Dnes, 1. května, uplynulo 15 let od doby, kdy Ayrton Senna přišel o život po těžké nehodě při Velké ceně San Marina. Trojnásobný mistr světa, který jezdil svou první sezonu v týmu Williams Renault po dlouhém období v týmu McLaren vyjel v zatáčce Tamburello z trati a narazil do betonové bariéry. Později téhož dne v nemocnici zemřel.

O životě brazilského velikána už toho bylo hodně napsáno. Ale jedním z těch, kdo ho znali lépe než většina ostatních, byl Gerhard Berger, který poskytl exkluzivní rozhovor pro ESPN Racing-Live.com.

Berger a Senna se poprvé setkali, když oba závodili ve Formuli 3. V té době Berger poznal, že má Senna talent, „ale je jasné, že v tomto stádiu si vždycky člověk myslí, že nejlepší je on a ti ostatní jsou sice dobří, ale porazitelní,“ vysvětloval příjemný Rakušan.

„Byl mezi námi opravdu dobrý vztah, nejdřív především proto, že jsme byli stejně staří,“ pokračoval Berger. „Znali jsme se z Formule 3. Trávili jsme spolu hodně času. Jezdili jsme spolu na dovolenou. Společně jsme trávili čas na mé lodi. Trávili jsme čas společně u něj v Brazílii. Bavili jsem se. Chodili jsme mezi lidi. Opravdu jsme si to užívali. Závodili jsme. Až do té doby, než jsem se s ním setkal v jednom týmu, měl jsem týmové kolegy na velmi dobré úrovni, ale nebyl problém je porazit.“

„Do jeho týmu jsem přišel se stejnými představami. Říkal jsem si: ‚No dobře, vím, že je moc dobrý. Ale já ho porazím.‘ Ale pak jsem si uvědomil, jak výjimečný je. Ale tak nějak jsem na něj nežárlil. Nebo aspoň v tom nebyla taková na zloba, kdy člověk uvažuje: ‚Jak jen bych ho mohl oslabit? Nebo poškodit jeho obraz nebo cokoli jiného…‘ Ale já jsem si jen řekl: ‚Cokoli jiného. Záleží jen na mně, abych byl lepší, abych se zlepšil a dokázal ho porazit.‘ Myslím, že okamžitě pochopil, že budeme hrát fér hru, až spolu budeme soupeřit. Proto tam byl prostor pro přátelství. Chci zdůraznit, že to bylo skvělé přátelství, které trvalo léta.“

Sennova obrovská touha po vítězství byla zřejmá během celé jeho kariéry ve Formuli 1. Úspěch na nejvyšší úrovni vyžaduje, abyste měli určité charakterové rysy, vysvětlil Berger, a ne všechny musí být zrovna lichotivé.

„Každý je nesmírně soutěživý typ a každý je nesmírně sobecký,“ řekl s poukazem na špičkové piloty Formule 1. „Vzpomínám si, že když jsem chodil do školy, byl jsem známý jako jeden z největších sobců. Když jsem přišel do Formule 1, nebyl jsem jedním z těch, kdo byli nejvíc sobečtí. A potom přijde někdo jako Ayrton, to byla prostě úplně jiná třída. No, myslím, že to k tomu sportu patří. Musíte myslet především na sebe. Musíte mít v sobě jistý vražený pud – sobecký pud. Tohle všechno musíte v sobě mít.“

Berger závodil vedle Senny tři roky v týmu McLaren Honda, poté co z týmu odešel Alain Prost k Ferrari na konci sezony 1989. O komplikovaném vztahu mezi Sennou a Prostem už toho bylo napsáno hodně.

„Vztah mezi těmi dvěma piloty byl prostě katastrofální,“ řekl jednoduše Berger. „Prost byl v té době superhvězda, byl nejvíc konkurenceschopný pilot, velmi rychlý, velmi úspěšný, velmi dobrý. Pak přijde mladý Brazilec a prostě ho jen tak porazí, protože je rychlejší. A to je nesmírně těžké… a tím těžší, když se jedna o takovou superhvězdu jako byl Alain Prost.“

„Dobře si na to vzpomínám. Ayrton byl prostě rychlejší v kvalifikaci. Byl rychlejší a viděl jsem, že to Alain pochopil a honem řekl: ‚Naše vozy tady jsou stejně dobré. Oba jsme v první řadě. Tak ať si tu pole position má. Musím použít veškeré své zkušenosti a porazit ho pří závodě.‘

„Alain měl stejnou zkušenost už předtím, s Niki Laudou, který byl ve stejné pozici, jako teď Alain. Alain přišel jako mladý kluk k Nikimu a Niki dokázal vyhrát šampionát o půl bodu. Díky rychlosti, talentu, byl na vrcholu své kariéry. Alain byl nováček. A tady to bylo stejné. Ayrton byl nováček a Alain musel samozřejmě použít všechny možné triky, každý kousek mentální převahy, každý boj k tomu, aby Ayrtona destabilizoval. To byla jediná šance na to, aby v mistrovství zvítězil.“

Prost nakonec v roce 1989 titul získal, po kontroverzní kolizi na trati v Suzuce s týmovým kolegou z McLarenu, po souboji o prvenství, který trval po celý závod. Na vjezdu do pravolevé šikany – která se na tomto okruhu dodnes používá – Senna využil toho, že Prost konzervativně projíždí tuto zatáčku o 130 stupních a vzal to doprava, aby ho na vjezdu do šikany předjel.

