Smrt Ayrtona Senny přivedla do F1 velký talent, pro Skotsko naději na další mistrovský titul v F1 od dob Jackieho Stewarta....

Tou nadějí byl David Coulthard, tedy abych uvedl správně celé jméno, David Marshall Coulthard. Narodil se 27. května 1971 a i přes odpor matky začal od dětství pošilhávat po závodnické kariéře. Naštěstí byl jeho otec Duncan motoristickým nadšencem, a tak už ve 12 letech závodil David v motokárách.  A úspěšně, v letech 1983 až 1985 nenašel v kategorii juniorů přemožitele (jeho velkým soupeřem byl Allan McNish). V roce 1986 přešel do vyšší kategorie a i tady získal tři tituly v řadě.  V roce 1987 a 1988 přidal i tituly nejvyšší kategorie britského šampionátu motokár Super-1. Přestoupit výš znamelo opustit motokáry a usednout do kokpitu Formule Ford 1600. Ani tady nenechal nikoho na pochybách a hned v prvním roce zde vyhrál titul, což opět znamenalo přestup.

V kategorii GM-Lotus se Davidovi poprvé nedaří podle představ a celkově skončil čvrtý. I tak si však zajistil místo v bristké Formuli 3. Zde celou sezonu sváděl boj o titul s Rubensem Barrichellem, a i když David vyhrál více závodů, titul nakonec vybojoval Brazilec. Avšak David si spravil chuť vítězstvím závodu Masters v Zandvoortu a hlavně vítězstvím v Macau. Z pohledu jeho kariéry to byla nejdůležitější vítězství roku 1991. Tyto výsledky mu totiž zajistily místo v F3000. V sezoně 1992 sice skončil devátý, ale o rok později si jedním vítěztsvím zajistil celkově třetí místo. Mladý pilot se zalíbil Franku Williamsovi a ten mu nabídl smlouvu na post testovacího jezdce pro sezonu 1994...

To však platilo jen do tragické Imoly. Po Sennově smrti Frank Williams překvapivě váhá, sedačku David okamžitě nedostal. Williams nejdřív volá mistru světa z loňska. Jenže Alain Prost nemá zájem se vracet, Williams zkouší přemlouvat dokonce i tehdejšího rekordmana v počt startů, Riccarda Patreseho, ale ten stejně jako Prost odmítá. A když odmítne i Nigel Mansell (ten závodil v USA a musel dostát svým závazkům), přece jenom dostává možnost mladý David Coulthard.

Debut si odbyl při GP Španělska. V kvalifikaci sice bojoval s vozem i s nastavením, přesto si vyjel deváté místo. Závod nedokončil pro poruchu. V GP Kanady a GP Velké Británie si dojel pro první body, když dojel dvakrát pátý. Pěkný výkon předvedl na náročném okruhu ve Spa, kde dojel čtrvtý.V Monze mu došlo palivo, ale i tak bral bod za šesté místo. Nejlepší závodní víkend v této sezoně prožil na okruhu v Estorilu, když si v kvalifikaci vybojoval třetí místo, a v závodě dojel těsně druhý za kolegou Damonem Hillem. Tím pro něj sezona 1994 skončila, neboť Frank Williams dal možnost Mansellovi, který mohl nastoupit do poslední GP sezony v Adelaide. I přesto, že David začal jednat s McLarenem o přestupu, zůstal spolu s Damonem Hillem i pro rok 1995 u Williamsu.

Zatímco Hill měl bojovat o titul, Coulthard měl především sbírat zkušenosti. Hill o titul opravdu bojoval, avšak David svými výkony předčil očekávání. Už v GP Argentiny vybojval své první pole-position (závod však pro poruchu nedokončil), dokázal také využít chyb a případných kolizí dvojice Hill-Schumacher, a tak není divu, že jeho nejhorším výsledkem v celé sezoně bylo čtvrté místo v Imole. Jeho snažení brzdila nespolehlivá technika a bohužel i chyby. Ta nejtrapnější a asi i nejhloupější v kariéře jej potkala v Adelaide, kde nezvádl nájezd do boxů a v pit-lane se zapíchl do bariéry. Přesto však na tuto sezonu musíme nahlížet jako velmi úspěšnou, pět pole-position a hlavně první vítězství v GP Portugalska hovoří za vše. Celkově skončil třetí se ztrátou dvaceti bodů na druhého Damona Hilla. Tímto výsledkem se s týmem Williams rozloučil a nastoupil devítiletou anabázi u týmu McLaren. Tento tým se probíral z krize, motory Mercedes slibovaly velký posun vpřed a skutečně tomu tak bylo.

