Thierry Tchernine (1944 - 2010)
THIERRY TCHERNINE
21.2. 2010 zemřel ve svém domě v Yzeure (nedaleko Allier) francouzský motocyklový závodník Thierry Tchernine, závodil hlavně ve třídě 125 ccm. Bylo mu 66 let.
V roce 1975 udělal Thierry tento svůj portrét pro knihu „Les Grands de la Moto", kterou napsal Remi Fernandez a Michel Leblond.
Mé jméno je Marc Thierry Chernine, narodil jsem se 14. května 1944. Ti z vás, kdo se trochu zajímají o závodní motocykly vědí, že já jsem jeden z nejstarších francouzských jezdců v současné době ještě závodící a tím jsem si získal přezdívku „le vieux" (starý) mezi přáteli na okruzích. Jak zřejmě víte, narodil jsem se v pařížské ulici Lauriston v 16. okrese a přesto to neznamená, že jsem z bohaté buržoazní rodiny. Ba právě naopak. Měřím 173 cm a vážím 65 kg, to jsou dobré parametry na motocykl. Mám hnědé vlasy, ale teď už několik let jsou šedé. To přispívá k mému šarmu. Jsem svobodný a i nadále hodlám žít v radosti celibátu, ale konečně jsem byl přesvědčen argumenty mladé šarmantní blondýnky, která byla pro mě přesně typem děvčete, jaké jsem vždycky miloval. Pokud jde o mou kariéru, je krátce před dokončením. Sbíral jsem tituly ve Francii, vyhrál Bol d’Or 73 s Gérardem Debrockem, zařadil se mezi nejlepší na světě ve své třídě 125ccm. Nejsem ambiciózní, vidím věci po staru a zůstanu věrný hodnotám, které se nyní mohou zdát zastaralé. Můj oblíbený motocykl je navždy Velocette, mým milovaným městem Paříž a zemí Francie, kde se cítím nejlépe. Ve skutečnosti můj vkus je velmi „retro", protože miluju starý Rock n’Roll Little Richarda a věřím, že láska existuje."
Jeho prvním motocyklem byl červeno-černý Motobécane 125 Racing. To mu bylo šestnáct. O rok později už měl v dílně BSA 500, kde trávil spoustu času se svými kamarády Alfortem Charentonem a Desheulesem.
V devatenácti získal místo úředníka a koupil si nádherný vůz Renault Frégate. Pak nastoupil do vojenské služby, kterou vykonával 16 měsíců v „koloniálním" Kongu. Do civilního života se vrátil se stejnými zvyky, do stejné práce, ke stejným známým.
Do závodního světa ho přivedl Guy Bertrand. Thierry navštívil závod v Montlhéry a byl tak nadšený malými motocykly, že se rozhodl koupit Morini 125.
V roce 1966 už na stejném místě s tímto motocyklem jede svůj první závod, který dokončil na druhém místě...
V roce 1969 jezdí se 125-tkou Maico a poráží několikrát hvězdu Aureala Lécureuxe. Na konci roku dostává šanci jet legendární závod Bol d’Or s motocyklem Norton a přes mnohé problémy byl se startovním číslem 72 v cíli sedmnáctý.
V roce 1970 nabízí Yamaha Sonauto své motocykly soukromníkům. Jsou to motocykly schopné i vítězství a jeden krásný stroj 250 TD2 si kupuje Thierry.
Ale výsledky se nedostavily. Přichází však Robert Leconte, který Thierrymu nabízí, aby se stal továrním jezdcem Velocette a ten přijímá. Jenže stroj už je zastaralý a nestačí na konkurenci a při Bol d´Or řeší mnoho mechanických problémů a závod vzdal.
1971: Stává se vicemistrem Francie ve třídě 125ccm s Maico a ve 250 ccm s Yamahou.
1972: Mistr Francie ve třídě 125 ccm s Yamahou a zúčastnil se Bol d´Or na Japautu.
V závodě MS 125 ccm dojel ve Francii pátý.
1973: Vítěz Bol d´Or na Japautu, jeho kolegou byl Gerard Debrock, který již tento závod vyhrál rok předtím.
V závodě MS 125 ccm ve Francii je třetí (nejlepší výsledek v kariéře Grand Prix).
Také získává třetí místo v 1000 km Le Mans.
V roce 1974 jede skoro všechny závody MS ve 125 ccm, ale jeho stroj je zastaralý, přesto je v konečném pořadí šestý.
Především si ale svou osobností „titi parisien" získává velkou oblibu široké veřejnosti a také u žen.
Bol d´Or v tomto ročníku je nejhorším závodem v paměti Thierryho. Opět jede na Japautu Furious s nový kolegou Boinetem a vzdávají už po čtyřech hodinách kvůli různým chybám.
1975: Manželství. Ve svých jednatřiceti letech si bere jednadvacetiletou pěknou blondýnku Christine.
Thierry respektuje její přání, aby ukončil závodní kariéru.
Čest jeho památce !
Překlad: Ondřej Špaček
Zdroj: bike70.com
Facebook
Delicious
Přejeme všem čtenářům krásné a klidné Vánoce a mnoho úspěchů v novém roce 2012. Doufáme, že i v dalším roce nám zachováte přízeň. Těšíme se na další setkávání na našich stránkách.
