místa pro poruchu. Jeho bilance není moc povzbudivá. Pět startů a tři havárie! Přesto, je však Ken Tyrrell přesvědčen, že jakmile bude Jody startovat pravidelně, chyb bude ubývat. Byl to správný předpoklad.

Sezonu 1974 absolvoval Jody poprvé kompletní. Týmu Tyrrell se sice nedávaly moc velké šance, hlavně proto, že v týmu už chyběl Stewart s Cevertem. Jody měl pověst kamikadze a jeho kolega Patrick Depailler neměl s F1 zatím moc zkušeností. Oba však předvedli skvělé výkony a Jody nakonec sahal po titulu. Ale popořádku. Tyrrell začal sezonu s loňským typem 006. Jezdci s ním museli odjet tři první GP, v kterých Jody nebodoval. Ale s nasazením nového vozu 007 se Jihoafričan rozjel k velkým výkonům. Vše začalo v GP Španělska, kde Jody dojel pátý, v následujícím GP v Belgii se mohl radovat už z prvního pódia, když dojel třetí. V Monaku dojel druhý, ale v Anderstorpu zvítězil stylem start cíl! Jeho kolega Depailler dojel druhý a pro Tyrrell to byl tak skvělý úspěch. Jody dosáhl svého prvního vítězství ve 24 letech, na tu dobu velmi brzy. Jeho první krůčky v F1 byly zapomenuty a byl pasován za nástupce Jackie Stewarta. V Zandvoortu a Dijonu mu patřilo páté a čtvrté místo, ovšem v Brands Hatch opět vyhrál. I když toto vítězství mu spíše spadlo do klína. Doposud jasně vedoucího Laudu na Ferrari totiž v závěru závodu postihly technické problémy. Na obávaném Nürburgringu jel poprvé, ale vidět to nebylo, nestačil jen na Regazzoniho. V Rakousku se mu po celý víkend nedařilo a v závodě odpadl pro poruchu motoru. Chuť si spravil třetím místem v Monze a dva závody před koncem sezony ztrácel v šampionátu na Regazzoniho pouhý bod. V Kanadě startoval třetí a do poloviny závodu držel Regazzoniho za sebou, ovšem v 48. kole musel kvůli nefunkčním brzdám odstoupit. Vyhrál Fittipaldi, druhý projel cílem Regazzoni. Naděje na titul ještě žila, ale jeho vůz ho ve Watkins Glenu opět zradil, a tak se z titulu nakonec radoval Fittipaldi. Jody tak obsadil třetí místo za Regazzonim s 45 body.

Rok 1975 už tak úspěšný nebyl. Tyrrell totiž integroval přední brzdy do kol, což činilo vůz při brzdění značně nestabilním. Sezona začala téměř stejně jako loni. První dva závody Jody nebodoval, ale v Kyalami potěšil domácí fanoušky svým třetím vítězstvím. Bohužel to bylo tuto sezonu naposled, kdy projel cílem jako první. V Monaku dojel až sedmý, v Nivelles sice ještě dojel druhý, ale v následujících třech závodech nezískal ani bod. V deštivé GP Velké Británie se připletl do hromadné havárie v době, kdy mu patřila třetí příčka. Naštěstí pro něj byl závod kvůli této havárii a dešti ukončen, a tak mu třetí příčka zůstala. Na Nürburgringu havaroval ze šestého místa a ani z Rakouska a Itálie si body neodvezl. To se mu podařilo až v závěrečné GP USA, kde dojel šestý. Konečné sedmé místo s dvaceti body bylo po loňsku docela zklamáním. Na sezonu 1976 připravil pro piloty Tyrrell svou šestikolku P34, do které vkládal velké naděje. Ty však zůstaly z větší části nenaplněny.

