Autor článku: Jan Vítovec

Wolfgang  Kalauch

*21.1.1929      †15.2.2007

Pan spolujezdec! Spolujezdci v sajdkárách to neměli nikdy jednoduché. Mrňavý pracovní prostor, rychlosti okolo 220 – 230 km/h, neskutečně blízko u hlavy asfalt a obrubníky, stromy, domy… A přesto se jim žurnalistická parta mnoho nevěnovala, ve výsledcích je velmi  často jen jméno pilota! Ale přezdívek měli dost – šmírmax, mitfára… a v horších případech také pytel cementu. Což nebylo tak od věci, protože na ně FIM pamatovala jedním z prvních nařízení: Spolujezdec musel vážit minimálně 60 kg!

Wolfgang  Kalauch, to je stále mezi spolujezdci pojem. Přestože začal se svojí akrobatickou prací až ve 34 letech ve vozíku Arsenia Butschera a to rovnou v Mekce motosportu, v Anglii. To bylo v roce 1963.

Mistrovství světa

V roce 1964 se poprvé objevuje jeho jméno ve výsledcích MS, poprvé jede také TT. Závod, dodnes nejtěžší na světě, který byl počátkem 70. let bojkotován sólo hvězdami, ale nikoli akrobaty ne třech kolech! Právě na TT se také poprvé dostává do péče lékařů. V polovině roku 66 přechází k Georgovi Auerbacherovi, když už v roce 65 poznává, co je to vystoupit na bednu v MS.
V roce 67 startuje s Helmutem Fathem na novém aparátu URS. Daří se v mezinárodních závodech, ale ne v MS. To až v roce 1968 – Fath/Kalauch jsou mistry světa. V roce 69 jsou druzí a Helmuth Fath končí svoji bohatou závodní kariéru a věnuje se jen tuningu (1971 upravoval  Yamahu 250 pro mistra světa Phila Reada). Wolfgang nastupuje do sezony 70 s mistrem světa Klausem Endersem, v Brně mají havárii, a tak Enders si dojíždí pro titul s Ralfem Engelhardtem! A zde některé zdroje úplně zapomněly na na to, že titul získal Klaus Enders se spolujezdci Wolfgangem Kalauchem a Ralfem Engelhardtem.

Po vyléčení se od roku 71 rozvinulo spojení se Siegfriedem Schauzuem, které trvalo až do roku 1977. A zde má opět jednu perličku: jeho jméno je výsledkové tabulce hned dvakrát - 4. místo s Rolfem Steihausenem a 9.místo se Schauzuem. Se Schauzuem kralovali hlavně na TT. Po roce 1977 to již nebylo ono, přestože i v padesáti byl stále ve vynikající tělesné kondici, ovšem další reglement FIM hovořil jasně, 55 let a finito! Takže Wolfgang se ještě svezl s Michelem, Schonsem a Monninem, aby se naposledy objevil v tabulce MS v roce 1984 s Rolfem Steinhausenem na 14. místě.

GP Československa v Brně

V roce 1970 jsme po deseti letech mohli vidět sajdy opět na vlastní oči, tentokrát přímo v souboji o mistrovské body. Jedna vzpomínka na sajdy – počátkem 70. let ještě nebyly okolo Masecu ploty, ale pořádná dvoupalcová konopná lana, která určovala divácké prostory. Byl jsem tehdy při tréninku na výjezdu z Baltisbergerovy zatáčky na vnitřku, v blízkosti jeho pomníčku.

Při tréninku sólových tříd se mohla paní pořadatelka uběhat, aby lidi zůstali za lanem, které se tím pádem stále natažené mezi stromy boulilo vždy v protisměru pohybu zdatné pořadatelky. Krátká pauza a pomalu se zvyšující hukot blížících se bavoráckých dvouválců všechny navnadil, sajdy jsou zde! A – lano zplihlo, paní pořadatelka sedla na pařez a s úlevou zapálila cigáro. Důvod – jednoduchý: V případě pádu u sól, by mašina logicky letěla naproti po tečně, ale u sajd – to se nedalo odhadnout. Stroj se kroutil, neskutečný hukot nejen motoru, ale tvrdě namáhaného rámu, jekot smýkajících se pneumatik. Co dodat – zážitek.

Jenže přišla sobota v podvečer, poslední trénink side a zapršelo (jinak pátek prolil celý). Posádka Enders/Kalauch zajela pole position a na namoklé trati trénovala dále! Rychlý nájezd do pravé v Kohoutkách, zadní kolo se smeká a …havárie! Wolfgang Kalauch hlavou padá na obrubník a končí v zahradních vratech v bezvědomí. Rychlý převoz do nemocnice, pětihodinová operace – mnohonásobné zlomeniny lebky a spodiny lebeční, natržená játra a jen tak na okraj zlomené zápěstí. Enders vyvázl s pohmožděninami a v neděli s Engelhardtem zvítězil a pochopitelně po závodě spěchal za svým šmírmaxem Wolfgangem.

V roce 1971 to bylo úplně jinak – se Siegfriedem Schauzuem vystupuje Wolfgang na stupínek nejvyšší, rázem je loňská patálie zapomenuta. A repete se dává v Brně ještě s Rolfem Steinhausenem v roce 1977. Naposledy jsme jej v kůži a přilbě viděli v Brně v roce 1982, kdy s Monninem dojeli na bodech, devátí.

To je příběh jednoho z neúspěšnějších mitfárů světa, Wolfganga Kalaucha. Musel nejen bojovat se soupeři, věkem, ale hlavně také s vývojem techniky, přechodem ze čtyřtaktů na dvoutakty, zlepšováním podvozků a aerodynamiky, tedy s nárůstem rychlosti. Tělesná schránka stále zůstává křehčí než vše kolem závodních tratí, a to on věděl opravdu dobře z vlastní zkušenosti. Stále naskakoval při startu do vozíku a věděl, že kolem trati sedí mnoho krásných dívek, ale on z žabí perspektivy v rychlostech vysoko nad 200 km/h uvidí jen pestrobarevné šmouhy.