Jméno Ryan Briscoe prolétlo po závodě v Motegi nejednou kolem uší fanouška závodů IndyCar. Australan na tento závod nezapomene, bohužel si jej nedá ani za rámeček.

Briscoe dokázal vyhrát závod v Chicagolandu (závod před Motegi) a upevnil tak svůj náskok na druhého Daria Franchittiho. Před vstupem do Motegi mezi nimi bylo 25 bodů. V zemi vycházejícího slunce se Briscoe kvalifikoval na 4. místě, v samotném závodě však na prvním místě vydržel po dobu pouhých pěti kol.

To, že se svěřenec Penske Racing nehnal za každou cenu dopředu je fakt, který nejspíše podporuje jasnou taktiku – neriskovat, získat co nejvíce bodů. Situace vydržela do 106. kola. Briscoe zajel do boxů a navzdory tomu že v zápětí byla vyvěšena žlutá vlajka, Briscoe měl to štěstí, že na pitlane zajel ještě předtím než byla uzavřena.

Bohužel, nadšení z velkého štěstí se proměnilo ve školáckou chybu. Ryan Briscoe byl příliš nedočkavý při výjezdu z boxů a na studených pneumatikách narazil do lemující zdi. Náraz to nebyl velký, ovšem i tak stačil na nekonečné opravy zavěšení předního kola. Nakonec byl klasifikován s patnáctikolovou ztrátou na 18. místě.

Do posledního závodu, který se jede v Homesteadu, se tedy Briscoe vrhne až ze třetího místa s osmibodovou ztrátou. Druhý Franchitti na svého týmového kolegu Scotta Dixona ztrácí bodů pět. Finále, o kterém se nikomu nesnilo, je tedy za dveřmi.

„Byl jsem nedočkavý a sešlápl jsem plyn více než jsem měl,“ řekl Ryan Briscoe. „Auto se zhouplo, dostal jsem smyk a narazil do zdi. Tým posléze udělal velký kus práce, bylo poškozené přední křídlo, i zavěšení kola. Nakonec se vše podařilo opravit, už ale nemělo cenu závodit. Snažil jsem se dojet do cíle bez dalších problémů s tím, že třeba ještě někdo vypadne a nám se podaří nasbírat více bodů.“

Ryan Briscoe (27) poprvé v sérii IRL/IndyCar startoval v sezóně 2005. Od té doby nasbíral pět vítězství a 29 umístění v TOP10. První rok, kdy jezdil pro Chipa Ganassiho, se mu málem stal osudným. Během závodu na oválu v Chicagolandu se jeho vůz po kontaktu se soupeřem vznesl a roztříštil o lemující pletivo. Následovaly dlouhé měsíce rekonvalescence, návrat byl pak naplánován ve Watkins Glen následující rok.