Dlouho a s napětím očekávána soutěž už zná své vítěze, své hrdiny i oběti a do podvědomí účastníků a fanoušků se opět zapíše sobě vlastním, specifickým způsobem. Nejtěžší rally světa posunula vlastní hranice. Afrika zjistila, že pekelné podmínky nejsou zdaleka její výsadou, nemůže ani nabídnout všem těm dobrodruhům za volanty a řidítky povolený doping v podobě miliónů ryzích fanoušků, v Jižní Americe ale také zažila velký boom kategorie, kde závodí organizátoři sami se sebou.

Jak tedy druhá půlka závodu vypadala... nejdřív bylo potřeba ve dni volna, který se ale pro tyto účely ukázal jako příliš krátký, vymyslet, jak dostat zpět do soutěže závodníky (a rychlé asistence) kteří museli bojovat s mokrými dunami v páté a následnými potížemi v šesté etapě. 200 hodin penalizace to spravilo, tedy prozatím, jednotlivé posádky si pak samy s organizátory řešily míru zavinění.

Trend byl takový, pokračovat ve zkracování etap o ty obzvláště vypečené a náročné úseky původně lakonicky umístěné na závěr speciálek, nejlépe až po tom, co v nich špička pole nechá spoustu sil. To byl případ deváté etapy, start té desáté (původně chlouby soutěže) byl oficiálně kvůli počasí o několik hodin odložen, čímž si pořadatelé zavařili, protože nechat půlku pole zdolávat duny ve tmě je nemožné. Původně o 200 km zkrácená etapa tak byla zpětně ukončena v CP6, ti, koho pořadatelé nestihli odklonit, si holt odjeli všechno.

Etapa jedenáctá byla marathonská (bez asistence), tedy ne že by asistence byla v cíli potřeba, posádky absolvovaly tisíc km spojovačky. Měřený speciál byl kompletně zrušen a výmluvy na počasí tady opravdu neobstojí. S mírnou modifikací se odjely 12. a 13. etapa, kupodivu v celé délce zůstala ta poslední „wrcéčková“ čtrnáctá.

Ale k závodění. Hned po dni volna si při pádu poranil zápěstí Američan Jonah Street a do deváté etapy už nenastoupil, motorkářský rybník tak přišel o pořádnou (toho času čtvrtou) štiku. Místní idol Francisco Lopez zase nejdřív nafasoval klasickou čtyřhodinovou penalizaci v desáté etapě za minutí průjezdního bodu, na začátku etapy 13 mu pak vypověděl motor a to byl jeho konec v soutěži. Na 160. kilometru desáté etapy měl těžký pád Cristobal Guerrero a skončil v nemocnici v komatu. První dva, Coma s Despresem, zajížděli stále na čele, ale vždy s párminutovým rozdílem, který neohrožoval devadesátiminutový Comův náskok. Půlhodinu ztratil v desáté etapě jinak vynikající Fretigne na slabší Yamaze a následně jeho druhé místo převzal právě Despres.

Nejlepší z našich, Martin Macek, na původně sériové Yamaze skončil devatenáctý. To mu zajišťovalo pohodlné vítězství v kategorii marathon (seriové motorky), ovšem po „udání“ jednoho ze soupeřů ho pořadatelé šoupli do hlavní kategorie superproduction. Šlo o malou chybu týmu Yamaha Europe a nevyhovující brzdové kotouče na Martinově motorce. Tak trochu se čekalo top 10, ale Mácovi se soutěž nevyvedla po strategické stránce. Tříapůlhodinová ztráta po pádu a zničeném motoru už ve třetí etapě byla proti plánu bezproblémově dojet ke dni volna a zrnění ruky ze sedmé etapy znamenalo dojet soutěž s velkým sebezapřením, právě v písku za Valparaisem chtěl Martin s lehkou motorkou původně zabrat za plyn. David Pabiška „nafasoval“ pěkný monokl, po tom co jej z motorky shodil větrný vír, v závěru soutěže jemu i kolegovi z KM Racingu Jakešovi držela technika a hlavně druhý jmenovaný dokázal zajíždět časy na hranici první dvacítky. Celkově na 44. místě, hned za Jakešem dokončil Jan Froněk.

Josef Macháček se víceméně „bavil“ dílčími etapovými souboji zvláště s Patronellim a Penou, o vítězství ho mohla obrat jen technická závada nebo velká jezdecká chyba. Výborné je při premiéře páté místo Oldřicha Bažiny.

