Autor: Jan Vítovec

Historie není nikdy dost. Zvlášt historie silničních motocyklových závodů má nepřeberné množství událostí.

        V roce 2007 se jel 59. ročník mistrovství světa. Sezona 1977 byla 29. v historii, tedy završuje první polovinu tohoto sportovního zápolení, které zvedá adrenalin miliónům na celém světě. Pochopitelně i ostatní ročníky měly své kouzlo, ale 77. má mnoho nej.

Jen ve zkratce k ostatním „sedmičkám“:
        1907 – první ročník TT, nejtěžší zkouška strojů a jezdců
        1947 – obnovené ME
        1957 – již 9. ročník MS, končí velké karotáže a odcházejí firmy Gilera, Guzzi a Mondial, poprvé se jede kolo nad průměr 200 km/h
        1967 – nezapomenutelné souboje Hailwooda a Agostiniho, poprvé v závodě nasazena nová zbraň Jawy (350 4V)
        1977 – o tomto ročníku více níže
        1987 – poprvé GP v Brně na autodromu
        1997 – Valentino Rossi poprvé mistrem světa, Jarda Huleš válčí se světovou elitou již druhý rok, Max Biaggi dokázal i po přestupu k Hondě počtvrté získat titul ve dvěstěpadesátkách v řadě
         2007 – snížen objem v Moto GP na 800 ccm, TT oslavila 100 let

Kraťounký průřez „sedmičkami“ a nyní k roku 1977!!!

         Nejdůležitější změnou byl nový způsob bodování. Stále bodovalo 10 jezdců, ale poprvé se neseškrtávaly některé závody, sčítaly se všechny. Tedy každý bod měl v konečném součtu svoji cenu. Bylo vypsáno 13 GP, ale mezi nimi poprvé chyběla legendární TT. Důsledek tehdy velmi tvrdého boje za vyšší bezpečnost silničních závodů. A tento tlak na vyřazení klasických závodních tratí stále sílil. Bohužel i tragické nehody v tomto roce tomuto trendu jednoznačně nahrávaly. Po deseti letech se MS opět stává celosvětovým, jede se opět v zámoří, tentokrát ve Venezuele. V roce 1977 se na světových okruzích jezdilo nejrychleji – ve Spa průměr 220 km/h.

         Naše účast – Peter Baláž měl na některých evropských GP startovat s novou Jawou 250, ale odjel jen několik předsezónních podniků (Anglie), motocykl stále s problémy, takže nasazen jen v Brně. Peter tedy několik GP jel jen se svojí Yamahou 350. A jednou také do světa vyrazili Zbyňa Havrda a Bedřich Fendrich. Ostatní si mohli o GP jen nechat zdát.

         Nesmíme ovšem zapomenout, že ročník 1977 měl v silničním MS vypsáno rekordní množství kubatur. Klasické bylo rozšířeno o třídu do 750 ccm, a aby nebylo ostrovanům z Manu líto, tak FIM vypsala MS TT, a to hned ve třech třídách F1, F2 a F3. A o čem si jako diváci určitě nyní můžeme nechat zdát, je jezdecká účast na jednotlivých GP. Dovedete si představit, že v Brně bude převzato 354 jezdců, tak jako na GP Francie 1977? Pravda, bylo to v pěti kubaturách.

Třída 50 ccm

        Špičkovým nářadím v této třídě kolibříků byly stroje Bultaco a Kreidler. Měly výkon cca 20 poctivých koníků při 16 500 otáčkách (400 k/l). A maximálku měly okolo 200 km/h. Tato kubatura měla vypsaný nejmenší počet závodů, pouhých šest. Nejlepší karty měli rozdané jezdci Bultaca Nieto a Tormo. Dvojice Lazzarini a Rittberger s Kreidlery jim nenechala vydechnout. O titulu mistra rozhodla fantastická vyrovnanost výkonu Ángela Nieta. Ve všech závodech byl na stupních vítězů, třikrát na stupni nejvyšším. Eugenio Lazzarini se dvěma vítězstvími obsadil 2. místo. Bohužel i v této malé třídě (některými „odborníky“ hanlivě zvané ’hračky’) byly nepříjemné havárie. Na okruhu v Opatiji (GP Jugoslávie) v rychlosti okolo 130 km/h tragicky havaroval Švýcar Ulrich Graf (32) v 5. kole. Paradoxem navždy zůstane, že zde v roce 1976 zvítězil. V Brně se padesátky nejely. O tom, že to byly závody, svědčí dosažený průměr v jednom kole 165,3 km/h, který zajel Lazzarini ve Spa (GP Belgie). GP Německa se zúčastnil Beďa Fendrich, ale havaroval a nepříjemně se zranil.

