3. června 1984, Monako, 77 kol (závod ukončen po 31 kolech, kvůli silnému dešti)

Poprvé v sezoně se mohl z pole-position radovat Alain Prost, když jeho čas 1:22:661, nedokázal nikdo překonat. Překvapivě druhý, se kvalifikoval Nigel Mansell s časem 1:22:752. Třetí příčku vybojoval René Arnoux, který zajel čas 1:22:935. Sítem kvalifikace prošlo jen dvacet jezdců, nekvalifikovali se například piloti týmu Arrows, kvalifikovat se nedokázal ani Martin Brundle, a dokonce ani zkušený Eddie Cheever.

Zatímco v předchozích dnech bylo v Monaku krásné slunečné počasí, v den závodu lilo jako z konve. Start se nejlépe povedl Prostovi a také Mansellovi i oběma jezdcům na Ferrari. Horší to bylo s jezdci od Renaulta. Už v první zatáčce se zapíchl do svodidel Warwick a vzápětí se do něj trefil Tambay. Oba vozy tak byly vyřazeny, a navíc jezdci týmu připomínali chromé starce, neboť Warwick po zranění nohy stále silně kulhal, Tambay se jen stěží vysoukal z vozu, a musel být do depa odnesen na nosítkách, protože jako Warwick in on si silně pohmoždil nohu. Ale pojďme zpátky na trať.

Trať stále silněji smáčel liják, a tak se jezdci po trati jen ploužili. I tak se však bylo na co koukat. O zábavu se staral hlavně Niki Lauda, který ve 4. kole v nejprudší zatáčce okruhu (a vlastně i celé F1) vyvrátil mýtus, že se zde nedá předjíždět, když tu pokořil Alboreta. O další dvě kola si vyšlápl i na Arnouxe, a i on kapituloval. Málokdo si zatím všímal mladíků Senny a Bellofa. Čím více pršelo, tím rychleji se dotahovali na špičku. I když Senna startoval jako třináctý a Bellof jako poslední dvacátý, po deseti kolech byl Senna už šestý a Bellof osmý! Do problémů se dostal Alboreto, který se v Mirabeau přetočil, naštěstí udržel motor v chodu, ale boj o čelní příčky byl ztracen.V 11. kole došlo ke změně na prvním místě, když si Mansell troufl na Prosta, ten jeho útok nečekal a překvapivě tak přenechal vedení Britovi. Ten se z něj však dlouho neradoval, v 15. kole ve stoupání Beaurivage ztratil kontrolu nad monopostem a bokem vlétl do svodidel. Nejprve se zdálo, že to odneslo jen zadní křídlo, a tak se Mansell rozhodl pokračovat i s poškozeným zadním spoilerem. Sice ztratil vedení, ale druhou příčku chtěl stůj co stůj udržet, bohužel už v další zatáčce poznal, že při nehodě to odnesla i zadní pneumatika, o chvíli později zjistil, že i druhá zadní pneumatika je prasklá. I tak se plahočil s těžce poškozeným vozem do tunelu. Až za tunelem však teprve pohybu neschopný vůz odstavil. Nešťastný pilot nejprve sevřel hlavu do dlaní, ale vzápětí počastoval rozbitý vůz několika kopanci.

