Vozy minulosti – Tyrrell P34

Když 22. září 1975 Ken Tyrrell slavnostně představil světu F1 nový vůz pro nadcházející sezonu, všichni užasli. Většina si myslela, že jde jen o propagační tah a že skutečný vůz Tyrrell neukázal. Brzy se však ukázalo, že Ken Tyrrell to myslí s šestikolovým monopostem vážně.

Na novém vozu pracoval Tyrrell už od začátku roku 1975. Pod nejvyšším utajením na něm pracoval Derek Gardner se svým týmem mechaniků (utajení bylo takové že vůz se vyvíjel pod označením Project 34, místo obvyklého značení Tyrrellových vozů). Projektu se účastnili také lidé od Goodyearu a hlavního sponzora firmy Elf. Tato firma také financovala celý vývoj vozu, ovšem do kapsy musel sáhnout také sám Ken Tyrrell. I přes velké utajení nějaké informace unikly a čekalo se něco opravdu neobvyklého, šestikolový vůz však 22. září čekal málokdo...

Co vůbec vedlo Kena Tyrella k nápadu postavit šestikolový vůz? Derek Gardner přemluvil Kena pomocí argumentů. Malá kolečka vepředu měla vést ke snížení odporu vzduchu. Gardner také sliboval, že se vůz bude daleko lépe chovat při brždění a že příď získá více přilnavosti. Ken dal tomuto projektu zelenou, ale nejdřív musel přemluvit vedení Goodyearu, aby pro jeho vůz začala firma vyrábět speciální pneumatiky. To se povedlo i díky tomu, že Ken poukázal na to, že pro Goodyear to bude skvělá reklama. Nyní již nic nebránilo ve stavbě „stonožky“, ale i přesto, že s financováním pomáhal Elf, projekt nabíral zpoždění. Na prezentaci byl představen pouze jediný funkční exemplář, který ihned poté dostal k prvním testům Patrick Depailler.

Depailler byl z nového vozu nadšen (narozdíl od kolegy Schecktera), ale brzy se vyskytly problémy, které tým vlastně nikdy pořádně nevyřešil. Nepomohl Jackie Stewart, který s testováním vydatně pomáhal. Zádrhel číslo jedna bylo velké přehřívání a opotřebení předních pneumatik. Přehřívaly se také brzdy a hromadu času strávili konstruktéři s řešením zavěšení a odpružením. Piloti si navíc stěžovali, že nevidí na přední pneu a nemohou tak sledovat jejich opotřebení.

Náprava přišla rychle. Gardner nechal na vůz instalovat malá okénka, ale dalo by se říci, že to byla jediná úprava, která opravdu fungovala. Problém s brzdami se nepodařilo vyřešit úplně, ale přesto nakonec dokázaly jakž takž fungovat celý závod. S pneumatikami byla větší potíž. Goodyear nikdy nemusel vyrábět tak malé obutí a navíc pro vozy F1. Každá várka pneumatik byla jiná, a tak nastavování vozu a jeho úpravy byly značně složité. Jediné, co fungovalo bezvadně, byla léty ověřená pohonná jednotka Ford DFV V8. Problémy s brzdami a pneumatikami však způsobily, že sezonu 1976 museli jezdci Depailler a Scheckter začít s loňským vozem.

Křest ohněm byl připraven na GP Španělska, což byl čtvrtý podnik sezony. To už každý věděl, že šestikolka opravdu míří na závodní tratě, přesto bylo překvapením, když na trať s tímto vozem vyjel pouze Patrick Depailler. Jody Scheckter pilotoval stále vůz 007. Debut neobvyklého vozu nemohl dopadnout lépe. Depailler se kvalifikoval jako třetí a stejná pozice mu patřila i v závodě.

Jenže radost trvala jen do 25. kola, kdy v důsledku přehřátí brzd Depailler havaroval. Naštěstí monopost nijak výrazně nepoškodil. V dalším závodě už dostal šestikolku k dipozici i Scheckter. A byl to právě Jihoafričan, který vůz dovezl do cíle na skvělém čtvrtém místě (Depaillera zradil motor). Ještě lépe bylo v Monaku, kde oba Tyrrelly nestačily pouze na famózního Laudu. Vrchol přišel v GP Švédska. Už v trénincích bylo vidět že klopené zatáčky „stonožkám“ sedí. Jody Scheckter zajel pole-position (i když mu během kvalifikace upadlo jedno z předních kol, aniž by si toho všiml), Patrick Depailler startoval jako čtvrtý. Po startu se sice do čela dostal Mario Andretti, ale ten v půli odstoupil pro poruchu motoru. Nyní Anderstorpu vévodily vozy Tyrrell. Vedl Scheckter, záda mu kryl Depailler a v tomto pořadí nakonec také projeli cílem. Radost v cíli byla převeliká, Tyrrell dokázal, že monopost P34 je schopen vítězit. Snad věřil i v titul. Jenže radost byla předčasná.

Vůz P34 13. června 1976 právě dosáhl vrcholu a nyní měl nastat prudký sešup. Scheckter s Depaillerem sice přidali v sezoně 1976 ještě šest druhých míst, ale na vítězství ani na pole-position už nedosáhli. Přesto Ken Tyrrell hodnotil nasazení šestikolky pozitivně. Tým i přes dva výpadky dokázal vybojovat třetí místo v Poháru konstruktérů, a stejná příčka patřila i Jodymu Scheckterovi. Ten však z týmu odešel, neboť si s autem nerozuměl (i když s ním dokázal zajet lepší výsledky než Depailler, který si vůz velmi pochvaloval).