Prost do Senny prostě najel a oba vyjeli do únikové zóny. Prost si jen odepnul záchranný pás, vystoupil z vozu a závod ukončil. Senna se nechal roztlačit, stavil se v depu pro nové přední křídlo a znovu se vrátil na trať. Dostihl a předjel Alesandra Nanniniho, který vedl, ale pak byl nepochopitelně diskvalifikován za to, že si zkrátil závěrečnou šikanu.

„No, toho dne se rozhodovalo o mistrovství. V té době jsme neměli tak jasná pravidla, jako dnes,“ řekl Berger. „Bylo na vaší zodpovědnosti, abyste se vyhnul nehodám. Bylo to trochu volnější vzájemné chápání. A samozřejmě  když vám nešlo o vítězství, bylo na vás, jestli někdo jiný nebo vy sám dojedete až do cíle… někdy jste prostě najel svým autem do jiného a bylo to. Vyhrál jste v mistrovství.“

„Takže nakonec kolem toho byly velké politické debaty. Bylo to trochu smutné, protože oba piloti… nebudu se opakovat. Alain byl fantastický, neuvěřitelný mistr. Takže potom když je člověk viděl, jak o tom musí debatovat – kdo získal titul – bylo to trochu smutné. Ale to nevadí. To byla součást závodění. Je to součást historie. Bylo to skvělé mistrovství. Dva obři se utkali v boji o titul. Bylo to obrovské.“

Rivalita pokračovala i v sezoně 1990. Prost teď jezdil pro Ferrari a Senna měl mnohem konstruktivnější vztah se svým novým týmovým kolegou u McLarenu, Gerhardem Bergerem.

Byla z toho další těsná bitva o titul a výsledek Velké ceny Japonska opět rozhodl o titulu. Senna se dostal do sporu s FIA o to, z které strany startovního roštu by měla být jeho pole position. Brzy bylo zřejmé, že pro brazilského pilota nastal čas odvety.

„Vzpomínám si, že jsme se před závodem převlékali a trochu jsme si ze sebe vzájemně dělali legraci. On řekl: ‚Gerharde, pořádně se koukej na první zatáčku. Pobavíš se.‘ Už předem jsem věděl, co se stane, protože řekl, že mu to teď vrátí.“

My už teď ten příběh známe. Prost bleskově odstartoval, zatímco Senna měl trochu strach. Když vjížděli do první zatáčky, Senna do Prosta prostě najel a oba vozy se zastavily v štěrkové zóně. Senna věděl, že získal svůj druhý titul.

Třetí titul získal Senna v roce 1991, zatímco Ferrari mělo problémy s konkurenceschopností. V roce 1993 Berger odešel od McLarenu a vrátil se k Ferrari. K Sennovi nejdřív přišel do týmu McLaren Ford Michael Andretti a potom vycházející hvězda Mika Hakkinen. V té době byl nejlepším týmem Williams Renault. Prost mířil k čtvrtému titulu v dominantním voze FW15C. McLaren měl zákaznický motor Ford a potom podepsal pro rok 1994 smlouvu s Peugeotem. Senna závistivě pokukoval po týmu Williams.

„Já jsem odešel od McLarenu k Ferrari,“ začal Berger. „Ayrton mi řekl: ‚McLarenu už nevěřím. Musím odejít. Půjdu k Williamsovi. Williams staví nejlepší vůz. Willimams má nejlepšího inženýra. Pokusím se dostat se k Williamsovi.’  A začal vyjednávat s Frankem. Několikrát přišel ke mně a řekl: ‚Gerharde, já nikdy pro Williamse jezdit nebudu. Frank je prostě hrozný a já nikdy nebudu jezdit v jeho voze.‘

„A potom, když jsem se s ním setkal o několik týdnů později, řekl: ‚Musím to zkusit znovu, protože to je nejlepší vůz. A já chci nejlepší vůz. Já potřebuju nejlepší vůz.‘ A znovu a zase. ‚Mluvil jsem s Frankem. Všechno vypadá velmi dobře.‘ O pár dní později jsem ho potkal a on řekl: ‚Nedá se s ním mluvit. Pro Williamse nikdy jezdit nebudu.‘ A tak to šlo myslím tak půl roku, dokud mi neřekl, že jde k Williamsovi.“

„A pak, v téhle době, Williams byl po technické stránce nejlepší vůz. Tohle byla velká éra Williamse, s Adrianem Neweym, s Patrickem Headem měli opravdu skvělé vozy. A to znamená, že Ayrton byl nejrychlejší závodník v nejrychlejším voze. Vypadalo to, že Formuli 1 čeká velmi nudná sezona.“

Wiliamsův Renault FW 16, to byl opravdu konkurenceschopný kit. Senna získal pole position v prvním závodě roku v Brazílii, ale potom dostal smyk, když pronásledoval Michaela Schumachera ve voze Benetton Ford, a závod nedokončil. Potom následoval závod TI Aida v Japonsku. Senna zase získal pole position, ale vyřadili ho hned na startu a Schumacher si jel pro druhé vítězství v řadě.