 Neštěstí pro jednoho je štěstím pro druhého, říká se. Tím šťastným byl Lauda, ale jen pár kol, protože se zničehonic před něj přehnal Senna, který už o pár kol dříve v tvrdém souboji pokořil Arnouxe (ten bránil pozici tak zuřivě, že jej natlačil až na betonovou zeď v Mirabeau). Lauda se však na podobnou obranu nezmohl, zato  se snažil jet stejně rychle jako Brazilec. Nevyplatilo se. U Casina dostal Lauda hodiny a navíc mu lidově řečeno „chcípnul“ motor, tím pádem byl ze závodu vyřazen. Na třetí místo se na chvilku dostal Arnoux, ale po třech kolech jej po výjezdu z tunelu předjel Stefan Bellof. Senna i Bellof se rychle blížili vedoucímu Prostovi, v některých částech okruhu pršelo velmi silně, ovšem dvěma mladíkům to nebránilo v rychlé jízdě. „Spása“ pro Prosta přišla v 31. kole, kdy ředitel závodu Jacky Ickx nechal vyvěsit červené vlajky. Slovo spása, jsem dal schválně do uvozovek. Prost sice vyhrál (Sennova ztráta na něj činila už jen pouhých sekund), ale jelikož nebyla odjeta polovina závodu, body se musely půlit. Prost tak za vítězství inkasoval jen 4,5 bodu, a jak se ukáže později, bylo to nakonec vítězství Pyrrhovo. I když to tehdy ještě nemohl nikdo tušit. Pravdou však je , že se po závodě rozšířily spekulace, o tom jestli bylo zastavení závodu správné. Ředitelem závodu byl totiž Jacky Ickx, který závodil s továrním týmem Porsche v prototypech, tedy za automobilku, která dodávala motory týmu McLaren. Zastavením závodu měl zabránit tomu, aby se Senna před Prosta dostal, což bylo reálné. Zastáncům této teorie nahrává i fakt, že silný už déšť ustával, liják však stále trval v prostoru startu a cíle a také u bazénu a podle toho s zřejmě Ickx rozhodl vyvěsit červené vlajky. Ať už byl důvod jakýkoliv, později se ukáže, že Prostovi Ickx nepomohl, protože kdyby závod nechal pokračovat a Prost dokončil závod i jako druhý, titul mistra světa by mu neunikl. Můj názor je, ten že Ickx nebyl ovlivněn tím, kdo je ve vedení, nýbrž se staral jen o bezpečnost závodníků a proto také závod ukončil. Osm havárií během 21 kol hovoří celkem jasně ve prospěch předčasně ukončení závodu. Bohužel třetí místo Stefana Bellofa bylo po diskvalifikaci Tyrrellu jezdci uzmuto, a připadlo René Arnouxovi. Z prvního pódia v kariéře se mohl radovat Ayrton Senna.

Pořadí v závodě: 1. Alain Prost, 2. Ayrton Senna, 3. René Arnoux, 4. Keke Rosberg, 5. Elio de Angelis, 6. Michele Alboreto

Nejrychlejší kolo závodu: Ayrton Senna 1:54:334

17. června 1984, okruh Gillese Villeneuva, Kanada, 70 kol

Letos se podruhé z pole-position mohl radovat Nelson Piquet, když zajel čas 1:25:442, druhé místo vybojoval Alain Prost časem 1:26:198. Třetí příčku obsadil Elio de Angelis časem 1:26:306. Brabham zde předvedl mírně upravený monopost. Úprava spočívala v novém uložení olejového chladiče, který byl nyní umístěn v přídi monopostu.

Hned po startu se do čela procpal Prost, ale Piquet mu předjetí po pár metrech vrátil a hned se mu začal vzdalovat. De Angelis start pokazil a propadl se až na páté místo za oba vozy Ferrari. Ital byl navíc po pár kolech pokořen i Laudou. Zatímco Piquet s Prostem ujížděli, Lauda se lopotil s Alboretem a Arnouxem. V 10. kole mu situaci usnadnil Alboretův motor, který vypustil duši. Arnoux se sice držel, avšak Lauda jej po třech kolech udolal, a hnal se za Prostem.

Francouz Piquetovu brabhamu nestačil, navíc se zdálo, že jeho vůz postupně ztrácí výkon, neboť Lauda se na něj začal velmi rychle dotahovat. Za Rakušanem zuřil boj o čtvrté, páté a šesté místo mezi Arnouxem, Warwickem, De Angelisem a Mansellem, v závěru se k nim přidal i Cheever, ale toho krátce před cílem jako obvykle zradila technika.

Ve 44. kole se dostal Lauda před Prosta, jehož vůz jel ve srovnání s Laudovým viditelně pomaleji. Lauda zahájil velkou stíhací jízdu, ovšem Piquet si vítězství vzít nenechal, přesto Lauda na Brazilce v cíli ztratil jen dvě sekundy. Prost i s pomalým vozem dokázal udržet třetí příčku. A jak dopadl boj další pozice? Nejúspěšnější byl de Angelis, který projel cílem jako čtvrtý, páté místo vybojoval v poslením kole Arnoux, když překonal Mansella. Warwicka vyřadily technické problémy třináct kol před cílem.

Pořadí v závodě: 1. Nelson Piquet, 2. Niki Lauda, 3. Alain Prost, 4. Elio de Angelis, 5. René Arnoux, 6. Nigel Mansell

Nejrychlejší kolo závodu: Nelson Piquet 1:28:763

24. června 1984, městský okruh v Detroitu, USA Západ, 63 kol

Druhá pole-position v řadě pro Nelsona Piqueta! Jeho čas 1:40:980 byl nad síly Alaina Prosta (1:41:640) i Nigela Mansella (1:42:172). Propadákem skončila kvalifikace pro Williams, Laffite startoval devatenáctý, Rosberg dokonce až jedenadvacátý. Byla to škoda, neboť hostem týmu byl slavný herec a také závodník Paul Newman.