Než však byl vůz hotov, museli se oba piloti spokojit stále s typem 007. Lépe se vedlo Depaillerovi než Scheckterovi. Jihoafričan s bídou nasbíral ve třech úvodních závodech pět bodíků, kdežto Francouz stál ve dvou závodech na stupních vítězů. Také proto byla svěřena premiéra vozu P34 Depaillerovi. Premiéra se odehrála v GP Španělska, ale moc se nepovedla. Depailler havaroval, Jody se starším vozem také nedojel pro poruchu. V Belgii však i on dostal k dispozici šestikolový vůz a dojel s ním na čtvrtém místě. V Monaku s tímto monstrem dokonce dojel druhý a ve Švédsku došlo k památnému závodu, kdy oba jezdci Tyrrellu doslova deklasovali konkurenci a získali pro tým double. Pro Jodyho to bylo čtvrté vítězství v kariéře a vyhoupl se na druhé místo v šampionátu. Ve Francii však dojel jen šestý, v Německu a Velké Británii zas dvakrát druhý. Jenže vedoucí Lauda i přesto, že byl zraněn, měl ohromný náskok, navíc pro Jodyho se stal dalším soupeřem James Hunt, který také začal strmě stoupat vzhůru. Jodyho snahu přibrzdila havárie v Rakousku a dvě pátá místa v Holandsku a Itálii. To už mu Hunt utekl o sedm bodů a navíc se do boje o titul vrátil Lauda. V Kanadě sice přišlo mírné zlepšení, když dojel čtvrtý, ale Hunt vyhrál. Ve Watkins Glenu dojel druhý, bohužel však za Huntem, a tak šance na titul byla pryč. Poslední závod v lijáku na Fuji nedokončil pro poruchu. V šampionátu skončil Jody třetí s 49 body. I přes tento návrat na výsluní z týmu Tyrrell odešel, neboť se mu nelíbilo, že Ken Tyrrell i pro příští sezonu počítá s typem P34. Odešel do nově vzniklého týmu Wolf, což byl velmi riskantní krok, který se však vyplatil…

Tuto stáj čekala velká honička i přesto, že se tým odhodlal k nasazování jednoho vozu. Harvey Postlethwaite stihl za velmi krátkou dobu navrhnout a postavit kompaktní vůz WR1. Nekonaly se prakticky žádné testy, a tak se rozhodnutí Jodyho zdálo neuvážené. A vypadalo, že kritikové měli pravdu. Už v trénincích na GP Argentiny má vůz problémy s chlazením, a Jody se horko těžko kvalifikuje na jedenáctém místě. Jenže v závodě vůz šlape jako hodinky, v náročných podmínkách odpadal jeden soupeř za druhým a Jody stoupá polem vzhůru. Šest kol před cílem předjíždí doposud vedoucího Carlose Paceho, jehož Brabham už také nefunguje nejlépe. Jodyho jeho vůz poslouchá stále na jedničku a vítězí! Wolf tak vítězí ve své první GP, to se naposled podařilo Mercedesu v roce 1954. Kdo si myslel, že Jody zvítězil náhodou a díky mnoha odpadlíkům, ten se mýlil. Ano, v GP Brazílie sice Jody pro poruchu nedojel, ale v Kyalami dojel druhý a v USA (zde vedl prakticky celý závod, avšak čtyři kola před cílem mu praskla pneumatika!) a Španělsku dojel dvakrát třetí. Těmito výsledky se ujímá vedení v šampionátu s tříbodovým náskokem na Maria Andrettiho. A když v Monaku vítězí, začíná se o něm mluvit jako o horkém kandidátu na titul. Bohužel se ho však ani v této sezoně nedočká. V Belgii ho zradí motor, ve Švédsku a Francii havaruje. Aby toho nebylo málo, v GP Velké Británie jej devět kol před koncem opět vyřazuje motor ze třetího místa. I když přes tyto výsledky neztrácí mnoho (7 bodů na vedoucího Laudu), pro další vývoj šampionátu byly tyto výpadky rozhodující. Na Hockenheimu si poprvé v kariéře vybojoval pole-posiiton, ovšem z vítězství se nakonec raduje Lauda, Jody projíždí cílem jako druhý. V Rakousku jede na třetím místě, ovšem devět kol před cílem po vlastní chybě opět končí mimo trať. V Zandvoortu dojíždí jako třetí, avšak na Laudu ztrácí už 21 bodů. Navíc v Monze opět nedokončuje závod pro poruchu motoru. V GP USA Východ dojíždí do cíle třetí, ale Lauda je hned za ním. Jodymu tak opět unikla šance na titul, neboť dva závody před koncem ztrácel na Rakušana 26 bodů. Náladu si spraví alespoň vítězstvím v GP Kanady, a i když v posledním závodě ve Fuji dojede až desátý, stává se vicemistrem sezony 1977. Wolf prokázal své kvality, a tak Jody zůstane i na sezonu 1978 s tímto týmem.

