Z tiskové zprávy Hondy

Motocyklové závody jsou stejně tak záležitostí mozku jako záležitostí síly. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Ale někdy se objeví závodník, jehož inteligentní přístup k tomuto sportu obzvlášť vyniká. Jedním z takových závodníků je Andrea Dovizioso. Připomíná jednu z legend 80. let Eddieho Lawsona, který měl přezdívku „Steady Eddie“ (Vytrvalý Eddie). Byl to typ člověka, který se nikdy nepokouší běžet, než se naučí chodit. A Lawson se opravdu naučil běhat…  Kalifornský závodník získal čtyři tituly ve třídě 500cc, včetně titulu pro Hondu v roce 1989. 

Podobně jako Lawson a podobně jako jeho současný týmový kolega Dani Pedrosa je Dovizioso typem analytického jezdce s dokonalou a úspornou technikou jízdy, což je přesně to, co je nutné při jízdě na dnešních motocyklech MotoGP třídy 800cc. Tyto motocykly vyžadují, aby závodníci jezdili plynule, aby dosáhli vyšší rychlost v zatáčkách.

Dovizioso vstoupil do továrního týmu Repsol Honda na konci minulé sezony, poté co dokončil svůj první rok v MotoGP v týmu Scot Honda. Proto se stále ještě snaží dostat se na plnou rychlost. Zatím se jeho kariéra vyvíjela postupně, podobně jako tomu bylo u většiny současných závodníků MotoGP. Začínal se závody Minibike už v útlém věku, potom přešel na motocykly 125cc, potom na 250cc, až skončil v MotoGP. Dovizioso byl úspěšný na každém stupni této kariéry. No, skoro každém. Jen jednou se jako mladý kluk pokusil běžet dřív, než se naučil chodit. Bylo to v době, kdy v roce 2000 postoupil z Minibiku na skutečné motocykly, těsně před svými 14. narozeninami.

„Můj první motocykl normální velikosti byl motocykl 125cc Grand Prix a byl to velmi traumatizující zážitek,“ říká Dovizioso. „V roce 2000 mě tým Fiorenza Caponery požádal, abych na tom motocyklu jel, protože jsem byl nejrychlejší na Minibiku. Ale je to příliš velký skok, přejít  z Minibiku na motocykl GP, protože není tak snadné ho řídit. Je tak těžké používat ten motor, protože rozsah otáček je tak úzký. Testoval jsem na tomto motocyklu Aprilia třikrát v Maggiore během zimního období před sezonou 2000. Vždycky jsem jel velmi pomalu. Nakonec tým řekl, že nejsem dost rychlý na to, abych závodil.“

V té době už se Dovizioso rozhodl, že chce být závodníkem Velké ceny a opustil své další záliby, motokros a fotbal. „Každý víkend jsem hrál fotbal, jezdil motokros a jezdil jsem na Minibiku, ale Caponera mi řekl, že musím přestat s fotbalem a soustředit se na silniční závody. Už jsem měl za sebou několik zkušebních zápasů s místními fotbalovými týmy.“ Ale nadšený mladík si nedělal tak velké starosti s tím, když mu řekli, že není dost rychlý na to, aby jezdil na motocyklu 125 GP. „Když je člověk mladý, tak takhle neuvažuje. Neděláte si těžkou hlavu s tím, že třeba všechno skončilo,“ říká s ironickým úsměvem. „Během týdne mi jiný tým z okolí mého domova nabídl motocykl, abych na něm jel závod Aprilia Challenge. Byly to závody silničních motocyklů 125cc. Na tom motocyklu jsem vyhrál svůj první závod a potom jsem vyhrál celý šampionát.“

Doviziosovým hlavním soupeřem byl toho roku Michel Fabrizio, který v současnosti jezdí na tovární Ducati ve WSBK. Jeho největším soupeřem v Minibiku byl Marco Simoncelli, který je momentálně mistrem světa ve třídě 250cc.

S výjimkou těchto traumatických prvních jízd na motocyklu 125 GP Dovizioso vždycky exceloval v tom, že dokázal ze svého stroje vždycky dostat maximum, aniž překročil hranice, což je výsledek jeho uvážlivého přístupu k závodění.