125 ccm

        Kdo nesedlá Morbidelli, nemá v MS šanci. Pouze největší hvězda malých kubatur Ángel Nieto s Bultacem se prodral na 3. místo. Tovární Morbidelli měla výkon cca 44 k/ 14 500. Kraloval s ní opět Pier-Paolo Bianchi, který dokázal vyhrát 7 závodů z dvanácti. Při naší GP nebyla tato třída vypsána. I v této třídě padaly rekordy. Bianchi ve Spa zajel kolo průměrem 193,9 a celý závod průměrem 191 km/h. K účasti našich jezdců se toho mnoho ve vzpomínkách ani v archívech najít nedá. Zbyněk Havrda a Peter Baláž se zúčastnili jen GP Rakouska, a to bez úspěchu. Zbyněk Havrda se ještě svezl při GP Německa.

250 ccm

       Nejzajímavější třída celého ročníku. Zvláště když opět nevyšla, jako prakticky vždy v motocyklovém mistrovství, předpokládaná stájová režie H.D. I my doma jsme byli tenkrát napjatí – co nová zbraň Jawy? Dvěpade tedy měly být i pestřejší, i ve značkách. Největší šance měl Harley-Davidson s výkonem cca 60 k/12000. Ostatní značky na tom byly prakticky stejně. Vypsáno bylo 12 závodů, jeden z nich u nás v Brně. Celou sezonu to byla velmi vyrovnaná bitva, osm jezdců dokázalo vyhrát. Trojnásobný mistr Walter Villa zvítězil třikrát a jeho týmový kolega Franco Uncini dvakrát. A právě zde byl problém. Mario Lega, který do týmu Morbidelli naskočil až v průběhu sezony za zraněného Paola Pileriho, získal titul jen s jedním vítězstvím, ale pravidelným ziskem bodů. W.Villa byl v tomto roce velmi nespokojen.

     Typickým příkladem byla naše GP v Brně. Oba jezdci na H.D. měli mizerný start, ale v průběhu závodu se dostali na čelo, kde svedli tvrdý souboj! Zvítězil Uncini, a tak se mohl smát třetí, tedy Mario Lega. Brno pro něj znamenalo zisk titulu. H.D. sice měl snahu Unciniho usměrnit z boxu, ale ten to komentoval po závodě lakonicky: „Jsem závodník a ne čtenář nějakých tabulí!“ V Brně upaloval k cíli Uncini průměrnou rychlostí 170,4 km/h, nejrychlejší kolo ale v jejich souboji zajel Villa průměrem 173,3 km/h. Ve Spa se jelo ještě rychleji! Villa zajel jedno kolo průměrem 207,1 a závod průměrem 204,5 km/h. Vraťme  se zpět do Brna. Na startu po dlouhé době jsou v MS dva motocykly v jawácké červeni. Nové dvěstěpadesátky Jawa s našimi nejlepšími piloty, Bohumilem Stašou a Peterem Balážem. V depu byl o ně veliký zájem i mezi předními jezdci, jako byl třeba Tom Herron. V tréninku byl Peter patnáctý a Bohouš dvacátý pátý. Což jen potvrzovalo, jak jsou dvěstěpade nabitou třídou. V samotném závodě Staša odpadl a Baláž dojel čtrnáctý. Válčil skvěle! Jenže jako vždy byl tento velice solidní výsledek jedněmi zatracován a druhými vynášen do nebe. Pravda byla jednoduchá, makat, makat! Mimo Brna se Peter Baláž zúčastnil ještě GP Itálie a Španělska, ale nikoli s novou Jawou. Jel se starším typem a ani v jednom závodě nesplnil kvalifikační limit, sice jen o pár desetin, ale do závodu nemohl. Vždyť GP nikdy nebyla procházkou růžovou zahradou. Nejen u Jawy se makalo, ale i u překvapení této třídy, Kawasaki. Zelenou rosničku dokonce dvakrát přivedl vítězně do cíle Mick Grant. Zbylá vítězství získala Yamaha. GP Jugoslávie znamenala první a hned také poslední vystoupení v této třídě Giovanniho Ziggiotta. Tato italská naděje (22) byla před GP Yu na 5. místě ve stopětadvacítkách. Dostal nabídku pro 250 ccm, ale hned v prvním tréninku havaroval a později na následky zranění skonal.