V sezoně 1996 sice vůz MP4/11 nepatřil k nejspolehlivějším, avšak David s ním dokázal vybojovat dvě pódia, a celkem přívézt 18 bodů. Bohužel pro něj, byl  jeho kolega Häkkinen úspěšnější. Jenže v sezoně 1997 dopadla sezona lépe pro Skota. Hned v úvodu sezony vyhrál v Melbourne, pak jej sice brzdila technika a občas i chyby, přesto dojížděl na bodech častěji než jeho finský kolega, navíc přidal další vítězství v Monze. Třetí vítězství mohl přidat v posledním závodě sezony, v Jerezu. Zde se spíše pozornost soustředila na dvojici Villeneuve-Schumacher, která bojovala o titul.

Tato dvojice mezi sebou sváděla trvdé souboje až do 47. kola, kdy Michael Schumacher předvedl svůj dnes už známý „kamikadze manévr“. Zatímco Kanaďan mohl pokračoval dále, Němec odstoupil. Jacques Villeneuve si poklidně jel pro titul, ale brzy se na něj dotáhla dvojice McLarenu. Villeneuve si už spíše vychutnával svůj triumf a nikam nespěchal, David na druhém místě zpomalil a pustil před sebe svého kolegu, který stále čekal na vítězství. Mika v samém závěru ploužícího se Villeneuva předjel a radoval se z prvního vítězství. Předjet Kanaďana se povedlo i Davidovi a McLaren tak získal double. Aź po závodě vyšlo najevo, že David pustil Miku Häkkinena podle dohody s týmem. Ta byla založena na tom, že pokud bude mezi oběma jezdci minimální rozestup, a bude šance na vítězství David uvolní Mikovi cestu, což jako pravý gentleman David udělal. I přesto toto darované vítězství však David porazil svého kolegu v konečném hodnocení o devět bodů a celkově skončil čtvrtý.

Jak sezona 1997 skončila, tak sezona 1998 začala. Pouštěním jezdců McLarenu. Tentokrát však díky chybě týmu, který jasně vedoucího Häkkinena povolal do boxů. David se zachoval čestně a první místo vrátil zpět jeho původnímu majiteli. Häkkinen byl v této sezoně nad jeho síly a kromě jediného vítězství v Imole se musel David většinou  spokojit s druhými místy, což mu nestačilo ani na zisk titulu vicemistra. David se ještě ukázal v deštivém Spa, kdy mu v opravdu příšerném počasí „vylezl" na záda jasně vedoucí Michael Schumacher, který měl ze svého Ferrari rázem tříkolku. Němec na drandění s tříkolkou neměl zjevně náladu, neboť v boxech chtěl Davida vyzvat na pěstní souboj. Dodnes ani jeden z aktérů přesně nevysvětlil, co se tehdy stalo. David přiznal, že jel sice pomaleji, ale odmítal Němcovo nařčení že přibrzdil těsně před ním, protože jej v zrcátkách vůbec neviděl. Ať tak či onak, Schumacher tímto vypadnutím  pomohl Häkkinenovi k zisku titulu. Fin vyhrál osmkrát a v Japonsku se radoval ze zisku titulu. Mika sice slíbil vrátit Davidovi pomoc v sezoně 1999, jenže Davidovi nebylo přáno.