„To byl vždycky můj styl, už od doby, kdy jsem závodil na Minibiku. To je pro mne typické, to je vše. Samozřejmě, můj otec Antonio (nadšený motokrosový jezdec, dokonce i teď, v pětapadesáti letech) mi pomohl k tomu, abych uvažoval tímto způsobem. Když začnete závodit na Minibiku, váš otec dělá všechno. Je to váš mechanik, váš řidič, váš učitel, prostě všechno. Hodně přemýšlet, to je důležité v každém sportu, samozřejmě, nejen v motocyklových závodech. Ať děláte cokoli, je důležité je všechno pochopit a myslet na všechno, co můžete zlepšit.“

Dovizioso nebyl zrovna nadšeným studentem. „Jediný předmět, který jsem měl rád, byl tělocvik. Já mám rád všechny sporty.“ Ale rozhodně je to přemýšlivý typ a vždycky hodně o svém závodění přemýšlel. Není překvapivé, že považuje MotoGP za náročnější po duševní stránce než kteroukoli jinou třídu. A proto také jsou úkoly složitější a přinášejí větší uspokojení. „Moje závodní víkendy jsou teď úplně jiné, než bývaly ve třídě 250cc a 125cc. Od osmi ráno až do osmi nebo devíti večer pořád na něčem pracujeme, hlavně na elektronických řídících systémech. Ale ať strávíte přemýšlením jakékoli množství času, nikdy to není dost, protože vždycky můžete udělat ještě víc. V dvěstěpadesátkách a stopětadvacítkách to tak není.“

Doviziosovy přípravy na závod začínají hned po minulém závodě. „Když dojedu domů, dívám se na závod v televizi a studuji každé tréninkové jízdy, což mi může pomoci naučit se něco nového před dalším závodem. Při každém závodě si stanovím cíl, protože důležité vždycky je stále se zlepšovat. V současnosti pracuji s novým týmem, takže pracujeme velmi pilně, abych si zlepšil pocit na motocyklu a aby se zlepšilo nastavení. Samozřejmě tohle nepovažuji za opravdovou práci, protože právě jsem vždycky v životě chtěl dělat.“

Mezi závody se Dovizioso snaží udržovat se v kondici v tělocvičně a na motokrosové trati. „Když jsem doma, jezdím motokros, jak jen to jde. Podle mne to je maximální zábava. Mám moc rád všechno, co je kolem toho. Když jezdím na motocyklu MotoGP, musím o tom hodně přemýšlet. Není možné si jen tak jet. Při motokrosu si můžete jen tak jezdit a bavit se na motocyklu.“

Když dělá motokros, jezdí Dovizioso na Hondě CRF250 a Hondě CRF450. Vlastně v posledních devíti letech života strávil hodně času na strojích Honda. V roce 2001 vyhrál Mistrovství Evropy třídy 125cc a  v roce 2004 Mistrovství světa třídy 125cc na Hondě RS125R. Potom dvakrát skončil na druhém místě ve třídě 250cc mistrovství světa na motocyklu RS250RW.

V době, kdy jezdil dvěstěpadesátky, odmítl nabídku továrny Aprilia, aby jezdil na jejich motocyklu 250cc, který v posledních letech v této sérii dominoval.

„Zpočátku to byla jen shoda okolností, že jsem jezdil na Hondách, ale potom už jsem to dělal záměrně, protože věřím v Hondu. Když jsem jezdil dvěstěpadesátky, měl jsem možnost přejít na Aprilii, ale já jsem chtěl zůstat u Hondy, protože jsem věřil, že se s nimi dostanu do MotoGP.“

Loni Dovizioso strávil učňovský rok v MotoGP. Poznával záludnosti nové třídy krok za krokem a své první pódium získal ke konci sezony. Teď je v továrním týmu Repsol Honda a jeho cílem není nic menšího než vítězství v závodech a potom získání titulu na motocyklu RC212V.
 

Zdroj: www.roadracingworld.com