Závodní víkend střídá závodní víkend. V Severní Americe je tomu tak doslova. Co však možná většinou uniká očím široké veřejnosti, je fakt, že závod začíná již dávno před tím, než se rožnou zelená světla.

Víkend se tedy skládá z tréninků, doprovodných závodů nižších soutěží a hlavně části zvané kvalifikace.

V aktuálních dnech vrcholí přípravy na nejslavnější závod zámořských IndyCar – Indianapolis 500. O tom, že se jedná o závod naprosto ojedinělý, svědčí i odlišnost kvalifikační procedury. Jak známo, v kalendáři tohoto motoristického odvětví se vyskytují okruhy tzv. přírodní (Sonoma), městské (Long Beach) a pro spousty Evropanů nezkousnutelné ovály (Kansas City).

Kvalifikace na oválových tratích (vyjma Indianapolis) probíhá většinou den před závodem. Jezdec po vyjetí na trať má k dispozici 2 (někdy 3) warm-up okruhy. Poté co „zahřeje“ své pneu na teplotu závodního tempa, následují 4 měřená kola – počítá se to nejrychlejší. V momentě, kdy jezdec opustí svůj pit-box, je kvalifikace odstartována. V případě havárie či defektu zde již není návratu a jezdec se na start postaví na konec závodního pole. Pořadí, v jakém se jezdci pouští během kvalifikace na trať, je vylosováno den předem.

Boj o post na startu na klasických (přírodních, městských) tratích se zcela odlišuje. Během závodního víkendu jsou k dispozici tréninky, na jejichž konci dojde opět k losování. Jezdec si prostřednictvím barevného žetonu sám „určí“, do které skupiny následně bude spadat. Na začátku kvalifikačního procesu tedy stojí dvě jezdecké „tlupy“.

Závodní vozy se na trať postupně vydají, aby během dvaceti minut předvedli kola, které jim bude každý závidět. Nejrychlejších deset z každé skupiny postupuje do druhého segmentu kvalifikace. Jezdci, kteří nebyli dostatečně rychlí, obsadí podle dosažených časů pozice 13+.

Následuje další část, tentokrát 15 minut dlouhá. Ta určí 6 postupujících. Odpadlíci na startu obsadí pozice 7 – 12. Závěr kvalifikace a boj o pole-position určí závěrečná desetiminutovka, která světu představí jezdce s pořadovým číslem 1.

V případě, že se kvalifikace díky nepřízni počasí nebo jiné příčině neodjede, pořadí na startu je určeno podle aktuálního stavu průběžného bodování. Avšak start z takto získaného pole-position se nezapočítává do oficiálních statistik.

Série IndyCar před Indianapolis 500 (stejně jako NASCAR před Daytona 500) své kvalifikační procesy přeci jenom prožívá v odlišných „bolestech“ než na většině ostatních tratí.

Každý den, než se nastartují motory, si jezdci opět vylosují pořadí, v jakém se vrhnout na dráhu. Závodníci mají k dispozici čtyři rychlá kola, kterým předcházejí 2-3 warm-up okruhy. Celkový čas všech čtyř kol se započítává do výsledkové tabulky. Prvních 11 postupuje do tzv. Pole Day kvalifikace.

Pole Day, jak už název napovídá, určí jezdce, který do nejdelšího závodu sezóny vyrazí z prvního místa - dalších deset šťastných taktéž určí své startovní pozice. Následuje druhý den, ve kterém se rozdělí startovní místa 12 až 22 – třetí den pak rozhodne o zbytku tolik žádaných postů.

Čtvrtý den se nazývá Bump Day, ve kterém se rozhodne o posledních několika postupových místech. Jezdci, kteří zajeli během tří předchozích částí ve své skupině nejpomalejší časy, jsou uvnitř tzv bubliny. A právě tito závodníci se poperou o svá místa během posledního dne kvalifikací. Pokud se najde někdo, kdo zajede čas rychlejší, vyřadí tak jezdce s pomalejším časem, avšak tento „vítěz“ se postaví až na konec startovní listiny. Vyřazený jezdec však může svoji účast v jezdeckém poli obhájit, pokud mu bude dopřán čas zbývající během Bump Day

Zdroj: Motorelax
Foto: IndyCar.com