Z prvních pěti podniků tři nedokončil, v Kanadě doplatil na Safety Car a dojel až sedmý. Häkkinen měl po kanadské GP 34 bodů, David měl bodů pouze dvanáct a bylo jasné na koho Dennis bude sázet. Sen o titulu se rozplynul ještě před polovinou sezony....Chuť mu spravilo vítěztsví před domácím publikem na Silverstonu. Bohužel hned v dalším závodě zažívá velmi nepříjemné chvíle. Po startu na A1 Ringu se až přliš odvážně vrhá do skulinky, kterou tam nechal  Häkkinen. Dochází ke kontaktu s Finovým monopostem, ten se přetáčí, a zatímco David z místá činu bez problémů odjíždí, Fina čekají perné chvilky při stíhací jízdě. Oběma McLarenům nakonec vypálí rybník Irvine, David dojede druhý a třetí mohutně finišující Häkkinen. V týmu po tomto extempore vztahy obou jezdců poněkud ochladly, ani Dennis nebyl nadšen Davidovým přehnaně ambiciózním manévrem. Náladu v týmu vylepší až konečný zisk titulu mistra světa, jenže jej získává opět Häkkinen, David si vylepšil náladu vítězstvím ve Spa. Jenže celkově čtvrté místo není to po čem touží...

Sezona 2000 však Davida zastihla ve skvělé formě. V sezoně získal největší a nejhezčí vítězství své kariéry, když v přímém souboji porazil na domácí půdě v Silverstonu, Häkkinena i Schumachera. Bohužel ho zastihla i událost, při které málem přišel o život. Když letěl na autodrom do Barcelony, jeho malé proudové letadlo havarovalo a začalo hořet, oba piloti zahynuli, David, jeho přítelkyně a Davidův fyzioterapeut naštěstí vyvázli bez zranění. David i po tomto neštěstí dokázal dojet v Montmelu na druhé pozici! I v této sezoně byl lepším jezdcem McLarenu Häkkinen, ovšem David se nenechal zahanbit, dvakrát vyhrál, a přestože to na titul opět nestačilo, dokázal skončit celkově třetí.

V sezoně 2001 měl David největší šanci. Mika Häkkinen už otevřeně přemýšlel o odchodu (na konci roku tak opravdu učinil) a na jeho jízdě a dravosti to bylo znát. MP4/16 také patřilo mezi špičku, a tak to vypadalo, že Skot bude horkým favoritem na titul. Zpočátku to skutečně vypadlo, že David bude bojovat o titul se Schumacherem, vždyť  po šestém závodě měl na něj pouhé čtyři body ztráty. A v Monaku si vyjel pole-position, vítězstvím by se zcela jistě dostal do čela šampionátu, ale Davidovi na startu zhasnul motor, což znamelo odsun na poslední místo a dnes už známé trápení se za Bernodlim, nakonec vydřel pouhé páté místo. Dalo by se říci, že tahle situace byla klíčová. Jako by si Coulthard přestal věřit, jeho jízda už nebyla tak agresivní, v Silverstonu navíc havaroval už po dvou kolech. A když se k tomu přidal občasný defekt motoru bylo jasné, že na titul nedosáhne. To se potvrdilo v Maďarsku, kde Ferrari získalo double, čímž si zajistilo oba tituly. V závěru sezony musel ještě David hodně bojovat, aby uhájil titul vicemistra před dotírajícím Barrichellem, kterému pomáhal Schumacher. David však tenhle úkol zvládl a mohl se tak alespoň těšit z dílčího úspěchu. Asi netušil, že lepšího výsledku ve své kariéře už nedosáhne...

V sezoně 2002 naprosto dominovalo Ferrari, navíc se přidal i Williams s motory BMW, a tak McLaren hrál až třetí housle. Nepomohlo ani angažování nadějného Kimi Räikkönena, McLaren velmi rychle vyklidil pozice a nic na tom nezměnilo, ani Davidovo vítězství v Monaku. Jestli bylo sezona 2002 v podání Davida Coultharda zklamáním, tak sezonu 2003 lze hodnotit pouze slovy výbuch či fiasko. Davidovi totiž nesedl nový formát kvalifikace, která se jezdila pouze na jedno nejrychlejší kolo.

Sice vyhrál úvodní závod v Melbourne (jak se ukáže bylo to jeho poslední vítězství), ale to bylo z jeho strany všechno, vzepjal se sice ještě ke druhému místu v Německu a třetímu místu v Japonsku, ale naprosto nestačil na týmového kolegu Räikkönena, který bojoval o titul do posledního závodu. Celkově skončil sedmý s pouhým jednapadesáti body...

