Graziano Rossi, otec nejúspěšnějšího motocyklového závodníka naší doby, poskytl rozhovor pro americké stránky superbikeplanet.com. Mluvil o minulosti, o legendárním pobřeží moře a o tom, proč se jeho syn stal devítinásobným mistrem světa. Do jaké míry přispěla k úspěchu Valentina Rossiho upřímnost jeho otce, kterému je cizí pokrytectví, jeho moudrost, kterou je možné srovnat snad jen z buddhisty?
 
Otázka: Jak se člověk může stát umělcem života? Vždycky děláte to, co vás baví.

Graziano Rossi: Když dosáhnete určitého věku a určitého životního standardu, vždycky chcete v každodenním životě dělat věci, které vás opravdu baví. Ve stáří už lidé nedělají kompromisy. Právě tak se vyvinul můj vztah k automobilům. Vždycky jsem se zajímal o automobilový sport. Podle mého názoru jednou dosáhnou všichni motocykloví závodníci určitého bodu ve své kariéře, kdy se dostanou do větší blízkosti k automobilům. Motivací je na jedné straně zvědavost, na druhé straně bezpečnost. Automobily jsou nakonec mnohem bezpečnější než motocykly. Potom závodník buď najde zálibu v jízdě na čtyřech kolech a zajede nějaké ty závody, nebo ho to vůbec nezajímá. Většina jich ale vyzkouší ty nové možnosti.

V mém případě to je samozřejmě jinak. Protože je můj syn jedním z nejlepších motocyklových závodníků světa, nemohl jsem se vzdát motocyklů. Kromě toho jsem sám byl motocyklovým závodníkem. Víte, v takové situaci se člověk snaží pomoci svému synovi v zimní přípravě, snaží se sestavit účinný tréninkový program, který mu pomůže, aby byl rychlejší.

Moje upřímná odpověď na vaši otázku, zda je nějaký recept na to, aby člověk vždycky dělal to, co má rád? Je to možné, pokud máte syna, který se jmenuje Valentino Rossi.

Otázka: Původně jste plánoval, že budete učitelem…

Graziano Rossi: Ano, vystudoval jsem obor učitelství prvního stupně. Ale neučil jsem ani jediný den ve svém životě. Naštěstí pro ty děti. Po ukončení studia jsem hned začal závodit.

Otázka: Jak jste se stal automobilovým závodníkem?

Graziano Rossi: Když jsem začal chodit do školy, pořád jsem se snažil přijít na to, jak bych mohl jezdit na kole ještě rychleji. Jediným důvodem bylo, že jsem se chtěl dostat ze školy domů co nejdřív. Od té doby miluji rychlost. V Itálii se všichni čtrnáctiletí kluci chtějí stát fotbalistou. Kromě těch, co se narodili v Pesaru, jako já.

Pesaro je citadelou motosportu  a centrem italské výroby motocyklů. Vyrábějí se tu tak slavné značky jako Benelli a Morbidelli. To má vliv i na život dětí. Ti, kteří se narodili v Pesaru, chtějí být buď fotbalistou nebo motocyklovým závodníkem.

Otázka: Ta část Itálie, z která pocházíte, se zdá být magická: Pesario, Rimini, Tavullia, Ravenna leží skoro těsně jedno vedle druhého a vznikla v nich řada motocyklových závodníků, kteří se zúčastnili mistrovství světa. Je tam snad něco zvláštního ve vzduchu?

Graziano Rossi: Já bych to přičítal na vrub tradici. Tato oblast měla mnoho let vliv v oblasti motocyklových závodů mistrovství světa. V Itálii, stejně jako v každé jiné zemi, organizovali za starých dob závody na veřejných silnicích a tahle část země měla nejvíc závodních tratí. Duch toho místa a motocyklové závody v této oblasti spolu úzce souvisí.

Otázka: Je takovým místem i Panoramica?

Graziano Rossi: Ne, trať Panoramica nebyla jedním z okruhů určených přímo pro závody, ale měla významnou roli ve vztahu k mé vlastní kariéře. Víte, z našeho okruhu je úžasný výhled. Abych to dokončil… testovací jezdci a závodníci z Benelli používali trať Panoramica a často tam testovali závodní stroje úplně poprvé. Jako děti jsme na ně čekávali a potom jsme jezdili přímo za nimi a cítili jsme se jako mistři světa.

Otázka: Proč jste si ostříhal svoje pověstné dlouhé vlasy.

