V druhé části rozhovoru pro ESPN Racing-Live.com vzpomíná profesor Sid Watkins, vynikající neurochirurg, na dlouho očekávaný úspěch Ayrtona Senny ve Velké ceně Brazílie, na léta, která byla relativně slabá, přechod do týmu Williams Renault v době, kdy se v roce 1994 rychle měnila pravidla, a na osudovou Velkou cenou San Marina.

„Bylo to velmi vzrušující, když vyhrál ten závod, nebo když jsem ho vyzvedl na konci závodu, kde konečně vyhrál. Nemohl se dostat z vozu, kterému zhasl motor,“ vzpomíná Watkins. „Museli jsme mu pomoci ven.“

Na Sennovo vítězství na okruhu Interlagos v roce 1991 se dlouho čekalo, než konečně přišlo, a hvězdu týmu McLaren prostě přemohly emoce.

„Pociťoval slabost v pažích, tak se nemohl dostat z vozu,“ pokračoval Watkins. „Vzali jsme ho do sanitního vozu a odvezli jsme ho do depa. Ten aplaus na okruhu byl prostě báječný. Snažil se zvednout ruku a zamávat jim. A než se dostal do pit lane, už mával normálně. Bylo to ale zajímavé se na něj dívat, jak se snažil mávat ochablou končetinou, která v té chvíli nešla úplně zvednout.“

V té době se zlepšovala úroveň konkurence ve Formuli 1. V roce 1991 Senna získal svůj třetí titul a na konci sezony 1992 tým McLaren ztratil Hondu jako dodavatele motorů a v roce 1993 byl nucen spolehnout se na zákaznickou smlouvu s Fordem. Pro Sennu to byl problém, protože dominantní technický kit teď měl tým Williams Renault. To dokazuje absolutní dominanci Nigela Mansella v roce 1992. 

„V letech 1994 a 1993 začal být s týmem McLaren nespokojený. Myslím, že změnil svou smlouvu, takže teď pro McLaren jezdil systémem ‚závod za závodem‘, místo aby měl smlouvu na celou sezonu,“ řekl Watkins. „Mluvil s Frankem Williamsem a s týmem Williams a potom se mnou často hovořil o svém přání přejít na vůz týmu Williams, který byl v té době velmi dobrý. A tak přešel. Ron Dennis tím byl velmi zklamaný, protože byli dobří přátelé.“ 

„Tehdy jsem Ayrtonovi řekl: Víš, všechny ty týmy Formule 1 mají stejnou filozofii. Chtějí vítězit. A když nevítězí, začnou být velmi zklamaní a to celý tým rozhodí. A to se myslím stalo v roce 1993 McLarenu.“

Senna vstoupil do týmu Williams Renault pro sezonu 1994, jezdil vedle budoucího mistra Formule 1 Damona Hilla. Byl to prostě vysněný technický kit a všeobecně se očekávalo, že bude Senna pokračovat tam, kde skončil Mansell a jeho někdejší soupeř Alain Prost. 
   
„Myslím, že ten vůz byl stejně dobrý, ale Ayrton měl velkou smůlu,“ řekl. „Na okruhu Aida (v Japonsku) například, myslím, že to bylo někde na konci první zatáčky, tak nějak to bylo, došlo k mnohonásobnému předjíždění a někdo ho vytlačil z trati, myslím, že to byl Hakkinen. Takže z toho byl otrávený. A v Brazílii, tam myslím dostal ‚hodiny‘. A pak jsme jeli do Imoly. Myslím, že to byl třetí závod roku. Zoufale toužil po vítězství. A to byla pro něho po celý víkend obrovská motivace. Byl v přední řadě, nejsem si jistý, jestli byl na pole position nebo ne, to byste asi věděli vy (opravdu byl - pozn. autora článku). Bral to velmi vážně a potom v sobotu měl nehodu Ratzenberger.“

Sobotní nehoda při kvalifikaci si vyžádala život Rolanda Ratzenbergera z týmu Simtek Ford. Předtím v pátek Rubens Barrichello šťastně vyvázl po velké nehodě s vozem Jordan Hart.

„Už předtím měl nehodu Barrichello a on byl z těch nehod dost špatný. Barrichello byl Ayrtonovým chráněncem a vím, že ho Rubens naprosto zbožňoval. Po Sennově smrti byl nesmírně nešťastný. Senna byl naštvaný, že měl Barrichello tak velkou nehodu. Naštěstí nebyl vážně zraněn.“

„Ale Senna přišel v pátek odpoledne do lékařského střediska, aby se přesvědčil, zda je Rubens v pořádku. A potom samozřejmě po té Ratzenbergerově nehodě byl Senna úplně bez nálady, protože během těch let, kdy závodil ve Formuli 1, jsme měli nějaké nehody, měli jsme nějaká zranění, ale neměli jsme žádné úmrtí. Tohle ho opravdu velice vyvedlo z míry.“

„Přišel do lékařského střediska a chtěl Ratzenbergera vidět. Samozřejmě jsme mu to nemohli dovolit. Normální cestou by ho tam nenechali jít, a tak přeskočil přes zeď, aby se dostal do střediska. Já jsem ho vyvedl zpátky na okruh a řekl jsem mu, jaký je výsledek Ratzenbergerovy nehody. Byl z toho úplně mimo. Několik minut mi plakal na rameně, já jsem na něj mluvil a řekl jsem mu: ‚Ty jsi tady nejrychlejší pilot, třikrát jsi získal titul. Proč se na to oba nevykašleme a nechodíme raději na ryby?‘. Protože jsme spolu rybařili v Brazílii a snažili jsme se rybařit ve Skotsku, jenže ta řeka se pro rybaření nehodila. On se nad tím dlouze a důkladně zamyslel a pak řekl: ‚Ne, to nemůžu. Musím pokračovat,‘ řekl.“

Druhý den jel Senna na start a se svým vozem Williams Renault zaujal pole position.

