Jacques Villeneuve slaví  40!
 

Dokázal to, co se jeho otci nepodařilo, vyhrát titul mistra světa.  Přesto se při vyslovení příjmení Villeneuve fanouškům vybaví jméno Gilles....

Jacques Villeneuve se narodil  9. dubna roku 1971. Ač byl jeho otec slavný závodník, jeho syna závodění nepřitahovalo. Až po Gillesově tragické havárii v Zolderu 1982 se začal Jacques o závody zajímat trochu více. Nejznámější jsou jeho počátky závodní kariéry  v italském šampionátu Formule 3. Závodil zde v letech 1989 až 1991. Právě v roce 1991 skončil v šampionátu celkově šestý, výsledek nic moc, ale přesto v paddocku potkal muže, který jeho kariéru rozjede a dalo by se řící, že i pohřbí. Tím mužem byl Craig Pollock...

Ten zajistil Jacquesovi starty v F3 v Japonsku, což byl tehdy prestižnější šampionát. Zde závodí až do roku 1993, kdy Pollock díky svým kontaktům v Imperial Tobacco zajistí start týmu ve formuli Atlantic (Forsythe-Green), tato série se jezdila v Severní Americe. Zde už Jacques zazáří, neboť získává titul vicemistra. Pollock je nadšen a stejně tak mecenáši, a tak není divu, že v roce 1994 Villeneuve závodí v sérii CART. Zde končí celkově třetí a získává titul „Nováček roku“. V roce 1995 vyhrává nejen ve slavné pětistovce v Indy, ale vyhrává i titul, jako nejmladší pilot v historii CART. Strmý vzestup jeho kariéry pokračuje dál, když podepisuje smlouvu s týmem F1 Williams. Zde se načas rozejde s Pollockem, který sní svůj velký sen o vlastním týmu v F1.

Jacques skočil do kolotoče Velkých cen rovnýma nohama. I přesto, že se jednalo o špičkový tým (vždyť Hill bojoval poslední dva roky o titul), nikdo nečekal že si Kanaďan tak rychle na vůz F1 zvykne. Hodně mu však pomohlo testovaní před sezonou, podle některých informací nakroužil s vozem FW18 hodně přes deset tisíc kilometrů. A tak při své premiéře v GP Austrálie překvapil nejen svého kolegy, ale i všechny ostatní, když svůj vůz postavil na pole-position. I v závodě si počínal velmi dobře a už už to vypadalo, že napodobí Giancarla Baghettiho, který při svém debutu zvítězil. Jenže pět kol před cílem se z jeho vozu začalo kouřit, a tak musel zpomalit. Tím uvolnil cestu Hillovi k vítězství. Jacques se skomírajícím motorem dojel na místě druhém před Irvinem. Vítězství na sebe však dlouho čekat nenechalo. Při GP Evropy na Nürburgringu se přece jenom dočkal a Kanada opět mohla poprvé od dob jeho otce slavit vítěztsví kanadského jezdce. A nebylo jediné, Jacques vyhrál ještě ve Velké Británii, Maďarsku a Portugalsku. Neustále tlačil Damona Hilla, a nebýt dohody o týmové jedničce a dvojce, nepochybuji, že by mohl Villeneuve vyhrát šampionát hned ve své první sezoně. Avšak i titul vicemistra se počítá.

Po odchodu Damona Hilla na konci sezony 1996, mu však v boji o titul nikdo nebránil. Tedy kromě Michaela Schumachera, který Ferrari  vytáhl nečekaně brzy na výsluní. Villeneuvovým kolegou byl Heinz-Harald Frentzen a stejně jako loni Jacques i on byl ještě před sezonou pasován do role dvojky. Jacques začal své tažení impozantně, avšak nevyvaroval se chyb, které ho mohly hodně mrzet. Jeho největší soupeř totiž pravidelně dojížděl, a pokud Jacques chyboval, většinou čekal v záloze právě výše zmiňovaný Schumacher. I přesto, že se Jacques radoval sedmkrát z vítězství, byl před posledním dějstvím v Jerezu v lepší pozici Schumacher, který měl náskok jednoho bodu. Jacques mohl litovat čtyř havárií a také neuposlechnutí žlutých vlajek v Japonsku, kde byl za toto porušení pravidel diskvalifikován. Průběh posledního závodu sezony 1997 je velmi dobře popsán, včetně slavné kolize, ze které vyšel lépe právě Villenueve. V závěru  pustil před sebe oba McLareny a třetím místem v cíli potvrdil zisk titulu mistra světa. Jistě netušil, že tímto manévrem přišel o poslední vítězství v kariéře. Kanada však oslavovala titul, který této zemi vydobyl syn jezdce , který patří k ikonám tohoto sportu. Jacques však otcovy slávy nedosáhl i přes zisk titulu..

