Je závod, která se koná každoročně už od roku 1954 v Macau v Číně. Je to jediný podnik na silničním okruhu, kde se konají automobilové i motocyklové závody. Každoročně se tam sjíždějí automobiloví a motocykloví závodníci, kteří soutěží v různých kategoriích, včetně monopostů, sportovních vozů a motocyklů. Motocykly zde závodí od roku 1967.

V letošním roce se závodů v Macau účastní i Michal „Indi" Dokoupil. Pojede za tým East Coast Racing na Yamaze R1. O své první dojmy se (ve středu) podělil i s našimi čtenáři.

Dneska to byl první den, kdy jsem se cítil opravdu odpočatě a dobře. Ráno
jsem vstal v devět hodin, vlítnul jsem do třetího patra, kde máme restauraci,
a zadarmo jsem se tam nacpal. Dal jsem si snídani o třech chodech a přelil
jsem to několika kafema a pomerančovým džusem. Na sladké už jsem nějak neměl žaludek, nebo spíš místo v něm. Po snídani jsem si dal ranní sprchu a hned
potom jsme vyrazili s teamem do paddocku. Managera teamu P. Reada jsem ještě neviděl. Prozatímní složení teamu je: Spyder-mechanik Dava Johnsona a potom je tam Neal a Carl, to jsou moji mechanici. V paddocku už bylo hodně rušno a všichni makali buďto na autech a nebo na něčem co souvisí s paddockem
(autaři lepili plasty, co rozbili někde předtím, formule měly technickou kontrolu a auta taky). Motorky jsou v zadní části paddocku a zabírají asi 6 boxů. Tak dvě hodiny jsem v boxech povykládal s kamarádama od motorek, co je znám z Irska a Anglie, probrali jsme trať a všechno, co se Macau týká, a pak jsem si nechal od Spydera vysvětlit všechno, co jsem potřeboval vědět o motorce, na které pojedu.

Začali jsme u tlačítek na levém řidítku, protože jsem ještě nikdy neměl možnost něco takového vyzkoušet. Je tam šest knoflíků: červenej je na zrušení veškerých nastavení elektroniky a vrátí se vše do základního nastavení, žlutej je omezovač na 60 km/h do pit lane, zelený je na výběr mapy, dva modré jsou na kontrolu trakce, která má 11 možných stupňů na nastavení, a konečně černý, a na ten jsem zapomněl a už nevím ,na co je (bylo toho nějak hodně). Motorka umí opravdu věci. Je vybavená elektronikou Motec (což je to nejdražší na trhu) a stojí na 16,5 palcových ráfcích zn. Dymag. Podvozek je komplet ‚ Öhlins a přední vidle jsou àla WSBK. R jednička má taky datarecording a telemetrii. Zadní kyvka je samozřejmě kitová a umožňuje rychle vyndat zadní kolo, takže endurance s brzdičem dole.

Samozřejmostí je rychlořazení zn.GP. Stupačky YEC integrovaná nádobka na
brzdovku v zadní pumpě. Zvětšená nádrž a komplet svody Akrapovič. Motor
disponuje neuvěřitelnými 220 koňskými silami. Za jízdy si můžete vybírat z
několika map a balancujete mezi 200-220 k. Je to superbike jako hovado! Po
seznámení se s motorkou jen tak letmo jsem se šel s teamem provětrat na PR
akci, která se konala v místě zvaném Fishermans Warf (něco jako Disneyland).
Co vám budu povídat, spousta novinářů, fanoušků a focení jako o život. Potom
následovalo pár soutěží pro pobavení obecenstva, kterého se účastnili jak
motorkáři, tak i jezdci WTCC a formule. Asi nejznámější tam byl A. Farfus,Tarqiny a třeba Huff. A když už diváci byli dostatečně potěšeni skotačením jezdců, rozhodli jsme se udělat si výlet do největšího kasina Venetian na světě. Tam jsem si opravdu připadal jako v nekonečném šílenství, kde se prolíná kasino s obchodní galerií a to vše je okořeněno golfovým hřištěm o devíti jamkách na střeše celého toho blázince. Asi největší překvapení pro mě bylo, když jsme se v třetím patře doslova přenesli do Itálie a s otevřenou pusou jsem sledoval čínského gondoliéra, který kolem mě proplul i s lidma na gondole po uměle vytvořeném bludišti vodních kanálů a to vše doprovázel hlasitým zpěvem písně Santa Lucia. To jsem opravdu už neunesl a musel jsem se smát. Kasino Venetian zaměstnává 60 000 zaměstnanců a pyšní se eskalátory, které se jako nikde na světě vinou do půlkruhu. V komplexu najdete mimo jiné víc luxusních butiků než má celej novej Smíchov nebo Letňany dohromady. Je tu samozřejmě i hotel, který čítá snad tisíce pokojů. Výhodou v Macau je určitě i to, že z jakéhokoliv hotelu jezdí pravidelná linka autobusu a vozí vás zadarmo z hotelu do kasina a zpět.

Po náročné prohlídce tohoto megasídla jsme se vydali busem do našeho hotelu
Rio, kde jsou ubytováni všichni jezdci GP, abychom stihli rozpravu s jezdci,
která se konala opět ve Fishermans Warf. Na místo jsme dorazili, jak jinak
než busem, a vyslechli si krátkou rozpravu s jezdci, která je povinná, a ten
kdo se jí nezúčastní, tak prostě nejede a to by si měli vzít k srdci pořadatelé i jezdci u nás doma. Zabralo nám to 15 minut a dozvěděli jsme se pár drobností, co jsou speciální hlavně v Macau. Po rozpravě jsem si ještě skočil do kasina Sands na dvojitého Chessburgera, protože můj žaludek nějak ty nudle už nechce a za svíčkovou s knedlem bych vraždil. Takže to nejlepší, co se tu dá, je právě Mekáč, což je dost hrozný. Ono to není jen o tom... chessburger mě stál 16 hk dolars a to je paráda. Kdybych si chtěl dát steak třeba v hotelu, tak by mě stál asi 150 hk dolars a na ulici se to jídlo čínské nedá jíst. A steak bych si na ulici nedal, to by byl moc velkej risk.

Po výborném burgru jsem si dal procházku do hotelu pěšmo. Ono tady je
všechno celkem blízko, ale je to džungle a spleť silnic a nadsilnic, podchodů, takže se člověk lehce zatoulá a ztratí. Dopravu tu samozřejmě ztěžuje i ohraničená trať závodu, po které sice jezdí auta, ale chodec musí najít podchod nebo jinou trasu, aby se dostal na místo určení. Hodně mě překvapilo, jak hodně málo lidí tu mluví anglicky. Ani taxikáři neumí ani slovo, a když někam jedete, tak vyndaj z kastlíku menu jako v hospodě a vybíráte si, kam to vlastně bude.

Tak to je asi všechno, více toho už asi nedám protože musím už do postele. Rychle ještě proletím internet a zítra ráno v 5 vstávám a v 7:30 je
moje první jízda na okruhu i na motorce, tak mi držte pěsti!

Zdroj: Veronika Hankocyová