Start byl velmi dramatický. Postaral se o něj Nigel Mansell, který měl opravdu vynikající start, odvážně se pustil do úzké mezery, kterou vytvořili Prost s Piquetem. Mansell se touto mezerou zkusil protáhnout, bohužel zavadil o Piqueta, ten se roztočil a trefil Alboreta. O něj si utrhl zadní kolo, které způsobilo nepěknou paseku. Velké štěstí měl Senna, kterému letící kolo trhlo celé přední zavěšení, kolo se odrazilo a trefilo vůz Manfreda Winkelhocka. Kolo následně skončilo v depu, kde se naštěstí nikomu nic nestalo.

Na opakovaný start nenastoupili Marc Surer a Manfred  Winkelhock, neboť týmy obou jezdců nedisponovali náhradními monoposty. Opakovaný start proběhl už bez incidentů. První tři jezdci si své pozice udrželi. Prvních deset kol uběhlo bez nějakých vážných událostí (pokud nepočítám havárii Jonathana Palmera na voze RAM).

V desátém kole si vyšlápl Mansell na Prosta, který začal mít problémy s pneumatikami. Francouz se ani moc nebránil, neboť mířil do boxů. Piquet jel v ostrém tempu, ovšem Mansell se statečně držel až do 27. kola kdy se mu rozsypala převodovka. Na jeho místo se posunul Alboreto, kterému na záda dýchal de Angelis. Oba jezdci se na Piqueta dotáhli a navíc na ně nepříjemně dotíral i Martin Brundle na Tyrrellu. Kde se tam vzal Brundle? Inu po 40 odjetých kolech v závodě pokračovalo pouhých devět jezdců v pořadí: 1. Piquet, 2. Alboreto,3. de Angelis, 4. Brundle, 5. Rosberg, 6. Warwick, 7. Prost, 8. Fabi, 9. Laffite. Po dalších deseti kolech pole opět prořídlo, když odpadl Alboreto a Rosberg.

De Angelis po odpadnutí Alboreta, na Piqueta začal mírně ztrácet, a o vítězi se zdálo být rozhodnuto, přece jenom zbývalo do cíle jen třináct kol. Proti byl však Brundle, který v 56. kole de Angelise předjel a začal mocně stahovat i Piqueta. Ten měl nakonec s mladým Britem plné ruce práce, nakonec však zvítězil, ovšem jen tři čtvrtě sekundy. De Angelis projel cílem třetí (ovšem po diskvalifikaci Brundla byl posunut na druhou příčku), skvělý výsledek si mohl připsat i Fabi, který sice prpjel cílem čtvrtý, ale stejně de Angelis i on byl posunut o jedno místo dopředu. Klasifikováno bylo pouze pět jezdců, neboť do cíle jich více nedojelo. Jedna zajímavost na závěr tohoto závodu, během 33. kola odpadly čtyři monoposty!

Pořadí v závodě: 1. Nelson Piquet, 2. Elio de Angelis, 3. Teo Fabi, 4. Alain Prost, 5. Jacques Laffite

Nejrychlejší kolo v závodě: Derek Warwick 1:46:221

Závodem v Detroitu také skončila první polovina sezony 1984. Předpověď odborníků, kteří favorizovali tým McLaren, vycházela. Vedl Prost, druhé místo v šampionátu patřilo Laudovi, ovšem to, že třetí bude po půlce sezony Elio de Angelis, s tím počítal málokdo. Zklamání vládlo u Ferrari, tým byl sice v hodnocení týmů třetí, ale jezdci na tom byli prachbídně. Ta samá nálada panovala i u Williamsu. Frank Williams rozhodně takové problémy se svými vozy nečekal. A to ještě nevěděl, že ta horší polovina sezony je teprve před nimi. Naopak Ferrari se zmátoří a spolu s Lotusem bude bojovat o druhou pozici v šampionátu. McLaren i přes vedoucí pozici v obou šampionátech spokojeností také nehýřil, některé zbytečné chyby a také větší nespolehlivost se ukázaly být vyšší než se předpokládalo. Ve druhé polovině však tým zabere a konkurenci doslova rozdrtí….

