Série NASCAR se do dnešních dnů se svým kolotočem klopených zatáček podívala do státu slunce na západním pobřeží celkem 127x – včetně posledního závodu ve Fontáně, kde Jimmie Johnson získal symbolické vítězství s pořadovým číslem 48.

Ačkoliv se do Kalifornie vracíme každoročně hned třikrát, rychlé motory a skřípějící pneumatiky neměly v písečném kraji vždy na růžích ustláno. Rokem nejistoty se stala sezóna 1988 – rok kdy se závodní společnost rozloučila s jednou nejvíce populárních tratí v USA. Řeč je o Riverside International Raceway.

Okruh byl slavnostně otevřen v roce 1957 a nadšencům sloužil až do roku 1988. Mezi návštěvníky patřily závody NASCAR, IndyCar (USAC), vytrvalostní závody či dokonce Formule 1 (pouze jeden závod v roce 1960).

Ovál Ontario Motor Speedway opustil závodní kalendář nejvyšší soutěž NASCAR po sezóně 1980 a trať v Riverside zůstala jako jediná, která zastupovala zemi filmových hvězd. V roce 1984 však na světlo světa přišla zdrcující zpráva o tom, že v následujících letech se bude  defacto pouze čekat na vypršení aktuálních smluv a pozemek, na které trať leží, bude následně rozprodán do soukromých rukou.

Psal se tedy rok 1988 a jezdci NASCAR naposledy nastartovaly své motory na 2.62 mil dlouhé trati čítající 9 zatáček. Kvalifikaci vyhrál Ricky Rudd, vedle něj se postavil Rusty Wallace, Nechyběli ani jezdci ze soutěže Winston West a dokonce ani Rick Hendrick – jméno, které navždy změnilo tvář závodů Stock Car. Poslední bitva mohla začít.

Mávnutí zelenou vlajkou pustilo všech 43 jezdců do první zatáčky. Následovala velmi rychlá sekvence levo-pravo točivých zákrut, tolik charakterizující trať Riverside. Po zpomalení do 6 a 8 zatáčky (7. zatáčka nebyla používána během závodů NASCAR) následovala více jak jednu míle dlouhá rovinka, která byla zakončena obloukem číslo 9. Poslední zatáčka patřila k nejrychlejším a vyvezla jezdce zpět na startovní rovinku.

Po prvním kole se vedení zhostil vítěz kvalifikace Ricky Rudd. V těsném závěsu následovali Neil Bonnett, Terry Labonte a hlavně Rusty Wallace s Dalem Earnhardtem, mezi kterými před tímto závodem byl rozdíl pouhých 16 bodů v průběžném pořadí.

První žlutou fázi zapříčinila shoda několika incidentů v jeden okamžik. Mimo trať se dostal Bobby Allison a Darrell Waltrip. Mezi tím na trať unikal olej z vozu Jimmyho Meanse, pro kterého to byl také konec závodního odpoledne. V šestém kolem následoval první restart dne – ve vedení Ricky Rudd, kterého však vzápětí předjel mistr točitých tratí Rusty Wallace. Dale Earnhardt prozatím jen přihlížel ze třetího místa.

Největší rozruch odpoledne vyrobil Ruben Garcia. Nikým nepozorován v hlouby pole dostal při výjezdu z poslední zatáčky smyk. Po nezvládnutém záchranném manévru se jeho vůz rozhodnul namířit do betonové zdi těsně před hlavní tribunou. Avšak zeď povolila a Garciův vůz pokračoval dále. Po zrušení dalších ochranných bariér se vůz konečně zastavil. Diváci měli naštěstí dostatek času se rozprchnout, a možná i díky těžké noze na brzdovém pedálu nedošlo k tragédii.

Následovaly další pitstopy, během kterých do garáží zajeli Geoff Bodine a Alan Kulwicki jejichž motory přestaly dodávat potřebný výkon. Ricky Rudd navrátivší se do vedení uhájil svoji pozici i po restartu. Rusty a Dale se prali okolo šestého místa.

Tvrdost betonových zdí v Riverside okusil i Lake Speed a Neil Bonnett. Druhý jmenovaný se deset kol před koncem zapletl do smyku Kena Schradera, který podcenil studené pneumatiky. Poslední žlutá fáze byla vyvěšena poté co Ernie Irvan zaparkoval svůj vůz uprostřed závodní dráhy.

V té době byl ve vedení Rusty a Ricky. Do sluchátek dostali informaci o vyvěšení žlutých vlajek a při průjezdu kolem zaváděcího vozu na protilehlé rovince oba zpomalili. Všeho využil Dale Earnhardt a Phil Parsons. V roce 1988 se při přerušení závodu jelo na plný plyn až do startovní/cílové pásky. Ačkoliv se Earnhardt a Parsons neprovinili a neporušili tak žádná pravidla, rychlý protest ze stran týmu Wallace a Ruddu vrátil těsně před restartem oba protagonisty zpět na první místa.

V posledních dvou kolech pak vůz s číslem 27 a 26 předvedli nádhernou bitvu, ze které vítězně vzešel Rusty Wallace. Zopakoval tak své vítězství z předchozího roku a do své sbírky přidal další pohár za první místo. Dale Earnhardt byl nakonec klasifikován na čtvrtém místě. Rusty tedy srazil ztrátu na 4 body a stal se jasným adeptem na titul. Do konce sezóny však zbývalo stále více  jak 10 závodů …

- Trať Riverside Int´l Raceway opustila světlo světa v následujících měsících. Do kalendáře NASCAR Winston Cupu (dnes Sprint Cupu) se v roce 1989 dostala trať nedaleko Sonomy, dnes nazývaná Infineon Raceway. V sezóně 1997 pak přibyl dvojmílový ovál ve Fontáně – ten bohužel stejně jako Ontario Motor Speedway trpí malou atraktivitou závodění a návštěvností.

: Riverside International Raceway / 2,620míle
: Budweiser 400 / 248,9mil / 95kol
celkový čas: 2h43m03s
průměrna rychlost: 88,341 mph
přerušení: 7 (27kol)
náskok vítěze: 0,34s