Americké stránky superbikeplanet.com zveřejnily článek, jehož autory jsou Jim McDermott a Susan Haas. Docela zajímavé ohlédnutí za kariérou jednoho závodníka…

Reportéři, kteří referují o WSBK, často označují Rubéna Xause jako „Spidermana“, protože měří šest stop (180 cm) a marně se snaží srovnat své údy za kapotu a plexi. Ale bývalý britský závodník Terry Rymer, který teď dělá manažera Shane Byrnovi v týmu Sterilgarda Ducati, by mohl Rubéna označit jako „Prcka“. Rymer je totiž nejvyšší ze všech, co jezdili v British Superbike, Mistrovství světa Superbike a MotoGP. Měří 6 stop a 2 palce (185 cm).

Na fotografiích z 80. a 90. let, kdy hlavně jezdil, komicky přečuhuje nejen nad motocykly Velké ceny, jako Lucky Strike Suzuki, ale i nad větším motocyklem Kawasaki ZX-7R, na kterém jezdil ve vytrvalostním mistrovství. Díky své postavě získal přezdívku „Too Tall“ Rymer (Příliš vysoký). Závodníci vyšší postavy jsou v nevýhodě. Nejen proto, že je potřeba větší výkon motoru, aby se ta váha rozpohybovala, ale i kvůli aerodynamice. Nemohou se skrýt za kapotáž jako drobnější jezdci, takže je to připraví o důležitou maximální rychlost.

Výška však Rymerovi nezabránila ve vítězství. V roce 1990 získal titul v sérii British Superbike a byl dvojnásobným mistrem světa ve vytrvalostním mistrovství  v letech 1992 a 1999. Vítězil také v závodech Mistrovství světa Superbike a v roce 1991 skončil na šesté pozici. Má snad pocit, že by byl úspěšnější, kdyby byl menší, například kdyby měl rozměry Daniho Pedrosy? „Ale ano. Byl bych lepší než Valentino Rossi, kdybych měřil pět stop a pět palců (162,5 cm),“ směje se Rymer. „Ano, ale v tom případě by mě motorka vykopla mnohem častěji. Vím, že by čtyřiadvacetihodinové závody nebyly tak dobré, protože tam je mnohem lepší, když je jezdec větší. Je silnější po celý závod. Jistě, překáželo mi to, ale za to může můj otec. Měří šest stop a dva palce (185 cm). Snad kromě toho, že bych si nechal useknout nohy, jsem s tím nemohl celkem nic dělat, tak jsem se snažil, jak to šlo.“

Rymer skončil se závoděním na motocyklu koncem 90. let a potom dál jezdil na závodní trati. Nejvíc pyšný je na své období v Mistrovství světa Superbike. „Myslím, že nejdůležitější pro mne bylo mé první vítězství v závodě WSBK,“ vzpomínal. „To bylo velmi důležité. Vzpomínám si, že jsem volal svým rodičům z Nového Zélandu, tam to myslím bylo, a prostě jsem jim to řekl. To bylo to nejlepší. Můj otec tam se mnou bohužel nebyl, ale už to, že jsem mu mohl říct, co se stalo, bylo bezvadné. Vzpomínám si na jeho hlas v telefonu. Bylo to nádherné. Fantastické. Bylo to moje první vítězství a budu si to pamatovat navždy.“

V roce 1996 byl „Too Tall“ Rymer  v týmu se Scottem Russellem v týmu Lucky Strike Suzuki ve Velké ceně. Startoval do sedmi závodů a nikdy se nedostal na stupně vítězů. Tak jako všechny motocykly kubatury 500cc byla Suzuki rychlý, lehký dvoutaktní motocykl s elektronikou, jako je například kontrola trakce. Co si Rymer myslí o dnešních elektronických pomůckách pro jezdce? „Jsou jen pro zlost,“ směje se. „Ne, elektronika představuje prostě to, že se vývoj posouvá dopředu. Dostává se na silniční motocykly a pomáhá všem. Pomáhá bezpečnosti. Nejlepší jezdci stále jsou nejlepší. S kontrolou trakce i bez ní, není v tom rozdíl. Myslím, že to způsobuje jen to, že se střední část pole jezdců posunuje trochu víc dopředu. Trochu to usnadňuje situaci těch, kdo jsou uprostřed. Ale nejlepší jezdci pořád vítězí v závodech a to je nejdůležitější. Není v tom žádný rozdíl. Jestli mi to chybí? Ta kontrola trakce ani ne. Ale pětistovky, dvoutakty, to mi chybí. Myslím, že bývalo skvělé se na ně dívat. A také jezdit na nich.“
 
