Dan Gurney slaví 80!

I přesto, že nedosáhl takových úspěchů jako jeho krajané Hill či Andretti, patří v USA k nejpopulárnějším závodníkům, kteří se do kolotoče F1 dostali.

Daniel Sexton Gurney se narodil  13. dubna 1931 v Port Jeffersonu. Po vojenské službě a bojovém nasazení v Koreji si koupil malý sportovní Triumph TR4 a závodnická kariéra se rozjela. Střídal dobré výsledky se špatnými, zkoušel i závody hot rod. Jeho výkonů (především v Sebringu) si všiml dealer vozů Ferrari a nabídl Danovi jet slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans s vozem Ferrari. Zde se mu však nedařilo, i tak zůstal v týmu a příští rok zvítězil ve dvanáctihodinovce v Sebringu a dojel pátý v závodě 1000km na Nürburgringu. V té době se Enzo Ferrari rozhádal s Jeanem Behrou, a i když Francouz na domácí Velké ceně startoval, možnost dostal i Dan, který od příštího závodu Behru nahradil.

Danovi se debut příliš nevyvedl. V první GP se Dan kvalifikoval jako dvanáctý z jednadvaceti jezdců a závod pro poruchu nedokončil. Ale v GP Německa zazářil třetím místem v kvalifikaci a druhým místem v závodě, kdy nestačil jen na jedničku týmu Brookse. V Portugalsku zachraňoval čest Ferrari třetím místem, když jeho favorizovaní kolegové (Brooks, Hill) odpadli. V posledním závodě sezony si Dan připsal další body za čtvrté místo. V šampionátu skončil celkově sedmý s třinácti body, což byl skvělý výsledek, když uvážíme, že s vozy F1 neměl žádné zkušenosti a nastoupil jen do pěti závodů. Přesto se s Ferrari rozešel. Enzo totiž odmítal koncepci motoru vzadu a pro rok 1960 opět počítal s klasickou koncepcí, která se ukazovala jako nekonkureceschopná. Bohužel Dan se rozhodl spojit s týmem BRM.

Typ P48 sice má motor vzadu, ale je velmi nespolehlivý. Dan vidí cíl jenom jednou, a to v Silverstonu, kde dojel desátý. Rychlost vozu nechybí, jak dokazují jeho kolegové Jo Bonnier a Graham Hill, ovšem spolehlivost je špatná. Tito tři jezdci dojíždějí dohromady z 9 devíti závodů jen sedm! Dan dal najevo nespokojenost a z týmu BRM odešel do týmu Porsche.

A nebylo to špatné rozhodnutí, neboť Porsche a Lotus jako jediní dokázali držet krok s dnes už legendárními vozy Ferrari Dino 156. Dan získal hned v Monaku dva body za páté místo, v Zandvoortu a Spa se mu sice tolik nedařilo, ale v Remeši předvedl úžasnou bitvu s debutantem Giancarlem Baghettim o první místo. Tito dva kohouti se každé kolo několikrát předjeli a o vítězi nebylo rozhodnuto ani před poslední zatáčkou posledního kola. Na cílové rovince sice ještě vedl Gurney, ale ze závětří vyrazil  Baghetti a soupeře v cíli porazil o 0.100s! Danovi byla v této sezoně druhá příčka snad souzena, protože po dvou sedmých místech ve Velké Británii a Německu, dojel na druhém místě v tragické Monze a v poslední závodě sezony ve Watkins Glen. Stejně jako on i tým Porsche čekal na své první vítězství. I tak skončil v šampionátu na celkovém čtvrtém místě s 21 body.

Sezona 1962 nezačala vůbec dobře. Porucha převodovky v Zandvoortu a havárie v Monaku. Avšak náladu mu vylepšila GP Francie. Vítězství, které Danovi tak těsně loni uniklo, jej čekalo v Rouenu. Sice startoval až šestý, ale díky problémům soupeřů a díky svému výkonu se mohl konečně radovat ze svého prvního vítězství. A bylo to první a zároveň i poslední vítzětsví pro tým Porsche. Dalším úspěchem byl zisk pole-position na Nürburgringu a zisk třetího místa v závodě. Po poruše v Monze dokázal vybojovat páté místo ve Watkins Glenu a celkové páté místo v šampionátu. Po této vcelku úspěšné sezoně se Dan s týmem Porsche rozloučil a stal se členem ambiciózního týmu Brabham, který měl za sebou teprve první sezonu.

Brabham byl dobrou volbou, vždyť v tomto týmu si Dan připsal další tři pódia (třetí místo ve Spa, a dvě druhá místa v Zandvoortu a East Londonu), avšak celou sezonu brzdila jeho snahu bojovat o korunu světového šampiona nespolehlivost jeho vozu. Skončil opět na pátém místě. Sezona 1964 nebyla o mnoho lepší, sice přidal další dvě vítězství (Rouen a Mexiko), ale spolehlivost vozů Brabham byla stále špatná, v této sezoně nedojel přesně polovinu závodů. Tentokráte mu v šampionátu patřila až šestá příčka. Nejvíce ho mrzelo odstoupení v Monaku, kdy jel druhý, a smůla ve Spa, kdy celý závod vedl, ale jelikož mu začalo docházet palivo, musel tři kola před koncem zvolnit a nakonec dojel až šestý.