Sezona 2004 byla jeho poslední s týmem McLaren. Nebylo to důstojné loučení, ale je nutno přiznat, že mravenečník MP4/19, od kterého si tým hodně sliboval, nesplnil očekávání, a nejen David, ale i Kimi na špičku díky tomuto vozu nestačili. Na Davidových výkonech bylo znát, že ví, že jej na konci sezony vystřídá Juan-Pablo Montoya, jeho nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v GP Německa! Velký ústup ze slávy. Celkově skončil desátý s 34 body. Na konci sezony pomýšlel i na konec kariéry, avšak jeho manažer Martin Brundle mu vyjednal místo u Jaguaru. Z týmu se však téměř přes noc stal tým Red Bull, naštěstí pro Davida si však nový majitel ponechal všechny zaměstnance i piloty.

Nové prostředí jakoby Davidovi prospělo (snad jen s vyjímkou kvalifikací, které mu v Red Bullu nikdy nešly). Hned na začátku sezony s novým týmem dosahuje v Austrálii na čtrvté místo a i z dalších dvou cen přiváží cenné body. Celkem v sezoně boduje osmkrát, na nováčkovský tým to není špatný výsledek, ale hlavně po delší době poráží týmového kolegu (Klien). Jeho spokojenost byla viditelná, i když nedosahoval takových výsledků jako v minulých letech. Možná  to bylo tím, že Red Bull narozdíl od sterilního a přísného McLarenu nediktoval, jaké oblečení a účes má pilot mít apod. Druhá sezona u Red Bullu je ještě lepší a David dokonce týmu přiváží i první pódium, když dojel třetí v Monaku. Po dvou letech tak stojí opět na stupních vítězů. V sezoně 2006 tým trochu ustoupil do ústraní, neboť RB3 postrádá spolehlivost i rychlost a Coulthard s Weberrem málokdy vidí cíl.

Sezona 2008 byla jeho poslední sezonou. Bohužel ne zcela úspěšnou. V zmateném závodě v Kanadě sice dojel třetí, ale jinak jeho výsledky neodpovídaly jeho kvalitám. Snaha předjíždět končí většinou haváriemi a v celé sezoně boduje pouze šestkrát. Při své poslední GP vezl na hledí speciální kamerku, přes kterou diváci viděli to, co pilot, bohužel David se daleko nedostal, hned v úvodu kolidoval s Kazuki Nakajimou, a tak jsme se moc dlouho touto novinkou nepokochali. V poslední sezoně nasbíral jen osm bodů a celkově skončil šestnáctý, což byl jeho nejhorší výsledek v kariéře.

Po ukončení kariéry pilota F1 se i nadále věnuje své vášni. Závodí v DTM, komentuje pro BBC závody F1 a píše články a postřehy z F1 pro nejmenovaný český web. Na závěr přidám několik zvlášností a perlliček, které se mi podařilo vyšťourat. Ačkoliv je Skot, cítí se spíš jako Brit a je na to hrdý, nošení tradičního kiltu byste se u něj nedočkali, jeho oblíbenou skupinou je Queen, i když se o něm často píše (psalo), že je sympaťák, je na tohle slovo hodně háklivý a nerad to slyší. Jeho přezdívkou byla Andulka, kterou si vysloužil už ve svých začátcích v motokárách. A ještě jedno zajímavé info na závěr. David Coulthard předjel Michaela Schumachera víckrát než kdo jiný v historii F1.

David Marshall Coulthard v číslech:
Narozen 27. března v Twynholmu (Skotsko)
První závod: 29. května 1994, Barcelona (Španělsko), nedojel
První vítězství: 24. září 1995, Estoril (Portugalsko)
Největší úspěch: Titul vicemistra v roce 2001 a čtyřikrát celkově třetí místo (1995, 1997, 1998, 2000)
Počet vítězství: 13
Počet pole-position: 12
Počet pódií: 62
Počet nejrychlejších kol: 18
Získané body: 535
Počet odjetých GP:  246 (1x nestartoval, GP USA 2005)
Týmy: Williams, McLaren, Red Bull
Ve vedení závodu odjel 897 kol a 4 211 kilometrů....