Jezdci ze špičky odpadávali i v automobilové kategorii. Desátou etapu nedokončil velmi dobře jedoucí Argentinec Terranova, když boural z průběžně vedoucí pozice v etapě, byl v tu dobu nejlepším BMW. Tenhle primát tak „zbyl“ na osmého Leonida Novitskiyho. Guerlaina Chicherit si závod zazdil havárií sice hned v úvodní etapě, postupně ale znovu našel svoje tempo na předních místech v etapách a dotáhl to na top 10. Dvanáctá etapa se stala osudnou vedoucímu Carlosi Sainzovi, to, co se z roadbooku jevilo jako vyschlé koryto řeky, byla čtyři metry hluboká průrva. Navigátor Michel Perin to odnesl bolestivým zraněním ramene, nebýt varování ostatních posádkou vrtulníku, nezůstal by Sainzův Touareg na dně sám, Nani Roma dobrzdil snad 10 centimetrů před okrajem. Právě Romu pak ještě postihly problémy s motorem, čímž ztratil 7 hodin a za pozdní příjezd do bivaku mu dalších 10 naložili pořadatelé, to pasovalo do role nejlepšího Mitsubishi Miroslava Zapletala a nic na tom nemohlo změnit ani Romovo premiérové vítězství v následující etapě.

Jako naivka si musel připadat fanoušek, co čekal strhující závěr v podání de Villierse a Millera, které po dvanácté etapě dělilo jen pár minut. Volkswagen po promarněných příležitostech z let minulých nenechal nic náhodě a všechny tři zbylé Touaregy (ještě šestý Depping) odjely poslední etapy na jistotu pěkně ve „vláčku“. Robby Gordon byl v tu dobu hodinu zpět, ale problémy s defekty mu zabránily využít nabídku na etapové vítězství. I tak je jeho bedna z letošního Dakaru velký úspěch, pomohly mu sice odstoupení hodně jezdců ze špičky, ale kategorii „open“ vyhrál s drtivou převahou, a i když jede s pohonem pouze zadní nápravy, byl jediným konkurentem čtyřkolových továrních speciálů. Potvrdil slova o odolnosti svého Hummeru a rozhodně nezůstal stylem jízdy nic dlužen fanouškům. Udělovat se cena pro jezdce s nejvíce kotrmelci, mám pocit, že Gordon by byl jasným vítězem. Až do cíle dojel Isidore Esteve Pujol se Ssang Yongem na ruční ovládání.

Sedmé místo celkově pro Zapletalovo Mitsubishi L200 je jako z říše snů, v dvanácté etapě se jim nevyhnul problém s uvolněným kulovým čepem řízení, ale oprava nebyla problémem přímo na trati. V polovině pole dokončili i Jiří Janeček a Viktor Chytka, byl to boj a oni obstáli.

Jako vždy, na závěr, kategorie kamiónů. Je třeba říct že letošní rychlý a chytrý výkon zvláště Kabirova a Chagina si zaslouží uznání. Kamazy podobně jako VW obsadily první dvě místa na pódiu. Gepard de Rooy jel ostře a jeho Ginaf toho hodně snesl, nicméně bylo z toho „jen“ třetí místo.

Zato pro nabušenou českou účast se rally změnila v kalvárii. Hned po volném dni se na Liazu Marka Spáčila ozvalo ložisko zadního diferenciálu, jedna etapa odjeta jen s předním náhonem, ve druhé se pak po provizorní opravě dal nouzově připojit i předek. V desáté etapě se navíc přidala další závada a celá řada defektů, jen v téhlé etapě nabral zelený Liaz 4,5 hodiny, v marathonském bivaku před dvanáctou etapou se auto nepodařilo dát dohromady a absolvovat tuhle písečnou etapu bez pohonu čtyř kol nešlo. Nicméně Spáčil si rozhodně stihl udělat mezi konkurenty jméno, svou rychlostí překvapil. Nejlépe připraveny byly ostré náklaďáky z dílny Tomáše Tomečka, o to víc zamrzí jeho havárie, když vedl devátou etapu. Tatra šla v ostré zatáčce přes střechu ze svahu, posádka zůstala uvězněna v kabině a vydatně jim při vyprošťování pomohl Firdaus Kabirov za použití hrubé síly jeho Kamazu. Tomáše transportovali do nemocnice, ale žádnému vážnému zranění nedošlo. S druhou LRT Tatrou jedoucí André de Azevedo ukořistil celkové šesté místo. A jako by toho nebylo málo, před poslední etapou odstoupil definitivně na spojkovou recidivu Aleš Loprais.

Motocykly:

Čtyřkolky:

Automobily:

Kamiony:

Foto: Red Bull