Graziano Rossi: Vsadil jsem se s Valentinem, že pokud získá svůj první titul mistra světa ve třídě 500cc, dám si ostříhat vlasy. On to opravdu chtěl. A naštěstí ten titul získal, takže jsem souhlasil s tím, že si dám ostříhat vlasy. Ale teď, vlastně mi krátké vlasy docela vyhovují.

Otázka: Pokud si vzpomínám, nebyl jste na tom důležitém závodě v roce 2001 v Austrálii, když Valentino získal ten titul třídy 500cc.

Graziano Rossi: Ano, to je pravda. Nerad létám, takže moc často nenavštěvuji mimoevropské závody. Ale snažím se být na všech závodech v Evropě. Obvykle na to místo jedu autem. Jinak, myslím si, že Valentino dělá svou práci perfektně, i když nejsem zrovna po celou dobu blízko něho.

Otázka: V posledních dvou letech měl Valentino poměrně dost silných soupeřů. Byl mezi nimi někdo, koho jste opravdu nesnášel?

Graziano Rossi: Ne, nikdy se nestalo, že bych někoho nenáviděl. Ale čas od času je to jiné. Mám tendenci nemít rád ty, kdo představují pro Valentina největší nebezpečí při závodě. Teď momentálně bych mohl jmenovat Lorenza nebo i Stonera. Pedrosa je také samozřejmě velmi rychlý, vždycky jsem se na něho díval s respektem.

Otázka: Trochu se vrátíme do minulosti. Měl jste velmi krátkou závodní kariéru. Vaším prvním rokem byla série 250cc v roce 1979. A hned jste vyhrál tři kola. V roce 1980 jste se objevil mezi závodníky třídy 500cc a nakonec v roce 1982, kvůli vážné nehodě, byla vaše kariéra u konce. Proč bylo nutné měnit kategorie, téměř bezprostředně po vaší první sezoně ve třídě 250cc?

Graziano Rossi: Ano, v roce 1979 jsem začal poměrně dobře, ale moje tři vítězství se nedají srovnávat s dlouhým seznamem Valentinových vítězství – bylo jich víc než sto. Kdybych měl popsat svou kariéru, asi nejvhodnější slova by byla: „krátká a plná smůly.“
 
Víte, každý sní o tom, že bude závodit v nejlepších třídách s nejrychlejšími jezdci na nejrychlejších motocyklech. I když jsem ve třídě 250cc měl neuvěřitelně rychlý motocykl Morbidelli, nebyl jsem žádnou výjimkou. Jakmile jsem měl možnost změnit kategorie, udělal jsem to. Musím dodat, že jsem přesvědčený, že to bylo správné rozhodnutí, jen to v životě dopadlo jinak. Jen málo lidí ví, že v únoru roku 1980, v zimě, těsně před první sezonou, jsem měl nehodu na veřejné silnici, při níž jsem byl vážně zraněn. Než jsem se opět uzdravil, trvalo to dlouho, takže jsem neměl reálnou šanci zvítězit v nějakém závodě v roce 1980. Toho roku se jely čtyři závody nebo možná pět.

Abych pravdu řekl, mám velké štěstí, že po tak vážné nehodě tady můžu sedět a povídat si s vámi. 

Otázka: A potom přišla ta vaše druhá nehoda v roce 1982, v rychlosti 200 mil za hodinu, v Imole.

Graziano Rossi: Ano. A následkem toho bylo, že jsem musel se závoděním úplně přestat. Nepamatuji si vůbec nic, ale díky Claudiovi Costovi jsem stále ještě na živu. Kdyby tam tenkrát nebyl, je skoro jisté, že bych to nepřežil. Já osobně věřím, že Claudiova práce je nejdůležitější práce  v celém mistrovství světa, protože kariéra všech účastníků do jisté míry závisí na něm.

Otázka: Jste stále ještě v kontaktu se svými starými kolegy ze závodů?

Graziano Rossi: Ano, setkávám se s Uncinim a Lucchinellim, ale nejsou to moji přátelé. Když se potkáme, vyměníme si pár slova, ale to je všechno.

Otázka: Slyšel jsem, že vaši dceru Claru přitahují technické sporty a že závodí v motokárách. Má v plánu stát se automobilovou závodnicí?

Graziano Rossi: Ne, je to pro ni koníček. Myslím, že závodění není tak moc dobrý nápad. I když je neuvěřitelně šikovná. Dokáže s tou malou mašinou tak dobře jet smykem v zatáčkách, je to úžasné. Motor prostě řve a ona zatáčí, aniž sundá nohu z plynu.

