Japonský závodník Šinja Nakano oznámil na tiskové konferenci, že končí svou závodní kariérou.

„Myslím, že je čas skončit a rozhodl jsem se ze závodění odejít,“ řekl dvaatřicetiletý japonský závodník. „Chtěl bych poděkovat všem, kdo mě podporovali během mé třináctileté kariéry profesionálního závodníka a během jedenácti let v mistrovství světa.“

„Teď, pokud budou moje zkušenosti moci trochu pomáhat, chci přispět k práci motocyklového průmyslu. Těším se, až v blízké budoucnosti uvidím všechny na trati, tentokrát v jiné pozici.“  
 
I když Nakano rok 2009 strávil na Aprilii v Mistrovství světa Superbike, nejznámější je pro svých deset sezon v závodech Velké ceny – dva roky jezdil ve třídě 250cc a potom osm let ve třídě 500cc/MotoGP.

Při svém debutu ve Velké ceně na divokou kartu ve třídě 250cc dojel Nakano v Japonsku na druhém místě. Díky tomu získal v následující sezoně místo u Hervé Ponacharala v týmu Chesterfield Yamaha Tech 3.

Závodník s číslem 56 zvítězil ve druhém závodě, který jel pro tento tým, opět v domácím závodě v Japonsku. Ve své první plné sezoně získal další čtyři umístění na stupních vítězů a tím se dostal v celkovém hodnocení roku 1999 na čtvrté místo. 

Tým Tech 3, Olivier Jacque i Nakano přešli pro sezonu 2001 do třídy 500cc s Yamahou a Nakano získal své první z pouhých tří umístění na stupních vítězů v královské třídě. V devátém kole v Německu získal třetí pozici. Ve své první sezoně ve třídě 500cc skončil celkově na pátém místě, o deset míst před Jacquem. Bylo to zdaleka nejlepší Nakanovo umístění ve třídě 500cc/MotoGP.

Zdálo se, že Nakana čeká skvělá budoucnost. Avšak příchod nové éry čtyřtaktů způsobil že ve většině sezony 2002 dvoutakty zaostávaly. Pro poslední tři kola dostal tým Tech 3 motocykl YZR-M1, ale první čtyřtakt Yamaha se nedokázal vyrovnat Hondě RC211V a Nakano zakončil sezonu na jedenáctém místě. Byl nejlepší ze šesti motocyklů Yamaha M1 kubatury 500cc. 
 
Do týmu Tech 3 přišel v roce 2003 Alex Barros a Nakano se přesunul do týmu d’Antín Yamaha, ale na verzi motocyklu M1, na které předtím jezdil Valentino Rossi, nedokázal získat lepší než páté místo a celkově skončil v mistrovství jako desátý. 

Jeho vytrvalé úsilí upoutalo pozornost Kawasaki, která přilákala japonského závodníka tím, že mu dala šanci, aby byl poprvé v MotoGP plně továrním jezdcem, i když na nejméně konkurenceschopném továrním stroji. 

Nakana povzbudilo to, že získal zodpovědnost a začal se plně věnovat práci na vylepšení projektu ZX-RR a získal pódium  - třetí místo – ve Velké ceně v Motegi, což byl pro něho i pro Kawasaki domácí závod. Byl to opravdu silný citový zážitek.

Před tím, než získal umístění na stupních vítězů, měl Nakano velkou nehodu v Mugellu při rychlosti přes 300 km/h, když mu na cílové rovině selhala zadní pneumatika. Prokázal, že za jeho zdvořilým zevnějškem se skrývá ocelová vůle, protože hned o týden později v Katalánsku získal sedmé místo.
 
Do projektu Kawasaki se vkládaly velké naděje, předpokládalo se, že se bude dál stavět na tom, čeho bylo dosaženo v roce 2005, ale tento projekt zřejmě už dosáhl svého vrcholu. Nakano už potřetí skončil v mistrovství světa na desáté pozici, ale tentokrát nezískal žádné pódium. 
 