Odchod Schecktera Tyrrella netrápil. Do zbraně povolal Ronnieho Petersona, navíc díky úspěchům z loňska a také netradičnímu vozu neměl nouzi o sponzory. Tím největším (po Elfu) byla banka First National City. Navíc Derek Gardner vůz P34 vylepšil po aerodynamické stránce a přidal nové přední křídlo, které mělo vyřešit  problémy s přehříváním brzd. S těmito vylepšeními tedy začala „stonožka“ druhou sezonu a Ken Tyrrell očekával boj o příčky nejvyšší. Bohužel tomu bylo zcela jinak.

Vůz zcela ztratil svou spolehlivost, nové křídlo nepomohlo a Goodyear většinou dodal přední pneumatiky, které se špatně zahřívaly. Gardner se během sezony snažil řešit tyto problémy širším zavěšením a také novým rozvržení hmotnosti v přídi. Bohužel vozu nic nepomohlo. Z prvních dvou závodů sezony si tým neodvezl ani bod. Náladu v týmu zvedl třetím místem v Kyalami Depailler, a tento výsledek potvrdil pěkným čtrvtým místem v USA. Jenže po dalším závodě už Ken Tyrrell opět odjížděl s prázdnou. Navíc na něj po špatném začátku sezony začali tlačit sponzoři. Přidal se i Goodyear, který naznačoval, že výroba malých pneumatik je pro něj velmi nákladná a bude muset výrobu ukončit. Ken snad v koutku duše doufal, že se po úspěšné sezoně 1976 najde další odvážlivec, který to také zkusí se šestikolovým monopostem, a že Goodyear rozjede výrobu malých gum ve velkém. To se však nestalo.

Ve vyjednávání se sponzory Tyrrellovi nepomohla ani GP Monaka, kdy oba vozy odpadly kvůli přehřátým brzdám. V dalších dvou závodech se opět zadařilo, Peterson dojel třetí v Belgii a Depailler čtvrtý ve Švédsku, ale to bylo žalostně málo. Tým potřeboval stabilně bodovat oběma jezdci a to se v této sezoně nikdy nepodařilo. Buď dojel na bodech jen jeden nebo žádný. Ze sedmnácti závodů dojeli oba dva do cíle pouze třikrát! Po zmíněných dvou závodech  přišla šňůra tří závodů bez jediného bodu. To už všem došla trpělivost. Elf (který už začal spolupracovat s Ligierem a Renaultem) odmítl dále financovat tento projekt, stejně tak banka First National City. Poslední ranou bylo definitivní rozhodnutí Goodyearu s výrobou malých pneu po sezoně 1977 skončit. Ken Tyrrell byl nucen uznat porážku a pokračovat v dalších letech s tradičním vozem. A jak si vůz P34 vedl ve zbytku sezony?

Žádná sláva to nebyla. Oba jezdci se sice snažli, seč mohli, ale na stupně vítězů se podíval už jen Patrick Depailler (2. místo v Mosportu a 3. místo ve Fuji). Petersonovi vůz vůbec neseděl, ale nebyla to ani tak vina pilota, jako spíše nesladění pneumatik s vozem (problém, který trval od zrození monopostu). Bilancování po této sezoně nebylo pro Kena Tyrrella veselé. Loni Tyrrell získal 71 bodů a třetí místo, v sezoně 1977 ubohých 27 bodů a celkové šesté místo. Nadějný vůz se tak za rok stal obrovským propadákem stáje.

Monopost P34 byl odvážným a riskantním projektem, který nevyšel. Kena Tyrrella stál hodně peněz a dalo by se říci, že tato nepovedená konstrukce stála i za pádem stáje. V sezoně 1978 se sice ještě vrátil na výsluní, ale poté co tým opustili velcí sponzoři (hlavně Elf), musel tým výrazně živit ze svých peněz sám Ken. Hodně peněz spolykal právě vůz P34 (Tyrrell dal na vývoj ze své kapsy prý hodně přes 30 000 liber). V dalších letech bylo znát, že finance chybí, a to i přesto, že Ken ždímal své piloty i sponzory, jak se dalo. Pád týmu se s platícími jezdci nedal zastavit a tým nakonec skončil v roce 1998, kdy jej koupila firma BAT.

Snažil se o šestikolový monopost ještě někdo další? Pokud pomineme reklamní výstřelek Robina Herda (March 2-4-0), se čtyřmi koly vzadu, kterým v roce 1977 zkoušel upoutat pozornost, tak dalším šestikolovým monopostem, který fungoval a byl připraven na závodní trať, byl Williams FW08B, který zkonstruoval roku 1983 Patrick Head. Stejně jako March měl i tento vůz čtyři kola vzadu. Vzadu se točila kola stejného průměru jako přední. Patrick Head očekával lepší trakci a také lepší aerodynamiku (tehdy používaná zadní kola byla obrovská a měla také obrovský odpor). V testech se tyto dvě přednosti potvrdily, ale na druhou stranu vůz trápila velká nadváha a také se změnilo rozložení hmotnosti.

Podle Heada by si s těmito problémy poradil, ale sdružení konstruktérů (FOCA) poukazovalo na vysoké náklady, na zmatek v boxech při výměně pneumatik a také na bezpečnost při havárii. FOCA nakonec svého cíle dosáhla, vůz byl zakázán a FIA následně uvedla že vozy F1 mohou mít jen čtyři kola, a tím dalším pokusům o vícekolové monoposty učinila přítrž.

Tyrrell P34 v číslech:

Odjeto GP: 30
Vítězství: 1
Pole-position: 1
Nejrychlejší kola: 3