Otázka: Líbí se jí, že je její bratr superstar? Stará se vůbec o takové věci?

Graziano Rossi: Ano, v určitých situacích se jí to líbí, třeba ve škole. Ale v jiných situacích to může pro ni být i určitá zátěž. V každém případě si myslím, že na to na její život nemá nějaký výrazný vliv.
 
Otázka: Snažíte se obecně ovlivnit Valentinova rozhodnutí? Naslouchá vám?

Graziano Rossi: Pokud se dobře pamatuji, když jsem se naposledy snažil mu v něčem poradit, bylo mu šest let. Valentino je velmi silná osobnost. Když si poprvé začal hrát s motokárami a s minibikem, několikrát jsem se snažil mu poradit, ale brzy jsem si uvědomil, že to nemá smysl, protože moji radu nepotřeboval. Nemá rád, když se někdo snaží ho něco naučit, raději na to přijde sám. Samozřejmě v životě byly určité situace, kdy bylo dobré, že jsem vedle něho. Například když si musel vybrat tým, mechaniky a kupovat motocykly. Tohle ovšem většinou bylo v samém začátku jeho kariéry.

Otázka: Zdá se, že vy dva máte k sobě velmi úzký vztah, ale je to spíš jako přátelství než vztah otce a syna. 
 
Graziano Rossi: Ano, to je pravda. Jsme si se synem velmi blízcí, ale v každém případě by bylo nemožné vytvořit s ním klasický vztah otce a syna. Protože otec by vždycky chtěl svému synovi radit. A jak už jsem se zmínil, v případě Valentina to nepřipadá v úvahu. Náš vztah je proto úplně jiný, možná intimnější. Valentino vedl docela normální život, když mu bylo pět, deset, a dokonce ještě v patnácti, ale mít pod kontrolou dospívajícího kluka, to je vždycky těžké. Člověk může dát svému synovi příležitost, aby poznal různé věci, lidi a životní situace, tak aby se potom mohl sám rozhodnout, co z toho bude jeho ideálem. Rodiče nemůžou dělat víc než právě tohle.

Já například dobře vycházím s Carlem Pernatem a také mám dobrý vztah s Aprilií. Právě díky tomu začal na počátku své kariéry Valentino jezdit na Aprilii a Carlo nám také pomohl. Takže můj syn měl možnost setkat se s velkým množstvím lidí, dostat se do nových situací, v nichž se mohl mnoho naučit. A právě tímto způsobem jsem mu nejvíc pomohl.

Otázka: Slyšel jsem o novém projektu pod názvem Ouroboros, na kterém se podílíte.

Graziano Rossi: Ano, ten nový motocykl. Je to skvělé. Je to motocykl na krátkou trať, který konstruujeme, protože v Evropě není možné koupit hotové motocykly na krátkou trať. Tohle bude jediný.

Na ten nápad přišel Paolo Chiaia, italský dovozce Confederate, a já na tomto projektu pracuji jako tetovací jezdec. Máme ještě jednoho testovacího jezdce, je to Marco Balli, který vyhrál v anglickém mistrovství na krátké trati v roce 2008. Marco se zúčastní tohoto šampionátu v roce 2010 s motocyklem Ouroboros. Rám pochází z USA, právě prostřednictvím Marcových konexí. První série navazuje na MX Yamaha 450, kterou jsme koupili od Michela Rinaldiho. Motocykl váží celkem 101 kg a neuvěřitelně příjemně se na něm jezdí.  

Další zajímavá věc je, že to bude nejen závodní motocykl, ale vytvoříme i cestovní verzi. Abych byl naprosto upřímný, tento motocykl znamená pro závodníky velkou pomoc, protože může velmi lehce zatáčet oběma směry a jezdec si také může vyzkoušet, kde je hranice pro jízdu smykem.

Otázka: Teď přejdeme na další otázku, která má úzký vztah k novým úspěchům projektu Ouroboros. Řekněte mi něco o speciální „Grazianově“ škole.
 
Graziano Rossi: Ano, možná je právě tohle hlavním důvodem, proč jsme přišli na tento motocykl. Já osobně mám raději jízdu smykem v obou směrech. Při závodech na krátké trati závodníci zahýbají pouze vlevo, ale podle mne by se jezdec měl naučit tuto technik zvládat v obou směrech. Kromě Valentina máme ještě několik dalších jezdců, kteří také přicházejí, aby s námi trénovali. Metoda, na kterou jste se ptal, je opravdu docela jednoduchá. Celá ta záležitost spočívá na té skutečnosti, o které jsem se zmínil už dřív. Jezdec se učí jezdit smykem v obou směrech. Pokud to zvládne během tréninku, jeho sebedůvěra vzroste a začne věřit, že dokáže zvýšit svou rychlost. A začne být rychlejší než ostatní.

