Před 30 lety skončila pozemská pouť mistra britských silnic Thomase W. Herrona (ročník 1948), který závodil v 70. letech minulého století. Bláznivě se zamiloval do tamních závodů Tourist Trophy na ostrově Man, severoirské Velké ceny (Ulster Grand Prix) v Belfastu a dalšího severoirského prestižního závodu North West 200 v Coleraine (předminulý týden jsme mohli tento závod sledovat na internetu).

Dlouhá léta vzdoroval v roli privátního jezdce smečce bojovníků na továrních motocyklech. I tak dokázal zvítězit na soukromé Yamaze v roce 1976 na Manu Tourist Trophy, která se v tom roce loučila s mistrovstvím světa, dokonce ve dvou kubaturách (250cc a 500cc) a byl to pochopitelně pro něho samotného velký den. Výborně si Tom vedl v sezoně 1977, kdy v kubatuře 350cc byl nad jeho síly pouze tovární jezdec Yamahy - japonský rychlík Takazumi Katayama (motorku Tomovi připravoval vynikající ladič z Rakouska Harald Bartol). Všem okolo bylo jasné, že Herron je nejlepším privátním jezdcem své doby. Nedát mu šanci ve špičkovém továrním týmu by byla zbabělost.

Jeho kvality byly oceněny v roce 1979, kdy se stal členem skvělého týmu Texaco Heron Suzuki a mít po boku takového týmového kolegu, jakým byl Barry Sheene............co víc si mohl přát !?! Herron se v tomto roce také dostal vůbec poprvé do britského týmu, který tradičně vyzýval americké soupeře v oblíbené a prestižní sérii Transatlantic Trophy.

Cítil také velkou odpovědnost, poprvé jezdil s továrním motocyklem a s půllitrovými motocykly ještě nebyl sžitý a už v prvním závodě sezony ve Venezuele podal výborný výkon, kde se probíjel po zkaženém startu až na třetí místo. Po závodě byl tak vyčerpaný, že nemohl přijít na pódium.
Trhlinu v jeho kvalitní sezoně v r. 1979 mu připravila vážná havárie při VC Španělska, kde si při tréninku zlomil palec na ruce a utrpěl popáleniny ramena a kolena. Závod musel vynechat. Herron se okamžitě vrátil domů, kde jednoduše nemohl chybět na North West 200, ačkoliv se jel pouhý týden (!) po VC Španělska. Nevyléčen jel závody superbiků a ve druhé jízdě došlo k chybě, kterou už nešlo vrátit zpátky. Po nárazu do stojanu pouliční lampy umírá. Byl to nejtragičtější North West v celé své historii. V tom ročníku NW 200 zahynuli dohromady tři závodníci a mezi nimi i Tom Herron, který zemřel ještě týž den večer v nemocnici 26. května 1979.

S manželkou Andreou se poznali na Tourist Trophy. O Tomovi řekla: "Byl to jedinečný člověk, velmi vtipný, milující, ale také tvrdý bojovník a perfekcionista, velký kamarád pro všechny."

Jeho kvality uznával i americký soupeř Kenny Roberts. Kenny má ve svém domě v Kalifornii spoustu fotografií, ale pouze na jediné z nich je někdo jiný, než on sám, je to právě Tom Herron.

Třicet let životní pouti je velmi krátká doba, ale toto je riziko při nebezpečných závodech. Severní Irsko ztratilo velkého závodníka, který nebyl přízrakem. Dnes by měl zřejmě šedivé vlasy a vyprávěl by o svém životě, účastnil se veteránů. Rozlité vody však nelze sesbírat.

Největší Herronovy úspěchy v mistrovství světa:

P.		Místo	rok	kubatura	motocykl	umístění
1.		TT - Isle of Man	1975	350cc	Yamaha	3. místo
2.		Preluk,Opatija	1976	250cc	Yamaha	2. místo
3.		TT - Isle of Man	1976	250cc	Yamaha	vítěz
4.		TT - Isle of Man	1976	500cc	Yamaha	vítěz
5.		Anderstorp	1976	350cc	Yamaha	3. místo
6.		Brno	1976	350cc	Yamaha	3. místo
7.		Preluk,Opatija	1977	250cc	Yamaha	3. místo
8.		Brno	1977	350cc	Yamaha	2. místo
9.		Imatra	1978	350cc	Yamaha	3. místo
10.		Silverstone	1978	250cc	Yamaha	2. místo
11.		Silverstone	1978	350cc	Yamaha	2. místo
12.		Nürburgring	1978	250cc	Yamaha	3. místo
13.		San Carlos	1979	500cc	Suzuki	3. místo
14.		Imola	1979	500cc	Suzuki	3. místo

Článek jsem napsal za vydatného přispění:
Motorsportmemorial.org
http://tomtwherron.com/ (výborná anglická stránka, věnovaná Tomovi Herronovi se spoustou fotografií - autor webu je Stephen McKeown)

Zdroj: Marek Zuborňák