Při prvním startu vznikl ve středu závodního pole zmatek, což vedlo k výjezdu safety car. Po několika kolech závod zase začal, Sennu tvrdě pronásledoval Michael Schumacher, tehdejší vycházející hvězda, ve voze Benetton Ford.

„Když mohli zase vyjet, už nemuseli jet za safety car, Senna vyrazil velmi rychle, následován Schumacherem. Když ukončili první kolo, Sennův vůz projel kolem mého vozu,“ řekl Watkins. „Vůz byl velmi nestabilní a zadní část vozu  hodně uskakovala a já jsem měl tušení, že z toho bude velká nehoda.“

„Zmínil jsem se o tom mému řidiči, Mariovi. A o několik sekund později, se objevily červené vlajky. V té době to pro mne znamenalo, že jsem automaticky vyrazil, bez jakéhokoli příkazu vedení závodu. Když se objevila ta červená vlajka, můj lékařský vůz vyjel k nehodě co nejrychleji. Myslím, že to trvalo velmi krátce, tak 16 sekund. Dorazil jsem k Sennově vozu a Sennův tým lékařů, který byl blízko, už na něm pracoval.“

„Tak nějak jsem věděl, že to je Senna, proto jsem měl velké obavy, byl jsem velmi rozrušený. Potom jsem ho samozřejmě prohlédl a uvědomil si, že to bude smrtelné zranění. Byl jsem z toho v naprosté depresi, ale za těch okolností prostě člověk musel kontrolovat své pocity a musel se snažit dělat všechno, co bylo možné.“

Sennův vůz Williams Renault vyjel z trati, potom v rychlé odkloněné levotočivé zatáčce Tamburello narazil do záchytné stěny a Senna utrpěl kritické zranění hlavy.

„Závod se dojel… zdálo se, že je ten závod nekonečně dlouhý. Většinu času jsem strávil tím, že jsem jen seděl a myslel na Ayrtona. Toho dne už jsme žádné další nehody neměli. Jakmile závod skončil, šel jsem do lékařského střediska, stále ještě v kombinéze, kterou jsem měl na trati, skočil jsem do vrtulníku a letěl do nemocnice.“

„A tam jsem potkal lékaře z intenzivní péče, který se o Sennu staral. Byl to také jeden z hlavních anestesiologů. V té době už měl Ayrtonovy snímky a z nich bylo jasné, že vzhledem k tomu, jaký je jeho stav, prostě nemůže přežít.“

„Potom přišel Berger a chtěl vidět Sennu. Pustili jsme ho na pár minut do oddělení intenzivní péče a on mohl vidět svého starého kamaráda. Potom už jsem si řekl, že nemá smysl, abych v té nemocnici ještě dál zůstával. Mluvil jsem telefonicky s jeho bratrem a s jeho rodinou. Byli připravení letět do Evropy. Já jsem jim řekl, že není potřeba, aby letěli do Evropy, a řekl jsem jim, jak to dopadlo. Byli za to vděční.“

„Odešel jsem z nemocnice a vrátil jsem se do hotelu. V tom hotelu jsem měl puštěnou televizi a samozřejmě přišla zpráva, že právě zemřel. Byla to pro mne hodně zlá noc. Nemohl jsem spát. Všechno jsem to velmi silně prožíval.“

Na otázku, jaký byl výsledek pitvy, Watkins řekl, že Senna neměl žádná jiná zranění, jen to smrtelné zranění hlavy. Ve Formuli 1 zavládlo velké vzrušení, ale už o několik týdnů po černém víkendu v Imole měl v Monte Carlu velkou nehodu Karl Wendlinger z týmu Sauber Mercedes a byl několik týdnů v komatu.

Bylo nutné to změnit. A tehdy se relativně nový prezident Max Mosley rozhodl jednat.

„Víte, stejně jako ve válce, tragédie vede k pokroku,“ vzpomíná Watkins. „Reakcí na Sennovu a Ratzenbergerovu smrt a potom následující úraz hlavy mladého Wendlingera bylo rozhodnutí Maxe Mosleyho vytvořit odbornou poradní skupinu. Požádal mě, abych byl předsedou, a dostali jsme volnou ruku při hledání možností, jak zlepšit bezpečnost vozů a okruhů. Měli jsme neomezený rozpočet, což byla pozoruhodně skvělá reakce.“

„V průběhu let, od roku 1994, došlo k výrazným zlepšením bezpečnosti ve voze i na okruzích, takže to nakonec opravdu vedlo k revoluci v myšlení, pokud jde o závody Formule 1.“
 

Zdroj: www.f1-live.com