Sezona 1978 se však Jodymu nepovedla. Tým sice neustále střídal různé verze vozu, avšak to hlavním problémem nebylo. Walter Wolf byl hlavně obchodníkem, a tak po loňsku čekal útok na titul. Tím se dostal pod tlak nejen jezdec, ale i lidé v týmu, od nichž se očekávalo mnoho. Jody svou snahu ve většině závodů přeháněl a končil mimo trať (v tom lepším případě) nebo v troskách svého vozu (v tom horším případě). Ale právě jeho dravost přesvědčila Enza Ferrariho, aby mu nabídl místo pro sezonu 1979. Ale vraťme se zpátky na začátek této sezony. Sezonu zahájil Jody nevýrazným desátým místem v Argentině. V GP Brazílie odpadl už po šestnácti kolech, kdy nezvládl svůj monopost. V Kyalami dlouho bojoval s Andrettim o vedení, ale jeho vůz začal ztrácet výkon. Tento handicap se snažil dohánět agresivní jízdou, což se mu v 59. kole vymstilo a havaroval. Ani V USA nedokončil závod pro havárii, to se mu povedlo v Monaku, kde dojel třetí. Avšak hned v Zolderu se vrátilo vše do starých kolejí. Jodymu se v závodě vůbec nedaří a nakonec havaruje. Ve Španělsku tým nasadil nový vůz WR5 a i přesto, že Jody dojíždí jako čtvrtý, pilot na vůz nepěje žádnou chválu. Hlavně si stěžuje na to, že je vůz nejistý nejen v zatáčkách ale i v přímém směru. Tento vůz Jodyho jízdnímu stylu nevyhovoval, stejně jako Tyrrelllova šestikolka, navíc jej trápí nespolehlivost. V dalším závodě Jodyho vyřazuje motor. Pak dojíždí šestý, ale o čtrnáct dní později v GP Velké Británie opět končí předčasně se zablokovanou převodovkou. Až V GP Německa se mu podaří protrhnout smůlu a dokončuje závod na druhé pozici. V Rakousku nezvládá svůj monopost v přívalech vody a po třech kolech havaruje. V Holandsku a Itálii se týmu vůbec nedaří, Jody v obou závodech končí až na dvanácté pozici. To už si však po rozepřích v týmu hledá nové angažmá. A nemusí hledat dlouho, Reutemann odchází od Ferrari a Enzo mu nabízí místo vedle divokého Kanaďana Villeneuvea. Jody takovou nabídku neodmítá a přestup je „upečen“. V posledních dvou závodech sezony 1978 dojíždí už s typem WR6 v GP USA Východ třetí a v GP Kanady druhý. Sezonu zakončil na sedmém místě s 24 body.

V sezoně 1979 se Jody konečně dočkal. Oba jezdci začali sezonu s loňským typem 312 T3. Jodymu začátek sezony příliš nevyšel. V Argentině se Jody zapletl do hromadné bouračky hned po startu, v Brazílii dojel jen šestý. Ale s nástupem nového typu 312T4 se jakoby probudil. V Kyalami dojel druhý za Villeneuvem a ten samý výsledek si jezdci zopakovali i v Long Beach. V Jaramě dojel Jody sice čtvrtý, ale v Zolderu se mohl po delší době radovat z vítězství. Vítězství zopakoval v Monaku, kde se mu podařilo vybojovat i pole-position. Ve Francii se potýkal s pneumatikami a dojel až sedmý. I tak si však udržel vedení v šampionátu. Na Silverstonu dojel pátý, ale jelikož Villeneuve nebodoval, zvýšil svůj náskok v šampionátu na šest bodů. Na Hockenheimringu a Österreichringu přidal dvě čtvrtá místa a mířil za titulem. Ten se ještě víc přiblížil v Zandvoortu, kde Jody nestačil jen na Alana Jonese. Na druhého Villeneuvea měl v šampionátu náskok třinácti bodů. Kanaďan se zachoval férově v Itálii, kde i přesto, že mohl Jodyho předjet, nechal jej vyhrát a dopomohl mu tak k titulu mistra světa. Jody Scheckter se tak stal na 21 let posledním pilotem, kterému se podařilo získat titul s rudým vozem z Maranella. V Kanadě dojel čtvrtý a v USA Východ nedojel pro poruchu. Titul, který mu tak dlouho unikal, někdy i o vlásek, byl konečně jeho. Ovšem po zisku titulu přišla v roce 1980 studená sprcha.