Pořadí v Poháru jezdců po první polovině sezony: 1. Alain Prost 35,5 bodu, 2. Niki Lauda 24 bodů, 3 Elio de Angelis 22 bodů, 4. Nelson Piquet 18 bodů, 5. René Arnoux 17 bodů, 6. Derek Warwick 13 bodů, 7. Keke Rosberg 11,5 bodu, 8. Michele Alboreto 9,5 bodu, 9. Patrick Tambay 8 bodů, 10. Nigel Mansell a Ayrton Senna 5 bodů, 12. Teo Fabi 4 body, 13. Riccardo Patrese, Eddie Cheever, Andrea de Cesaris, Thierry Boutsen 3 body, 17. Jacques Laffite 2 body

Pořadí týmů v Poháru konstruktérů po první polovině sezony: 1. McLaren 59,5 bodu, 2. Lotus 27 bodů, 3. Ferrari 26,5 bodu, 4. Brabham 22 bodů, 5. Renault 21 bodů, 6. Williams 13,5 bodu, 7. Alfa Romeo 6 bodů, 8. Toleman 5 bodů, 9. Arrows a Ligier 3 body

A nyní nás čeká druhá polovina sezony. Začíná ji GP USA v Dallasu. Toto město poprvé a zároveň naposled hostilo Formuli 1. Závod dopadl naprosto katastrofálně, pořadatelé vlastně nezvládli vůbec nic…….

8. července 1984, městský okruh v Dallasu, USA, 78 kol (závod ukončen po 63 kolech, kvůli vypršení dvouhodinového limitu)

Závod, který Formule 1 ještě nezažila, a snad už ani nezažije, i tak nazvaly motoristické magazíny Grand Prix v Dallasu. Ecclestone ještě v neděli odpoledne prohlásil, že zde se už F1 konat nikdy nebude. Chaotická organizace, trať vedla místy, kde byl položen nedávno nový povrch asfaltu, který nevydržel velké teploty, které o závodním víkendu panovaly, organizátoři navíc špatně rozmístnili betonové bloky a jezdci si stěžovali na jejich nebezpečné umístění. Největší problémy však způsobil povrch tratě, který na některých místech doslova tekl, a po kvalifikaci zůstalo v několika zatáčkách mnoho děr. Pořadatelé si však rozbité tratě začali všímat až na druhý den ráno, když se pře desátou hodinou na trať vydala těžká technika. Neuvěřitelné lajdáctví dokumentuje i zásah, který měl trať uvést do pořádku. Poškozená místa byla zalita rychlo tuhnoucím betonem a hotovo! Nikoho nezajímalo, že beton za čtyři hodiny ve velkém vedru nevytvrdne, a vozy jej po pár kolech vyhází ven.

Kvalifikaci na poprvé v kariéře vyhrál Nigel Mansell, který zajel čas 1:37:041. Druhé místo patřilo také jezdci na Lotusu, Elio de Angelis zajel čas 1:37:635. Třetí pozici vybojoval Derek Warwick. Pěkným šestým místem na sebe znovu upozornil Ayrton Senna. Jak už sem se několikrát zmínil, na trati panovalo úděsné vedro, a tak se někteří piloti do závodu poprvé vybavili nádobkami s vychlazenými nápoji.

Start oběma Lotusům krásně vyšel, vedl tedy Mansell před de Angelisem. Hned při výjezdu z „opraveného“ úseku tratě udělal hodiny čtvrtý Senna a měl po šanci na body.Arnouxovi start nevyšel a plácal se až kolem osmnáctého místa.

Po třech kolech vybrzdil druhého de Angelise Warwick, a o další tři kola později Itala pokořil i Lauda. Ten se dotáhl na Warwicka, který před sebou „tlačil“ Mansella, který si poškodil zadní kolo, a nemohl tak jet naplno. V 10. kole na něj Warwick zaútočil, avšak byl dlouhý na brzdy, zablokoval kola, vůz šel okamžitě do smyku a narazil bokem do bariéry. Mansell si tak se štěstím udržel první místo, o kolo později se zbavil i Laudy, kterému začaly odcházet pneumatiky. Na druhé místo se tak vrátil de Angelis. Na třetí pozici bojovali Rosberg s Prostem.