V Assenu 2006 Nakanovi pomohl pád Colina Edwardse v poslední zatáčce a získal své nejlepší umístění v MotoGP – druhé místo. Díky nespolehlivému motocyklu však skončil v celkovém hodnocení až na 14. místě. Kawasaki se všemožně snažila Nakana přesvědčit, aby zůstal i pro rok 2007, ale nejistota kolem kvality nového motocyklu kubatury 800cc a předpoklad, že v týmu Konica Minolta Honda s pneumatikami Michelin bude mít šanci bojovat o vítězství, to byly příčiny, jeho přechodu na neznámou půdu. 

Většina závodníků by udělala přesně totéž. Ale ukázalo se, že toto rozhodnutí byl prostě zlý sen. Nový motocykl RC212V byl naprosto nekonkurenceschopný (a pro netovární jezdce už takový zůstal) a Michelin prohrál bitvu s Bridgestonem. 

Nakano toho roku skončil až na 17. místě v celkovém hodnocení, jeho nejlepším výsledkem bylo desáté místo, ale Honda byla přesvědčená, že si Nakano zaslouží další šanci a vrátila ho pro rok 2008 na pneumatiky Bridgestone do týmu Gresini Honda.

Šinjova kariéra v týmu Gresini začala skromně, nejlepším umístěním před dvanáctým kolem mistrovství v Brně bylo osmé místo, kde překvapivě dostal tovární motocykl Honda s pružinovými ventily. HRC tvrdila, že důvodem tohoto kroku byla jeho vyrovnanost výkonů (body v každém kole), zkušenosti a jazyk – protože pracoval na vývoji satelitního motocyklu pro příští rok.

Málokoho však toto vysvětlení uspokojilo – a následný přechod Daniho Pedrosy na Bridgestone zřejmě naznačoval skutečný důvod tohoto kroku. Avšak Nakano umlčel pochybovače tím, že při svém debutu na továrním motocyklu RCV v České republice získal čtvrté místo po startu z dvanácté pozice.

V posledních šesti závodech sezony byla jeho nejlepším umístěním pátá pozice, ale Nakano věděl už tři kola před koncem, že o místo v týmu Gresini přišel, když pro sezonu 2009 byl vedle Alexe de Angelise potvrzen Toni Elías. 

Předpokládalo se, že se Nakano stane testovacím jezdcem Hondy, ale zdálo se, že se objevilo záchranné lano, když začala Kawasaki přemlouvat svého bývalého jezdce, aby jezdil na případném třetím motocyklu ZX-RR, který měl v sezoně 2009 provozovat Jorge Martínez Aspar. Nakano měl ale smůlu. Aspar chtěl španělského jezdce, aby uspokojil své sponzory, a z celého projektu nakonec sešlo. Nakano tak ztratil poslední naději, že zůstane v královské třídě.

Bylo by možné místo testovacího jezdce pro kterýkoli z japonských týmů, ale Nakano věřil, že mu ještě zbývá dostatečný potenciál pro práci závodníka a využil možnosti pokusit se zvládnout nový úkol v Mistrovství světa Superbike, kde začal jezdit na úplně novém motocyklu Aprilia RSV4 vedle Maxe Biaggiho. 

Čtvrté místo v druhém kole sezony v Kataru naznačilo, že by toto partnerství mohlo být slibné, avšak v dalším závodě ve Valencii si Nakano zlomil klíční kost a musel vynechat i další kolo v Assenu. 

Po svém návratu získal šesté místo v devátém kole v Donington Parku, ale potom v jedenáctém kole na Nürburgringu utrpěl zranění krční páteře a musel ve zbývajících třech kolech zůstat mimo závodní trať. Tím definitivně skončila jeho kariéra profesionálního závodníka.

Jeho týmový kolega Biaggi získal devět umístění na pódiu, z toho jednou vyhrál závod. Celkově skončil v sezoně 2009 na čtvrtém místě.

Zdroj: www.crash.net