Trénink, který dělá Kenny Roberts, je podobný. Jediným rozdílem je, že oni trénují na okruhu určeném pro short track a nacvičují techniku smyku jen jedním směrem.
 
Motocykl Ouroboros se liší od ostatních motocyklů pro krátkou trať. Stupačka na jiných motocyklech není v jedné linii, na našich strojích je, úplně přesně, právě kvůli změnám směru. A používáme také přední brzdy. Myslím, že to je takhle lepší.
 
Víte, my máme v Itálii tajné místo. Jmenuje s Cavana. Je to určitý výhoda. Existuje řada tratí, ale tady můžeme trénovat celou zimu, od listopadu do března, i v dešti. At doteď jsme používali  „vytrvalostní“ motocykly, se vzorkem na předních pneumatikách, vzadu byly pneumatiky pro cestovní motocykly. Právě tak jsme mohli trénovat smyk. Od této doby budeme samozřejmě používat náš vlastní stroj i tady.

Když se podívám zpět na MotoGP, výhodou metody smyku byly opravdu vynikající časy v sérii 500cc a 1000cc. Bylo neuvěřitelné, že to člověk s těmito motocykly zvládl. Od doby, co se používá kubatura 800cc, jsou závody méně zajímavé. Také kvůli tomu, že zastoupení elektroniky se zvýšilo. Přes to všecko si stále ještě myslím,  že v této kategorii mohou vyhrát jen nejrychlejší závodníci. 
 
Otázka: Zmínil jste se, že mino Valentina by mnozí také chtěli této metody využít. Pracujete i jako trenér?
 
Graziano Rossi: Ne, vůbec ne. Spíš dělám určité přípravy, aby to fungovalo.

Otázka: Účastníte se někdy i závodů?

Graziano Rossi: Ne, dnes už bohužel ne. Před dvěma lety jsem závodil, ale po velmi nepříjemném zranění jsem se rozhodl, že už na to nebudu tlačit. Víte, když vám je dvacet, padáte z motocyklu skoro denně. Ale když vám je pětapadesát, po pádu vás všechno bolí několik týdnů. Na regeneraci potřebujete víc času. Proto raději jezdím smykem v automobilu než na motocyklu.
 
Otázka: Co je podle vás nejdůležitější věc v životě, kterou byste rád předal svým dětem?

Graziano Rossi: Čestnost a upřímnost. Valentino je velmi čestný a přímý člověk. To znamená, že vždycky říká to, co si myslí. Nemluví o hloupostech.

Otázka: Před čím byste je chtěl uchránit?

Graziano Rossi: Před drogami.

Otázka. A na co jste u nich nejvíc pyšný?

Graziano Rossi: Zase je to upřímnost.
 
Otázka: Graziano, co podle vás je výjimečná věc, kterou má Valentino a která možná jiným chybí? Proč je nejlepším motocyklovým závodníkem světa?

Graziano Rossi: Například, řekněme, že jezdíte dobře, a lidé kolem vás řeknou: Jste dobrý, jste nejlepší. Pokud tomu uvěříte, začnete být namyšlený a zapomenete, z čeho jste vyšli. Nejdůležitější je pravdivě si uvědomovat, kdo opravdu jste, a zůstat při zemi. Jakmile uvěříte, že jste nejlepší, už nejlepší nejste. Pracuje opravdu tvrdě a v každém závodě se dokáže naučit nové věci a postupovat dopředu.

Dobrý závodník se učí až do okamžiku, kdy se rozhodne nechat závodění. Valentino zůstal pořád tím stejným člověkem, jakým byl, když startoval poprvé. A stále ještě přistupuje s pokorou k závodění jako celku.

Otázka. Co je v životě nejdůležitější? Co si myslíte o penězích?

Graziano Rossi: V životě jsou nejdůležitější tři věci: ženy, zdraví a peníze.

Otázka: Jste velkým fanouškem driftingu, že?

Graziano Rossi: Ano, účastním se těchto závodů Mám báječné automobily a každý z nich mám moc rád. Mám BMW M3, Maserati a Shelby GT 500, Ford Mustang, který má 500 koní, ale velmi snadno se řídí. Moc mě to baví, nedá se to vyjádřit.

Zdroj: www.superbikeplanet.com