I když se mu podařilo u Williamsu zůstat (což se mistrům světa u této stáje mockrát nepoštěstilo), začalo to s jeho kariérou jít rychle z kopce. Prvním důvodem bylo to, že Renault se z F1 stáhl a výrobu motorů přenechal své divizi  Mécachrome. Firma Mécachrome místo nového motoru stávající pouze upravila, navíc typ FW20 nebyl z nejpodařenějších. Jezdci Williamsu hráli v sezoně 1998 třetí housle a několikrát měli co dělat s jordany a benettony. Jacques vydřel jen dvě třetí místa na Hockenheimu a  Hungaroringu. Jenže na jezdce McLarenu a Ferrari to nestačilo. Jacques skončil v šampionátu na pátém místě s 21 body, jen o bod před svým bývalým kolegou Hillem. Během roku už kolovaly zvěsti o tom, že Villeneuve opět spojí svůj osud s Pollockem, který spolu Reynardem a společností BAT koupili ještě před sezonou 1998 tým Tyrrell. Bohužel tyto zvěsti se potvrdily a Jacques nastoupil cestu ze které nebylo návratu...

Nově vzniklý tým BAR byla naprostá katastrofa a na velkohubá prohlášení majitelů před začátkem sezony 1999, se vzpomíná dodnes. Hned v prvním závodě Jacques poznal, že tohle nebude legrace, když mu velké rychlosti ulétlo zadní křídlo a následovala nepěkná havárie. Dvojice jezdců BARu, měla vůbec co dělat, aby viděla cíl závodu. Villeneuvevovi se to podařilo až v GP Belgie, a to na patnáctém místě. Zontovi sice už v druhém závodě (9. místo), ale body pro tým nezískal ani jeden z jezdců. I přes tuto katastrofu zůstal Villeneuve stále u týmu. Nadějí bylo rozhodnutí týmu používat motory Honda, o které soupeřil s Jordanem.

Vůz 002 byl i díky motoru o poznání lepší než předchozí, zlepšila se spolehlivost i rychlost vozu a to vše přineslo své ovoce. Jacques celkem pravdielně sbíral body, nejlépe se umístnil na čtvrtém místě, a to v Melbourne, Magny-Cours, A1-Ringu a Indianapolisu. Celkem v této sezoně nasbíral 17 bodů (celkově 7. místo), Zonta přidal tři body a BARu tak patřila pátá příčka v Poháru konstruktérů. Vedení to považovalo za velké zlepšení. I tak však kladlo na Jacquesa a nově příchozícho Oliviera Panise na sezonu 2001 velké cíle. Pravidelně bojovat o přední příčky....

Dnes víme že to byly nároky přemrštěné. Jacques sice vybojoval dvě třetí místa, ale tým nezískal ani těch dvacet bodů co loni. Villeneuve si stěžoval na rychlost vozu a  problémy při nastavování. Panis si zpočátku vůz pochvaloval, ale i on později začal vůz 003 kritizovat. Jacques nasbíral za celou sezonu jen 12 bodů, Panis jen 5. Tým klesl o jednu příčku v Poháru konstruktérů, ale ani to Jacquesa nepřiměje k odchodu z týmu. Navíc se stává akcionářem. To ještě neví, že jeho přítel Pollock bude před sezonou 2002 nahrazen Davidem Richardsem, se kterým si Jacques nepadne do oka....

Bohužel nepohoda u týmu byla vidět i na trati. Navíc nový vůz trpěl nespolehlivostí. Oba jezdci se na trati doslova plouží. Zisk čtvrtého místa v Silverstonu je pro Jacquesa zázrakem, který se v tomto roce už neopakuje. Jacques dokončuje pouhých osm GP, Olivier jen šest. To, že tým pod vedením Davida Richardse upadá, se nebojí dát Jacques najevo a je jasné, že jeho čas v BARu se nachýlil.

