Až prožije Valentino Rossi ještě jednu třicetiletou periodu, dokráčí třeba tam, kde je dneska jeho krajan Mario Lega, čerstvý šedesátník, jenž už má na velké závody se světovými soupeři jenom vzpomínání.......třeba s rozloženými fotoalby před sebou. Ty nejlepší vzpomínky směřuje pravděpodobně do roku 1977, doby, kdy italská značka Morbidelli dosáhla neopakovatelných úspěchů v Grand Prix. Tato motocyklová továrna už dávno nežije, zbylo po ní už jen muzeum v Pesaru, ale kdysi ?.......
Morbidelli byla známa svoji velkou silou v kubatuře 125 ccm: Parlotti, Bianchi, Pileri. Přivedli Yamahu i další k šílenství. Ačkoliv postupem doby zásobovala Morbidelli už většinu pole v tradičních 125-kách, tak pro své nejlepší motocykly hledala továrna především v zásobárně italských závodníků.

V sezoně 1977, po několika "zkušebních" jízdách z předcházejícího roku s mistrem světa z roku 1975 Paolo Pilerim, Morbidelli vstoupila poprvé do třídy 250 ccm. Při testech na okruhu Salzburgring během sezony Pileri havaruje a tovární tým hledá pro uvolněné místo náhradníka a ukázali na Maria Legu. Překvapující rozhodnutí. Mario po svém debutu v Grand Prix (1973, Velká cena národů v Monze) v každé sezoně závodil velmi vzácně a během čtyř let nastřádal dohromady jen devět startů a na soukromé Yamaze dosáhl nejlepšího výsledku ve Velké ceně Jugoslávie v Opatiji (1973, 4. místo). Proč si tedy vybrali nenápadného Legu ? Možná nikdo nechtěl riskovat na ne zcela prověřeném stroji pro kategorii čtvrtlitrů. A při zjevném patriotismu Morbidelli chtěla domácího jezdce. Bianchi s Lazzarinim se soustředili na 125 ccm a konkurent Harley Davidson si udržel zkušeného Villu a získal nováčka Unciniho.

Mario Lega neměl za sebou nic hvězdného, jen v roce 1974 vyhrál národní šampionát (350 ccm), kde si o rok později zlomil klíční kost a jen stěží mohl být klidný, jestli doufal v nějakou lepší kariéru v MS. Až tedy došlo ke zranění Pileriho a Lega se posadil na motocykl, který jej "dovezl" k nečekanému titulu. Rybáři se na kapitální úlovek načekají i roky, ani Lega nevěřil, že může dojít tak daleko po sezonách sporadických startů, ale ve vyrovnané sezoně doplatili oba jezdci z Harley Davidson, Franco Uncini a Walter Villa, na spoustu výpadků, zatímco Lega měl souvislou řádku závodů na bodovaných pozicích a tak se stalo, že v předposledním závodě sezony už Maria mohli po brněnské Velké ceně prohlásit mistrem světa. Vyhrál jediný závod v tom roce v Jugoslávii. Už se jej nemuseli ptát, kdo on vlastně je. Od nynějška mistr.

Itálie obsadila v konečném hodnocení první tři místa a to byla chvíle, která nebyla nikdy předtím, ani nikdy poté v této kubatuře, aby první tři místa obsadili jezdci z jednoho státu. Mario Lega je také jediný mistr světa, který během sezony jel na dvou motocyklových značkách (nejprve Yamaha, zbytek roku Morbidelli).
Vyrovnanost výkonů mu vydržela i pro rok 1978, ale co to bylo platné, když svá kouzla v Grand Prix začala předvádět  dvojice na motocyklech Kawasaki Greg Hansford a Kork Ballington. Ti také pravidelně zajížděli stupně vítězů. Úřadující šampión dokončil ročník na sedmém místě. Morbidelli se pomalu loučila se světovými závody a jejich poslední dělník Graziano Rossi svou úžasnou sérií tří vítězství za sebou v roce 1979 prakticky jejich mimořádnou desetiletku dokončil. Morbidelli se sloučila s Benelli a vznikl další klenot MBA.
Mario Lega vycítil, že dostal svoji šanci, kterou jiní nedostali. V roce 1978 skončil kariéru v mistrovství světa.

Pro něj se vše utišilo, najednou bylo po všem, lidé zastrčili šátky do kapes, nasadili klobouky na hlavy a začalo se mluvit zase o jiných závodnících.
Poslední závod na mezinárodní scéně odjel v klasickém 24-hodinovém závodě v Le Mans (1979) v posádce se zkušeným španělským závodníkem Víctorem Palomem na motocyklu Ducati.
Dnes testuje různé motocykly, tovární součástky, je jízdním instruktorem a to je zhruba vše.

Mario Lega je rodák z Lugo di Romagna (ročník 1949). Mimo své jediné vítězství v GP získal 9 pódiových příček, v MS jel 36 závodů (jeden start má i v královských pětistovkách - Brno, 1973). Zajel jedno nejrychlejší kolo závodu (Opatija, 1977) a stal se sedmým mistrem světa italské národnosti od roku 1949, kdy vznikl světový šampionát silničních motocyklů. Dne 20. února se dožil 60 let.

Zdroj: Marek Zuborňák
Foto: archiv