 Po patnácti kolech byl dopolední beton vozy dokonale „vyfrézován“ a povrch spíše připomínal solidní šotolinu. Není divu, že jezdci se začali potýkat s defekty. V pozdější fázi závodu byly zatáčky v takovém stavu, že je jezdci po závodu nazývaly rigoly. Většina závodníků na to doplatila zničením vozu.

V 19. kole se snažil čím dál pomaleji jedoucího Mansella předjet de Angelis, ten jej ovšem účinně zablokoval, Tohoto souboje využil Rosberg, který se protáhl kolem Itala na druhé místo. Mansell jen s námahou dokázal odrážet prudké Finovi útoky. Mezitím se dostal pod tlak i de Angelis, který ve 30. kole podlehl Prostovi. O pět kol později šel tvrdě před Mansella konečně Rosberg, o kolo později se před Brita dostal i Prost. Mansell poté zajel do boxů vyměnit poškozený ráfek i pneumatiky.

Prost se na Rosberga brzy dotáhl, a ve 49. kole jej předjel, na Fina se dotahoval i Lauda, za kterým jel Arnoux (ten překonal oba Lotusy). Prost se z vedení dlouho netěšil. V 56. kole vjel příliš tvrdě do jedné z děr v asfaltu, a prorazil si nejen pneumatiku, ale také ohnul zavěšení. Poškozený vůz odstavil za další odpadnuvší (Surer, Alboreto, Boutsen), které potkali stejné potíže. Čtyři kola po Prostovi, prorazil na stejném úseku obě zadní pneumatiky i Lauda, a i pro něj závod skončil.

Rosbergovi už nyní nic nebránilo k cestě za vítězstvím, a jelikož měl velký náskok na druhého Arnouxe, jel velmi obezřetně a nikam se nehnal.  Na třetí místo se posunul de Angelis, čtvrtý jel Laffite, pátý Mansell a šestý Ghinzani. Do cíle se pořadí na prvních čtyřech nezměnilo.

Velkou smůlu měl však opět Nigel Mansell, kterému v posledním kole před posledním zatáčkou přestala fungovat převodovka. Pilot neváhal, z vozu vyskočil, a začal jej vyčerpán a v obrovském vedru tlačit do cíle. Bohužel, Ghinzani jej předjel, ale Brit byl odhodlán vůz do cíle dotlačit za každou cenu. V době kdy jej už tlačil po startovním roštu, mu však došly síly, a pilot se vyčerpáním zhroutil na zem.  I když nakonec vůz cílem neprojel, byl Brit klasifikován jako šestý, neboť dva zbývající vozy na něj měli ztrátu několika kol. Z překvapivého vítězství se tak těšil Keke Rosberg, který v rozhovoru přiznal, že poslední kola závodu byla ta nejobtížnější, jaká kdy zažil. Také poznamenal, že do Dallasu by se vracel jen velmi nerad…..

Pořadí v závodě: 1. Keke Rosberg, 2. René Arnoux, 3. Elio de Angelis, 4. Jacques Laffite, 5. Piercarlo Ghinzani, 6. Nigel Mansell

Nejrychlejší kolo závodu: Niki Lauda 1:45:353

22. července 1984, okruh Brands Hatch, Velká Británie, 75 kol (po přerušení byl závod zkrácen na 71 kol)

Po městských tratích s formule 1 vrátila na klasické okruhy. Kvalifikaci na Brands Hatch vyhrál Nelson Piquet s časem 1:10:869, druhé místo pařilo Alainu Prostovi (1:11:076) a třetí Niki Laudovi (1:11:344). V kvalifikaci vážně havaroval Johny Cecotto, utpěl velmi vážná zranění nohou, která mu nejen předčasně ukončila sezonu, ale i kariéru pilota F1.

Start proběhl v klidu a jezdci si na prvních třech místech své pozice udrželi. Jen Warwick dokázal přespurtovat de Angleise  a Rosberga, a dostal se tak na čtvrté místo. První trojici však hned od začátku nestačil. V prvním kole se také stala hromadná kolize čtyř vozů, a pro piloty Cheevera, Johanssona, Alliota a Surera závod předčasně skončil. Bylo velkým štěstím, že se nikomu nic nestalo, neboť v místě nehody byly divácké místa velmi blízko trati, naštěstí létající trosky nikoho nezranily.