Pro Velkou cenu San Marina v roce 1994 Senna získal svoji třetí pole position v řadě – pětašedesátou ve své kariéře – před tragickou smrtí Rolanda Ratzenbergera. Po nehodě na startovní čáře a následném úklidu tratě byl závod znovu odstartován. Senna vedl před Schumacherem, ale pak Williams vyjel z trati v zatáčce Tamburello. Ironií osudu měl Senna ve voze rakouskou vlajku a doufal, že vzdá hold Ratzenbergerovi tím, že až dorazí jako vítěz do cíle, zamává tou vlajkou. 
 

„Vzpomínám si, že mi toho rána Ayrton řekl – byli jsme na briefingu pilotů – on mi říká: ‚Gerharde, s tím autem se nedá jet.‘ Měli na tom voze nějaké problémy s aerodynamikou. A ještě říká: ‚Měli jsme v tom voze děsný výkon, zatím se to nepodařilo zvládnout. Musíme upravit pár věcí, aby se to dalo řídit.‘ Ale přesto získal v tom voze pole position, jako obvykle. Všechno to bylo jako obvykle. Byl velice spokojený, že je v týmu Williams. Řekl: ‚Jsem v tom správném týmu. Určitě toho hodně vyhraju.‘

„Byl jsem zrovna za ním, když k té nehodě došlo,“ pokračoval Berger. „Viděl jsem ho, jak najel do té zdi. Byl jsem vedle něho a díval jsem se na něj a on…  ten výsledek nevypadal tak špatně, protože úhel toho nárazu nebyl tak zlý. Říkal jsem si, že to nic není. Viděl jsem v zatáčkách horší nehody, ne mnohem horší. Já sám jsem narazil hlavou napřed. On neměl tak zlý úhel. Takže podle mne bylo všechno fajn. Vrátil jsem se a postavil jsem svůj na startovní rošt, zastavili závod.“

„Uklidil trať. A dokonce ještě na startovním roštu byla docela dobrá nálada. Všichni říkali: ‚No, už je venku z vozu.‘ Nemysleli jsme si, že se děje něco tak zlého. Připadalo mi, že když už je venku z auta, všechno je v pořádku. Jen uklidí trať a zase vyrazíme. Takže v téhle chvíli jsem neměl tušení, jak zlé to bylo.“

„Takže jsme znovu odstartovali  a těsně před tím závodem jsem začal mít takový nějaký divný pocit, ale nic zvláštního. Seděl jsem v garáži a někdo ke mně přišel a řekl: ‚Víš, že je Ayrton v nemocnici a bojuje o život?‘ A teprve tehdy jsem začal chápat vážnost problému.“

„My, my… svolal jsem si svůj tým a řekl jsem. ‚Nechte mě jít do nemocnice a podívat se, co se vlastně stalo.‘ Letěl jsem helikoptérou do nemocnice v Bologne.“

Senna zemřel krátce nato a Berger spolu s Damonem Hillem, Emersonem Fittipaldim a Alainem Prostem byli mezi těmi, kteří nesli rakev na jeho pohřbu v Sao Paulu. Milióny lidí lemovaly ulice, aby vzdali hold brazilskému velikánovi.

„Není k tomu moc co říct, protože… jen se podívejte na ten filmový záznam,“ řekl Beger. „Jen se podívejte na ty lidi, co přišli na  pohřeb. Podívejte se na to, jak k němu přistupovali. Je to výjimečné. Ale on byl výjimečný člověk. Když byl naživu, bylo to vždycky dobré. Přijeli jsme do nové země, samozřejmě jsme byli sportovci, kteří vyhrávali závody, byli jsme slavní. Lidé s námi chtěli obědvat, chtěli nás vidět. Ale pokud šlo o Ayrtona, obvykle se s ním chtěl setkat prezident. Měl takové nějaké zvláštní charisma, nedá se popsat, v čem to bylo. S tím se člověk musí narodit. A právě to on měl.“

„Víme, že… že zůstane jedním z těch největších, možná byl vůbec největším pilotem, jaký se kdy zrodil ve Formuli 1. Podle mne byl nejskvělejším pilotem, jaký kdy Formule 1 měla. Já vím, vnímám to citově, jako přítel, byl jsem mu bližší. Závodil jsem s mnoha jinými velikány, ale ne se všemi. Měli jsme Jima Clarka, měli jsme skvělé lidi předtím. Co je ale jisté, je to, že byl na podobné úrovni.“

„Ale pro mne osobně, a po citové stránce, to byl nejskvělejší pilot, jaký kdy ve Formuli 1 byl.“

Zdroj: www.f1-live.com