350 ccm

      Podle strojového parku stopětadvacítky v bleděmodrém. Tentokrát kdo nemá Yamahu, neexistuje. Vždyť mistr světa z loňského roku Walter Villa s H.D. skončil až na 17. místě celkově. Yamaha také pro tuto sezonu připravila pro své tovární jezdce novou zbraň - tříválec, který nejlépe sedl Takazumi  Katayamovi. A to se k němu dostal až po zranění Cecotto. Dokázal pětkrát vyhrát a získal jako první Japonec v historii MS titul. U Giacoma Agostiniho to bylo jinak, celá sezona mu vůbec nevyšla. Johnny Cecotto to měl určeno jinak! Právě závod této třídy v Rakousku na rychlíkovém okruhu u Salzburgu rozvířil opět naplno bezpečnostní vášně – hlavní téma svodidla!!! V 8. kole byla na čele skvělá skupina, když se Uncinimu jedoucímu na 2. místě zadírá motor jeho H.D. A bylo to najust zrovna v místě na protilehlé rovince, kde se jelo na plný plyn do rychlé pravé. Uncini vlétl i se strojem do svodidel a už to létalo. Svodidla jej odrazila zpět a Cecotto, Braun a Fernandez neměli šanci. Dráha byla pokryta troskami techniky a mezi nimi bezvládná těla jezdců. Traťáci v šoku, a to byla další chyba. Na místo v plné rychlosti dojíždějí další jezdci a Hans Stadelmann padá. Místo nehody připomínalo apokalypsu: rozbité stroje, olej a benzin. Zmatek nad zmatek! Závod pokračoval!!! Ještě celých osm kol, než konečně na ředitelství někdo dostal rozum a závod byl přerušen!!! Následky havárie byly děsivé. Švýcar Hans Stadelmann podlehl těžkým zraněním hlavy, Johnny Cecotto v bezvědomí a těžké zranění ruky (výpadek na většinu sezony), Dieter Braun otřes mozku, zlomeniny (prakticky konec jeho superkariéry), Franco Uncini s Patrickem Fernandezem utrpěli těžká vnitřní zranění (brzo ale naskočili zpět do kolotoče GP). Tato událost tedy podstatně ovlivnila průběh této třídy pro další závody. Vypsáno bylo 12 závodů, rozhodlo ale jen 11, protože rakouský závod byl zrušen.

    Na Rakousko nerad vzpomíná i Peter Baláž. Nebyla akceptována jeho přihláška, takže se do GP mohl zapojit až v Itálii a ve Španělsku. Zde se ovšem předvedl ve výborném světle. V obou závodech jezdil v první desítce. V Imole musel opravovat v boxech, nakonec skončil na 15. místě. A v Jaramě? To byla pro Petera sportovní tragédie! Opět v první desítce. Pak přilétl zezadu Kork Ballington. Následek panna – orel! Nemocnice, zlomeniny (ruka,noha). A bylo vymalováno! A jak to bylo v Brně? Koncert jednoho muže, Johnnyho Cecotta! Zajel nejrychlejší kolo průměrem 178,8 km/h a závod průměrem 176,9 km/h. Ale za ním krásné souboje, kde ovšem jen zkušené oko poznalo, že zde jede velký maestro. Ano, božský Ago dojel až desátý! Peter Baláž byl spokojen, konečně dojel, i když bez bodů, na 13. místě! Přece jen po zranění do jarní formy malounko chybělo. Mistra světa Katayamu viděli diváci ve Farině v kotrmelcích.

Zdroj: Jan Vítovec
Foto: archiv