Ferrari totiž „té čtyřku“ pouze vylepšilo. V roce 1980 už zcela jasně převládaly wing-cary, což Ferrariho typ 312T5 nebyl, to zakrátko připustil i konstruktér Mauro Forghieri. Oba jezdci se plácali ve druhé desítce. S vozem se Jody neustále pral a jeho jediným úspěchem v této sezoně bylo páté místo v Long Beach. Na body jinak vůbec nedosáhl. Vrchol přišel v GP Kanady, kdy se pilot nedokázal ani kvalifikovat. Za sezonu se podíval do elitní desítky jen čtyřikrát. Koncem sezony už bylo jasné, že z Ferrari odejde jinam. Jenže Jody si pro všechny přichystal překvapení. Rozhodl se nejen odejít z Ferrari, ale i z Formule 1.

I přes zpackanou sezonu 1980 by se dalo říci, že odešel na vrcholu. Vždy patřil k těm nejrychlejším, a i když titul získal jenom jednou, právem se řadí mezi nejlepší piloty Formule 1. Po skončení kariéry pilota Formule 1 se z motosportu stáhl (i když v roce 1981 byl ještě prezidentem asociace pilotů), zavedl si firmu se zbraněmi a také výcvikové středisko, kde učil, jak s nimi zacházet. V roce 1996 začal podporovat svého syna Thomase v jeho kariéře závodníka. Ten to dotáhl také do F1, dostal místo testovacího pilota ve stáji Jaguar. Svou kariéru pilota F1 si však zničil aférou s prostitutkou. Nyní závodí v sérii IndyCar, ovšem bez nějakého většího úspěchu. Bylo by ostudou nezmínit Jodyho staršího bratra Iana. I ten se dokázal dostat do F1, ovšem kvalit svého bratra nedosahoval, odjel jen 21 závodů během čtyř let a nezískal ani bod. Ale zpět k Jodymu. Ten se nyní stará o rozlehlou biologickou farmu a zůstává stranou všeho dění. Patří k těm málo pilotům, o kterých není moc slyšet……

Jody Scheckter v číslech:
Narozen 29. ledna 1950 v East Londonu (Jihoafrická republika)
Absolvoval 112 Grand Prix (2x nestartoval)
První závod: 8. října 1972, Watkins Glen (8. místo)
První vítězství: 9. června 1974, Anderstorp (Švédsko)
Největší úspěchy: titul vicemistra 1977, titul mistra světa 1979
Celkem vítězství: 10
Celkem pole-position: 3
Celkem nejrychlejších kol: 5
Počet umístění na pódiu: 33
Získané body: 255
Týmy: McLaren, Tyrrell, Wolf, Ferrari
Ve vedení závodu odjel 675 kol a 2 855 kilometrů

 
 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný článek
Nenalezen žádný komentář.
PF 2019Přejeme všem čtenářům Motorelaxu krásné Vánoce a mnoho nádherných zážitků s motosportem v příštím roce.
22:02, 19.03.
22:09, 18.03.
07:51, 17.03.
19:30, 16.03.
08:46, 16.03.
07:20, 16.03.
16:05, 15.03.
13:23, 15.03.
13:10, 15.03.
21:53, 14.03.
22:36, 13.03.
20:53, 12.03.
21:16, 21.02.
19:40, 20.02.
20:21, 19.02.
20:23, 18.02.
21:10, 15.02.
22:22, 05.02.
20:15, 01.02.
21:14, 19.01.
19:32, 17.01.
22:15, 15.01.
17:19, 13.01.
14:47, 24.12.
18:32, 20.12.
22:27, 09.12.
21:14, 25.11.
16:12, 25.11.
16:07, 24.11.
16:05, 23.11.
Lotus - launch Ferrari - launchJosef Král testuje F1 HRT v Abu Dhabi
Představení VJM02 VJM02 - první výjezdPrezentace McLarenu 2009
TF109 Ferrari F60GP Monaka - pátek