V sezoně 2003 sice v týmu pokračuje, ale mladík Jenson Button ho válcuje na celé čáře, Jacques nemá rychlost a snad už ani motivaci a neustále si stěžuje na špatné vedení týmu místo toho, aby se soustředil na zlepšení svého výkonu. Náladu mu nezlepší ani výkony kolegy, kterého  před sezonou svými výroky zesměšňoval. Jacquesovy výkony nejsou hodné mistra světa, a když předloží přemrštěné požadavky na zvýšení platu, Richards spolu s Hondou hledají náhradu za vyhaslou hvězdu. Když se to Jacques dozví před GP Japonska, z týmu BAR odchází. V týmu jej nahradil Takuma Sato (snad i na přání Hondy).

Už už to vypadá na neslavný odchod ze scény, když jej na konci sezony 2004, povolal Flavio Briatore, který se rozhádal s Jarnem Trullim. Jenže na Jacquseovi je téměř roční pauza znát, navíc tým Renault prakticky nezná, testoval minimum a ve třech závodech, které odjel, nezaznamenal ano bod. Přesto na sezonu 2005 vyjednal angažmá u Sauberu. Jenže...

Peter Sauber je známým lovcem talentů. Byl to on, kdo dal šanci Kimimu Räikkönenovi, a také Felipe Massovi. A právě Brazilec byl kolegou Jacquesa, na kterém snad byla zajímavá jen o dvě čísla větší kombinéza. Jacques mladičkému Felipemu nestačil. Sice vybojoval jedno čtvrté místo, ale Felipe jezdil daleko rychleji a i přes časté chyby byl více vídět. A co je důležitější, na body svého zkušenějšího kolegu porazil. Massa zaujal natolik, že si jej pro příští sezonu vzalo Ferrari „do učení“ k velkému Schumimu a Jacques dostal pro rok 2006 za kolegu Nicka Heidfelda. Další členem týmu se stalo BMW, které za chvilku převzalo vedení týmu i samotný tým. Už od začátku bylo jasné, že tolik peněz za jednoho jezdce nebude automobilka tolerovat, a tak Jacques musel předvádět výkony odpovídající jeho platu. Jacques však prakticky nic nepředvedl, a když v Hockenheimu havaroval, Mario Theissenovi došla trpělivost. Na postu testovacího jezdce se skvěle předváděl Robert Kubica a bylo rozhodnuto. Jacques Villenueve dostal vyhazov a na jeho místo nastoupilo dravé mládí z Polska.

Tak tedy neslavně dopadl mistr světa z roku 1997. Možná jsem na něj až moc tvrdý, ale jezdec jeho kvalit měl před penězi od BARu dát přednost kvalitě, neboť možností na lepší výběr týmu měl několik. Možná by pak jeho kariéra byla kratší, ale neskončila by takhle špatně. To je možná ten důvod, proč je jeho otec vzpomínán častěji. Přitom jezdecké kvality Jacques určitě má, vždyť ve slavném závodě 24H Le Mans si nevedl špatně, bohužel před koncem závodu musel odstoupit. Závodil také v dnes už zaniklé sérii Speedcar, v nižších sériích závodu Nascar či v cestovních vozech argentiského šampionátu. Poslední dobou o sobě dával vědět opět ve spojitosti s Formulí 1. Nejdřív měl být jezdcem týmu Stefan GP, který však nedostal místo na startovní roštu, loni se snažil  týmem Durango vstoupit dop F1 jako majitel týmu Villenueve Racing. Ani tento tah mu nevyšel, a tak se zdá, že v  F1 už jméno Villenueve neuvidíme....

Jacques Villeneuve  v číslech:

Narozen 9.dubna 1971 v Saint-Jean-sur-Richelieu (Kanada)
První závod: 10. března 1996, Melbourne (Austrálie), druhé místo
První vítězství: 28. dubna 1996, Nürburging (Německo)
Největší úspěch:  Titul mistra světa v roce 1997
Počet vítězství: 11
Počet pole-position: 13
Počet pódií: 23
Počet nejrychlejších kol: 9
Získané body: 235
Počet odjetých GP: 163 (2x nestartoval)
Týmy: Williams, BAR, Renault, Sauber, BMW-Sauber
Ve vedení závodu odjel 633 kol a 2 965 kilometrů.....