První léta bojů Senna versus Prost

Pro mnohé fanoušky automobilových závodů na celém světě zůstává neděle 1. května 1994 dnem, který nikdy neupadne do zapomenutí. Toho dne zahynul Ayrton Senna při děsivém víkendu Velké ceny v Imole, která tehdy hostila Velkou cenu San Marina.

V rozhovoru pro ESPN Racing-Live com se ohlíží profesor Sid Watkins za životem trojnásobného mistra světa a zamýšlí se nad tím, co se změnilo v oblasti bezpečnosti ve sportu, který kdysi byl neuvěřitelně nebezpečný. Prof. Sid Watkins dlouhá léta působil jako delegát Formule 1 v otázkách bezpečnosti a zdravotní péče.

„Myslím, že to byl jeden z nejlepších pilotů všech dob, pokud ne vůbec nejlepší,“ řekl Watkins. „Byl nesmírně agresivní. Byl schopný bez nejmenšího zaváhání předjíždět své soupeře. To byla jedna část jeho skvělého umění. A byl nesmírně rychlý. Takže když si to dáme dohromady, zasloužil si uznání jako jeden z nejlepších pilotů všech dob.“

Watkins se v průběhu řady let se Sennou sblížil, poté co se ti dva poprvé setkali, když musel brazilský pilot navštívit lékařské středisko kvůli křečím krku začátkem svého působení v Tolemanově týmu. Od té doby se s Watkinsem spřátelili a svoje přátelství označovali jako „rodinný vztah“.

„Měl jsem ho nesmírně rád a vycházeli jsme spolu opravdu moc dobře,“ řekl. „Byl to zvláštní vztah, takový jsem nikdy neměl z žádným jiným závodníkem. A stal se doslova částí naší rodiny. Vycházel dobře se všemi našimi dětmi, byl k nim velmi milý, když byly malé, a on pro ně byl idol. Zůstával s námi ve Skotsku a já jsem zůstával u něj v Brazílii. A bylo to pokaždé zajímavé, když jsem se s ním poprvé setkal třeba na nějakém okruhu o závodním víkendu a on si najednou uvědomil, že tam jsem, a vždycky byl velmi rád, když mě viděl.“

Sennu a Watkinse pojil těsný přátelský vztah, ale brazilský šampión vycházel velmi dobře i s mnoha svými soupeři z Formule 1, i když to neplatilo o jeho týmovémm kolegovi Alainu Prostovi, s kterým dlouho jezdil pro tým McLaren Honda.

„On a Gerhard Berger byli velmi dobří přátelé,“ pokračoval. „Myslím, že dobře vycházel s Damonem Hillem a také s Nigelem Mansellem. Ti všichni ho nesmírně uznávali. A k většině z nich se choval velice férově a mile.“

„Neměl moc rád Prosta a později neměl moc rád Michaela Schumachera, protože oba dva byli pro něho velmi tvrdí konkurenti. S Prostem si v bojích o vítězství doslova šli po krku. A je jasné, že když byli tak vyrovnaní soupeři, bylo velmi zajímavé je sledovat na okruhu, protože byli oba tak dobří.“

O rivalitě v týmu McLaren svědčí závod v Suzuce roku 1989. Senna a Prost bojovali o vedení, ale potom Prost zavřel brazilskému pilotovi cestu na vjezdu do šikany a došlo ke kolizi. Prost byl během několika sekund venku z auta, zatímco Senna si to namířil do únikové zóny, znovu se dostal na závodní trať a nakonec závod vyhrál.

Když na nejvyšší stupánek na pódiu vystoupil Alessandro Nannini z týmu Benetton, bylo okamžitě jasné, že byl Senna diskvalifikován, protože si de facto zkrátil šikanu.

„Senna byl kvůli tomu velmi rozčílený a hned použil velmi ostrá slova, ale až pak si uvědomil, že byl diskvalifikován. Do té doby si myslel, že zvítězil,“ řekl Watkins. „A v zásadě měl pravdu, že zvítězil. Ale problém je v tom, že nezvítězil tak, že jel po celém okruhu. Projel únikovou zónu a tím si po kolizi s Prostem zkrátil zatáčku.“

„Myslím si, že za to, že do sebe najeli, nesli stejnou odpovědnost oba. Myslím, že to nebyla vina jednoho z nich. Prostě to byla součást jejich soupeření.“

„Byl jen velmi rozzlobený, že mu FIA odňala jeho vítězství. Nakonec se musel omluvit Prezidentovi FIA (byl to Jean Marie Balestre) kvůli tomu, co o něm v rozčilení řekl. Měl na to pořádný vztek. Ale člověk mu to opravdu nemůže dávat za vinu…“

Tento incident byl předehrou k další dramatické situaci ve Velké ceně Japonska o rok později. Senna získal pole position před Prostem, který už byl v té době pryč od McLarenu a jezdil pro Ferrari. Senna se rozčílil, když mu řekli, že jeho místo na startu je na pravé straně roštu a ne na levé, což by mu vyhovovalo lépe.

Prost odstartoval lépe, protože Senna měl ze startu trochu obavy, a když mířil do první zatáčky, bylo Ferrari před McLarenem. Senna svého soupeře vyřadil ze závodu a získal titul.

„Myslím, že zase to bylo tak, že nechtěl jeden druhého pustit,“ řekl Watkins. „Sennovo kolo se dostalo za Prostovo kolo, Prosta vyhodil z trati a sám také vyjel mimo trať, ale ihned rychle vyskočil z auta. Když jsme přijížděli s lékařským vozem, viděli jsme obrovské mračno prachu. Když jsme přijeli, Prost stále ještě seděl ve voze a vypadal hodně nešťastně. Senna vystoupil z vozu, přilbu měl sundanou a utíkal přes trať do depa pro případ, že by došlo k novému startu.“

Senna byl bezpochyby velmi talentovaný, ale tohle byl jeden z jeho nejzajímavějších momentů. Jeho rivalita s Prostem v kombinaci s trvalými spory s Balestrem ho dostala až za hranici únosnosti. Watkins se o tom však nezmiňuje, místo toho se soustředí na Sennovy výjimečné umění ovládat vůz, což ho řadí mezi ty nejlepší na světě.

„Byl nesmírně precizní ve svém způsobu jízdy, podobně jako býval Jimmy Clark,“ řekl. „A samozřejmě byl nesmírně rychlý. Vzpomínám si, jak mu jednou v Japonsku (1988) na startu zhasl motor. Myslím, že měl pole position nebo byl určitě aspoň v přední části startovního roštu. Můj vůz vyjížděl za poslední řadou. A byli jsme vedle něho. A on spustil svůj vůz z kopce a podařilo se mu tím nastartovat motor. Proto jsme byli vedle sebe. Jinak řečeno, byl myslím na 29. pozici, náš vůz by se mohl považovat za třicátý. Ale on vyrazil jako dělová koule a postupně všechny předjel, bylo to v dešti, nakonec předjel i Prosta a závod vyhrál.“

(Pokračování)

Zdroj: www.f1-live.com