Sezona 1965 je Danovým vrcholem. Opět v týmu Brabham a opět útočí na titul. Jim Clark jej průběhu sezony dokonce označil za největšího soupeře. Jenže nakonec se smál právě Clark a Dan se musel spokojit až se čtvrtou příčkou. Přitom za výkony, které předváděl celou sezonu, by si zasloužil lepší pozici. Vždyť od poloviny sezony skončil v závodě vždy nejhůř na třetí pozici! Hlavní příčinu neúspěchu je opět nutno hledat ve voze Brabham. Typ BT 11 byl sice spolehlvější než jeho předchůdci, ale na začátku sezony jej trápily dětské nemoci. V Jižní Africe selhalo zapalování, v deštivém Spa jel Dan s poškozeným vozem a dojel až desátý, v Rouenu mu expolodoval motor a nástup přišel až v Silverstonu, kdy dojel šestý. To už měl však Jim Clark 36 bodů a Dan jen jeden. Tři třetí místa v řadě a dvě druhá místa hned za sebou nakonec stačila jen na již zmíněné čtvrté místo celkově. Dan neskrýval své zklamání a rozhodl se k riskantnímu kroku. Založit vlastní tým.

Bohužel odchod z Brabhamu přišel v nejméně vhodnou chvíli, neboť tento tým čekaly dva úspěšné roky. Dan se zatím se svým týmem Anglo American Racers trápil. Nebál se, stejně jako Jack Brabham a Bruce McLaren, zkonstruovat vlastní vůz (a pilotovat jej), ale Eagle slávy Brabhamu a McLarenu nedosáhl. Sezona 1966 byla brána jako sbírání zkušeností s novým vozem. Přesto se Danovi podařilo dvakrát bodovat, a to pátým místem ve Francii a Mexiku. Vůz Eagle udivoval i rychlostí, na Silverstonu startoval Dan jako třetí, avšak stopku mu vystavil motor Climax. Právě Climaxy byly slabinou Brabhamů a Dan během sezony zjišťoval, že nebudou ani to pravé pro jeho konstrukci. Proto se rozhodl do svého vozu zakomponovat motor Weslake V12, který měl větší výkon. Dan je zkoušel v Monze a Watkins Glenu, ale ani jednou nedokončil, jednou kvůli motoru, podruhé kvůli spojce. Celkově skončil se ziskem čtyř bodů na dvanáctém místě. Kromě F1 zkoušel štěstí i v sérii Can-Am a hned ve druhém závodě v této sérii slavil vítězství. Neúspěchem s Eagle se však nenechal odradit a pro sezonu zkonstruoval asi nejhezčí monopost F1 60. let.

Eagle T1G vypadal opravdu krásně, dravě a zbývalo to jen potvrdit na dráze. A Dan Gurney to potvrzoval. Bohužel jen v kvalifikacích, neboť jenom tam vůz dokázal vydržet. Až na dvě vyjímky totiž dokázal svůj monopost postavit vždy do první pětky! Bohužel dojet závod dokázal jen dvakrát, a to ve Spa, kde naposled vyhrál a zajel i nejrychlejší kolo, a v Kanadě (třetí místo a opět nejrychlejší kolo). Dalším, a možná i větším vítězstvím, byl jeho triumf ve 24H Le Mans, kdy spolu s AJ Foytem nenašli přemožitele. Slabinou Eagle bylo velmi křehké zavěšení a převodovka, která si nerozuměla s výkonným motorem Weslake. Přesto s tímto vozem nastupuje Dan i do příští sezony.

V sezoně 1968 už Dan přece jenom poznává, že to s Eaglem vypadá špatně. Po dvou závodech stále nevidí cíl, a tak pro GP Holandska usedá do konkurečního Brabhamu. Mnoho to nepomohlo, ze závodu odpadá v 63. kole. Vrátí se tedy ke své konstrukci, ale nedosahuje prakticky ničeho. 8. září 1968 startuje Dan Gurney ve svém monopostu naposled a opět končí předčasně. Po tomto závodě kupuje vůz McLaren M7A, ale F1 už bere jen jako doplněk, neboť se soustředí na Can-Am a sérii USAC, kde se mu nadmíru daří. Smůla v F1 ho však provází i nadále. Do konce sezony zbývají už jen tři závody, ale Dan dokončí pouze jeden, a to ve Watkins Glenu, na čtvrté pozici. Po GP Mexika ukončuje kariéru a soustředí se jen na závody v USA (Can-Am a série USAC, předchůdce Indycar).

Po tragické smrti Bruce McLarena 2. června 1970 však ohlašuje návrat a v týmu McLaren odjede tři závody. Bohužel stejně jako v sezoně 1968 i v tomto roce se mu podaří dojet jen jeden, a to na šestém místě GP Francie. Po GP Velké Británie už definitivně svou kariéru pilota F1 končí.

V 70. letech se snažil v sérii IMSA, ale po čase svou kariéru zavodního pilota nadobro ukončil. Dnes je zván na závody starých závodních vozů a neváhá se do nich i posadit. Dan Gurney si svou popularitu v USA vysloužil hlavně za snahu se svým vozem Eagle, se kterým dokázal konkurovat zaběhnutým týmům, škoda jen velké nespolehlivosti, která stála za brzkým koncem jeho týmu.

Dan Sexton Gurney v číslech:
Narozen 13. dubna 1931 v Port Jeffersonu (USA)
První závod: 5. července 1959, Remeš (nedojel)
První vítězství: 8. července 1962, Rouen
Největší úspěchy: Čtvrté místo v roce 1961 a 1965, vítěz 24H Le Mans v roce 1967
Počet vítězství: 4
Počet pole-position: 3
Počet pódií: 19
Počet nejrychlejších kol:  6
Získané body: 133
Počet odjetých GP: 86
Týmy: Ferrari, Porsche, Brabham, Anglo American Racers (vozy Eagle a McLaren), McLaren
Ve vedení závodu odjel 199 kol a 1583 kilometrů...