Ulice Toronta se zaplní fanoušky a to hlavně kolem tratě, která patří mezi základy závodního kalendáře nejvyšší formulové soutěže v USA. Start to bude desátý v roce a půjde o 23. podnik v kanadské metropoli.

Závodiště se rozprostírá v areálu výstaviště Exhibition Place, samotný okruh pak nesl jméno pivního sponzora Molson Indy Toronto. Mimo-jiné pátý největší pivovar světa – poté co se Molson spojil s americkým Coors. V dnešních dnech pak trať patři pod opatrovnictví firmy Honda. Na jezdce každoročně čeká celkem 11 zatáček, celková délka okruhu je pak 1.755 míle (2.824km). První závod zde byl odjet již v roce 1986 a od té doby se sem nejrychlejší jezdci USA vrací téměř každoročně. Výjimkou je sezóna 2008, kdy došlo k zániku organizace CART/ChampCar.

Formuloví mistři se v minulosti do Kanady podívali již šestkrát. Tratě Mont-Tremblant, Sanair, Montreal a Vancouver hostily závody CART/IndyCar v minulost. Mezi aktivní tratě se řadí Edmonton a právě Toronto.

První start byl naplánován na 20. července 1986. Na cestě za prvním titulem si Bobby Rahal dojel i pro vítězství na nové trati kdesi na severu. Druhý Danny Sullivan se cílem prohnal 2.25 vteřiny za vítězem. Další ročník přinesl do ulic Toronta zmatek hned na začátku závodu. Ještě v zaváděcím kole kolidoval Geoff Brabham a Jeff MacPherson, oba byli ze závodu vyřazeni. Podobný osud čekal na týmové kolegy Dicka Simona a Ludwiga Heimratha Jr.

I poslední kolo přineslo velké napětí. Danny Sullivan a Emerson Fittipaldi předvedli souboj snů, který naneštěstí neskončil jinak než kolizí. V poslední zatáčce se oba panové střetli poté co se Sullivan snažil předjet Fittipaldiho. Ten jasně ukázal stopku, a se zničeným vozem se doplazil do cíle. Sullivan po smyku dojel na místě druhém.

V sezóně 1988 se necelých 13 vteřin před druhým Sullivanam prohnal pod šachovnicovou vlajkou Al Unser Jr. pro kterého to bylo šesté prvenství – dal tím jasně najevo, že bude patřit mezi soupeře nejsilnější. Al Jr. se na vrchol probojoval opět v roce 1990 kdy mu ke štěstí dopomohlo i počasí – závod byl zkrácen z původních 103 kol na 94.

Avšak králem ulic a betonových koridorů v torontských ulicích se stal další potomek slavného závodníka. Michael Andretti si pro trofej dojel hned v sedmi případech. Jeho otec Mario si zde udělal poslední čárečku v kolonce TOP5 dojezdů – stalo se tak v roce 1994.

V sezóně 1995 připravili velkou podívanou Carlos Guerrero a Alessandro Zampedri. Jejich vozy se zaklínily koly do sebe a Guerrero doslova přelétl Zampedriho. Havárie naštěstí dopadla pro oba jezdce dobře, avšak v závodě nepokračovali. Okamžik vzrušení byl zaznamenán na filmový pásek a posléze vyplnil nejednu upoutávku na formulové závodění v USA.

Adrian Fernandez se v následující sezóně smál jako první. Jeho tvář však byla velice brzy zmražena tragickou zprávou, díky které byl závod o několik kol dříve ukončen. Na konci nejdelší rovinky v Torontu se po nešťastném kontaktu dostal do vzduchu Jeff Krossnoff. Tento velice nadějný jezdec byl katapultován do postranního pletiva a po nárazu do vedle stojícího sloupu byl na místě mrtev. Při nehodě zemřel také jeden z traťových maršálů – Gary Avrin.

Mark Blundell, Alex Zanardi či Paul Tracy přidali svá jména do seznamu vítězů v dalších ročnících. Jako poslední se do listiny zapsal Will Power, bylo to v době kdy série CART/ChampCar už tušila svůj konec. Následovalo období netušeného, jezdci IndyCar se v roce 2008 do Toronta nevrátili.

Motory zde byly slyšet opět až o roku později a letošní sezóna tak slavně navazuje na tradici závodění v Kanadě.

Závod v Torontu bude odstartován 18. července 2010.