V současnosti se Rymer stará o kariéru Shakey Byrna, mistra světa série British Superbike roku 2008, který získal místo v týmu Sterilgarda Ducati, které uvolnil Max Biaggi, když přešel na Aprilii. Ve WSBK bylo v posledních několika letech velmi málo britských jezdců, ale v roce 2009 přešli skoro všichni kvalitní závodníci z BSB do vyšší kategorie. „Byl jsem jeho manažerem poslední rok a půl nebo tak nějak. Jak víte, Byrne získal titul v mistrovství Británii na Ducati v týmu GSE a zajistili jsme pro něho místo v týmu Sterilgarda Ducati. Shakey s těmito jezdci soupeřil po celý rok – byl tam Tom Sykes, Cal Crutchlow a Leon Haslam. Odváděli fantastickou práci. Myslím, že to ukazuje, na jaké úrovni je BSB. Když uvážíte, že Shakey vyhrál jedenáct z dvanácti závodů nebo kolik jich bylo během roku, tak je to dobrá úroveň. Je na vysoké úrovni a myslím si, že dost lidí překvapí, protože to jsou dobří jezdci. Pro Brity to bude fantastické.“ Je ještě někdo v té skupině britských závodníků, kterého by podle Rymera Byrne moc rád porazil? „Myslím, že musíme porazit všechny. Myslím, že opravdu není jedna konkrétní osoba, kterou by Shakey chtěl porazit. On prostě chce vítězit. Vyhrávat závody. Jestli se to podaří nebo ne, na to si budeme muset počkat. Ale ten motocykl by měl být schopný to zvládnout. Myslím si, že když bude mít svůj den a bude na správném okruhu, dokáže vítězit v závodech. Myslím, že ale musíme být realisty. Nejdřív se musíme dostat do první pětky.“

Rymer byl nadšený úřadujícími šampióny britského i amerického mistrovství Superbike, kteří jsou oba ve stejné době v Mistrovství světa Superbike. To se v této sérii stalo poprvé. „Bude to zajímavé, protože je jasné, že je Ben báječný závodník. A Shakey si v roce 2008 vedl opravdu dobře. Bude dobrý, protože Ducati jeho stylu vyhovuje. Musí se naučit nějaké okruhy, stejně jako Ben. Bude to opravdu zajímavé srovnání.“ Zatím se Benu Spiesovi podařilo ve světové sérii nadchnout. Je na druhém místě, zatímco Shakey měl slabší start do sezony. Je až čtrnáctý. Ducati 1098 je stále ještě jedním z nejlepších satelitních motocyklů, ale stále to je soukromý, nikoli tovární motocykl.

Je škoda, že WSBK nebude v roce 2009 závodit na okruhu Brands Hatch, protože se majitelé trati a organizátoři série nedokázali dohodnout na finančních podmínkách. Rymer byl z osobních důvodů zklamaný. „Je to škoda. Brands Hatch je pět mil od mého domu. To je ta pro mne ta nejlepší věc na Brands Hatch, kromě toho, že to je fantastický okruh a jsou tam skvělí fanoušci. Dokonce můžu přespat ve své vlastní posteli! Opravdu to je škoda.“  Pokud jde o různé zvěsti o tom, že v letech 2009 a 2010 bude spuštěna série Transatlantic Match, Too Tall k tomu řekl, že by se mu moc líbilo, kdyby se to stalo. „To by bylo bezvadné, byla by to docela dobrá zábava. Největší problém s takovými věcmi je najít čas mezi závody, a také smlouvy. Jestliže závodník jde do transatlantické série, spadne a zlomí si ruku, je vyřazen z mistrovství, v kterém má závodit. Takže záleží na tom, jak jsou sepsané smlouvy. Myslím si, že kdyby tam bylo hodně peněz, vypadalo to jinak, ale stejně to bude složité.“

Terry „Too Tall“ Rymer závodil s Doohanem, Rusellem, Raineym, Schwantzem, Fogartym , Polenem, Rochem a Merkelem. Člověk přímo cítí, jak je vděčný, že je součástí toho všeho. „Skvělé časy. Z obecního domu… Vyrostl jsem v obecním domě v Londýně. Byl jsem obyčejné, běžné dítě. A podařilo se mi závodit s nejlepšími jezdci světa, jezdit po celém světě, poznat všechna ta exotická místa, dívat se na krásné ženy a to všechno. Bylo to fantastické. Nic bych na tom nechtěl změnit. Snad jen to, že jsem mohl vyhrát víc závodů.“

Zdroj: superbikeplanet