Do desátého kola se na trati nic moc nedělo, Prost s Laudou vyčkávali, zda Piquet neudělá chybu, či na explozi jeho motoru. V 11. kole se dočkali menší Brazilcovi chybky a oba dva piloti jej předjeli, bohužel však v okamžiku kdy rozštípal vůz Palmer, a to takovým způsobem, že musel být zastaven závod. Jezdci se sice nic nestalo, ale jeho vůz začal hořet, a velké kusy trosek byly i na trati.

Po odstranění trosek byl závod znovu odstartován. Piquet, který opět startoval z první pozice, však tentokrát vedení neudržel ani jedno kolo, když se před něj dostal Prost. Lauda, který byl také rychlejší než Brazilec, se však tak snadno před něj nedostal. Podařilo se mu to až v 28. kole. McLaren měl zaděláno na double, bohužel v 37. kole chruplo v převodovce Prostovi a ten se pomalu odšoural do boxů. Do vedení se tak dostal Lauda, Piquet jeho tempu nestačil, třetí místo patřilo Warwickovi, a zdálo se, že až do cíle se na tom nic nezmění. Jenže to by musel být Brabham spolehlivější, respektive jeho motor. Ten totiž nechal Piqueta v 66. kole na holičkách. V tom samém kole se dostal Senna před de Angelise, a díky odpadnutí Piqueta se dostal na třetí příčku. Do cíle zbývalo jen pět kol, a kromě odpadnutí Tambaye dvě kola před cílem se nic zvláštního neudálo. Zvítězil tak Niki Lauda před Derekem Warwickem a šťastným Ayrtonem Sennou, který na stupních vítězů radostně stříkal šampaňským na všechny strany a notně pokropil i místní honoraci.

Pořadí v závodě: 1. Niki Lauda, 2. Derek Warwick, 3. Ayrton Senna, 4. Elio de Angelis, 5. Michele Alboreto, 6. René Arnoux

Nejrychlejší kolo závodu: Niki Lauda 1:13:191

5. srpna 1984, okruh Hockenheimring, Německo, 44 kol

Zde se z pole-position radoval Alain Prost, který zajel čas 1:47:012. Na rychlé trati překvapivě vybojoval druhé místo Elio d eAngelis časem 1:47:065. Třetí místo patřilo Dereku Warwickovi, který zajel čas 1:48:382.

Po startu šel do vedení překvapivě de Angelis, a ještě překvapivější bylo to, že Prost na jeho Lotus nestačil. Na třetí příčku se vyhoupl Piquet, který předjel Warwicka a Tambaye. Na pátém místě se držel skvěle jedoucí Senna, ovšem jen do pátého kola, kdy mu odlétla v Ostkurve obě zadní křídla a neřiditelný monopost vlétl do svodidel. Naštěstí narazil zadní částí monopostu, takže Brazilec vystoupil nezraněn.

Na čele závodu se zatím mnoho změn neudálo. Zezadu se dotahoval Lauda, který startoval sedmý, ale po startu klesl na osmou pozici. Po sedmi kolech však byl těsně za čtvrtým Warwickem. Sedmé kolo bylo také posledním pro Elio de Angelise. Po průjezdu první šikanou se mu z motoru začalo hustě kouřit, bohužel ze závodní stopy uhnul poněkud pozdě, čímž zbrzdil Prosta, který jej musel objíždět. Toho využil Piquet, který jej předjel. To už se před Warwicka dostal Luada, a sázel jedno nejrychlejší kolo za druhým a na vedoucí dvojici se rychle dotahoval. Za čtvrtým Warwickem jel Fabi, Tambay a Mansell, který se vytáhl, když zvnějšku předjel v Sach Kurve (!) Arnouxe.

Na tomto pořadí se nic neměnilo až do 21. kola, kdy Piquetovui přestaal fungovat převodovka, a Prost se tak bez práce dostal do vedení a jel si pro své další vítězství, Lauda se sice na něj snažil dotáhnout, ale v cíli je dělily ještě tři vteřiny, třetí projel cílem Derek Warwick. Na dalších příčkách se pořadí ještě promíchalo, a to díky odpadnutí Fabiho, a také Mansellovi, který dokázal předjet Tambaye. A to se Brit před startem závodu modlil za déšť, protože kvalifikace se mu vůbec nepovedla (startoval až jako šestnáctý).

Pořadí v závodě: 1. Alain Prost, 2. Niki Lauda, 3. Derek Warwick, 4. Nigel Mansell, 5. Patrick Tambay, 6. René Arnoux

Nejrychlejší kolo závodu: Alain Prost 1:53:538